Anděl Páně 2 – Recenze – 50%

Pokračování pohádky Anděl Páně natočil po jedenácti letech opět režisér Jiří Strach, přičemž zachoval většinu hereckého obsazení, v němž se vrátili do rolí anděla Petronela a čerta Uriáše Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Oproti jedničce akorát přibylo dost nových postav, na scénáři tentokrát pracoval přímo Jiří Strach spolu s Markem Epsteinem, za kameru usedl Martin Šec a Ondřej Gregor Brzobohatý složil hudbu, která se k charakteru vánoční pohádky skvěle hodí i díky tomu, že v ní vkusně využil melodie známých koled.

Tentokrát jde o to, že Petronel s Uriášem kvůli své nešikovnosti způsobí pád zakázaného jablka z rajského stromu kamsi na Zem, načež je Bůh (Jiří Bartoška) sešle za trest z Nebe dolů, aby do následujícího rána ztracené jablko našli. Ovoce se náhodou zakutálí k nohám chudé děvenky (Anna Čtvrtníčková, dcera Petra Čtvrtníčka), která si v přestrojení za Mikuláše snaží vysloužit nějaké jídlo nebo peníze na přilepšenou (shodou okolností je zrovna 5. prosince, takže Petronel a Uriáš nepůsobí mezi ostatními nepatřičně), a čert s andělem jí scházejí k tomu, aby ji jako Mikuláše zlobivé děti braly vážně. Dohodne se tudíž s Petronelem a Uriášem výměnou za nalezené jablko na spolupráci…

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Hned ze začátku musím vyjádřit lítost nad tím, že Anděl Páně 2 je další českou pohádkou, v níž se děj dá do pohybu výhradně tím, že se někdo zachová jako idiot, načež se takto chová i ve zbytku filmu. Např. když si oba hrdinové všimnou za výlohou pekařství velmi podobného jablka, jaké zrovna hledají, a protože nemají peníze, tak ho s pekařem vymění za zlatý klíč od Očistce, který mají zrovna shodou okolností u sebe. O tom klíči pak už nepadne ani zmínka, takže otázka, jestli snad někomu v Pekle (ačkoli z filmu se zdá, že Očistec je spíš součástí Nebe) nebude chybět, je ošetřena zmínkou o klíči náhradním, a nikoho nadále nezajímá, že nějaký pekař má ve svém držení pravý klíč od Očistce. Přičemž celá ta scéna je do filmu zařazena pravděpodobně pouze proto, aby se v ní mohl v mini-roličce toho pekaře objevit Marián Labuda. Nebo to tak alespoň působí.

S tím souvisí to, že děj Anděla Páně 2 je skutečně hrozný a nedomyšlený, a pokud režisér Strach opravdu čekal jedenáct let na zjevení nějakého neprůstřelného scénáře (jak je to popisováno v rozhovorech), tak tomu čekání rozhodně nebylo učiněno zadost. Dobrý nápad je akorát to s tím Mikulášem, ale není to prakticky k ničemu využito – Uriáš s Petronelem jen úspěšně napraví několik zlobivých dětí, ale jejich nebeské/pekelné schopnosti jsou jim již k ničemu v rozmíškách s konkurenční bandou koledníků/lupičů (Stanislav Majer, Marek Taclík a Pavel Liška), jež jsou degradovány do série přihlouplých honiček.

Příběh navíc postupně sklouzne k tomu, že Petronel a Uriáš se přestanou zabývat nějakým jablkem a namísto toho se začnou věnovat nadbíhání sličné matce té dívky s mikulášským převlekem, kterou hraje Vica Kerekes, a do které se oba zamilují. Petronel si pak vyslouží pokárání pro svou sobeckost, z čehož asi mělo vyplynout nějaké poučení, asi že se děti nemají chovat sobecky nebo tak něco. Záporná postava v podobě hamižného a zlého majitele krejčovství (Bolek Polívka), který vykořisťuje své švadleny, pak působí už poněkud nadbytečně, načež je v závěru snímku potrestána způsobem, který lze těžko brát z diváckého hlediska za uspokojivý.

Za nejlepší prvky filmu tak lze brát leda zmíněnou hudbu, úvodní pasáž v Nebi, která kopíruje podobné scény z jedničky (včetně epizodních zjevení řady slavných českých osobností v rolích všech svatých, což ovšem nejsou vtipy, ale jen reference v kombinaci s pomrkáváním na diváka), a pak většinu scén, v nichž dostali dostatek prostoru Ivan Trojan s Jiřím Dvořákem, protože ti dva jsou báječní a jejich stylizované herecké výstupy stojí za to. V podstatě oni dva jsou to jediné, díky čemu se snímek drží nad vodou, a díky čemu je možné jej i doporučit. A ještě díky zdařilé vánoční atmosféře.

Jinak ale film obsahuje až příliš mnoho míst, která jsou přinejmenším podivná:

• Nekonzistence v magických schopnostech Uriáše, kterému se nejprve nedaří vyčarovat peníze (takže to vypadá, že byl obrán o svá čertovská kouzla), ale pak v pohodě zapaluje ohně lusknutím prstu.

• Nejasnosti v ději, kdy se např. Petronel při útěku z vězení přimluví modlitbou ke svatému Petrovi o pomoc, díky čemuž mu sice povolí pouta a v další scéně je už na svobodě, avšak aniž by bylo jasné, jak se mu podařilo dostat se zpoza mříží.

• Prodavač párků na náměstí (Vojtěch Dyk) každou chvíli recituje pochvalné básničky o svých párcích, načež jsou tyto v průběhu celého filmu i ostatními postavami vychvalovány až do nebes pro svou vynikající chuť a kvalitu způsobem, který je hodně za hranicí vtíravé reklamy. Ve filmu sice nejsou žádná loga, takže pravděpodobně nepůjde o product placement, ale i tak je to vrcholně otravné.

• Sedlák svážející na začátku prosince ze zasněženého pole seno?

Problém je ale hlavně v tom, že příběh se točí kolem toho, že někdo něco zpacká a pak se to snaží napravit, což je zápletka na houby. Oba hlavní hrdinové navíc vlastním přičiněním téměř ničeho nedosáhnou a všechno za ně zařizují jiní svatí, ke kterým se modlí, načež je jim automaticky odpuštěno, protože Bůh je milostivý. Tohle pokřivení smyslu morálky, viny a trestu je hodně divné kupříkladu ve scéně, kdy je do Nebe po letech strávených v Očistci vpuštěn Herodes, slibujíc, že už to nikdy znovu neudělá (ha, ha), ačkoli je evidentní, že na otázky, které mu mají vstup do Nebe zajistit, zná odpovědi předem. WTF? Kromě toho není evidentní, jakým způsobem probíhá v Očistci napravování hříšníků, a jestli tito „napravení“ jsou napravení doopravdy.

Komu se bude Anděl Páně 2 líbit, tomu se bude líbit výhradně díky výkonům pánů Trojana a Dvořáka, podpořené sem tam hezkou hereckou etudou někoho dalšího (Jiřina Bohdalová, Bartoška…) a díky atmosféře, podpořené lokacemi zasněženého Českého Krumlova a padnoucím hudebním doprovodem, avšak nikoli díky příběhu. Místy film sice zaujme i drobným vtípkem či dobrým digitálním trikem, ale co naplat, když nefunguje to, co by mělo tvořit jeho základ. Při odchodu z kina se tak pocity sváteční rozjařenosti, doprovázené prozpěvováním koled, nepříjemně mísí s pocity hořkosti a rozčarování nad nevydařenou pohádkou s jalovým dějem a zmařeným potenciálem.