Tim Burton to nemá poslední dobou jednoduché. Jeho barvité, bláznivě ujeté vize
byly už před šesti lety, kdy šla do kin jeho Alenka v říši divů, popisovány jako vyčpělé a mluvilo se
o tom, jestli se kdysi tak originální režisér náhodou neocitl v pasti
vlastního rukopisu. Tuto domněnku pak potvrdily silně nezdařilé a dramaturgicky
se rozpadající Temné stíny. Ve svém
předposledním filmu Big Eyes se tak
Burton pokusil o něco trochu jiného, jeho o poznání civilnější, životopisně laděný
snímek o talentované malířce, trpící pod majetnickými manýry svého egoistického
manžela, se však s příliš nadšenými ohlasy nesetkal. Jeho nejnovější film
je tudíž opět tradičně burtonovsky extravagantní, přičemž čerpá z knižní předlohy,
která jako by byla pro Burtona stvořená na míru.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Fantazijní, zejména mládeži určená románová trilogie o podivných dětech,
nadaných více či méně bizarními schopnostmi, silně připomíná mix Harryho Pottera s X-Meny (mimochodem, scénář adaptovala Jane
Goldman, která se podílela už na scénáři k X-Men: První třídě) a čítá postavy, jako jsou neviditelný chlapec,
holčička s obří zubatou tlamou vzadu na hlavě, kluk, co pomocí svého oka
promítá na zeď své sny, dívka lehčí než vzduch, jenž musí nosit olověné boty,
aby neodlétla, či mladík, který pomocí zvířecích srdcí téměř švankmajerovsky
oživuje mechanické panenky. Zkrátka ideální námět přímo vybízející k utrhnutí
představivosti ze řetězu a obsahující v sobě onen motiv vyděděnosti, na
nějž se Tim Burton díky množství svých hrdinů, kteří se pro svůj nezvyklý
fyzický zevnějšek nebo pro své netradiční vlastnosti nehodí do normálního
světa, stal expertem.
Hlavním hrdinou je šestnáctiletý kluk Jake (Asa Butterfield), který se po
smrti svého dědečka vydá podle jeho instrukcí na ostrov u pobřeží Walesu, kde
se má údajně nacházet sirotčinec slečny Peregrinové (Eva Green), najde však jen
rozpadlou ruinu. Další den ale stavba kupodivu vypadá jako nová a Jake se v ní
seznámí kromě slečny Peregrinové i s jejími svěřenci, podivnými dětmi.
Ukáže se, že sirotčinec je z bezpečnostních důvodů začarován v časové
smyčce, aby byl chráněn před okolím, a jeho obyvatelé nestárnou, protože
prožívají v neustálém koloběhu jeden jediný den v roce 1943. Skrývají
se tím nejen před lidmi, ale i před nepřáteli v podobě zlých,
zmutovaných podivných, vedených vědcem Barronem (Samuel L. Jackson). A v boji
proti nim se ukáže být klíčovým právě Jake.
Problém je v tom, že film je adaptací pouze prvního dílu trilogie,
jenž slouží především k představení postav, světa, který obývají, a pravidel,
jimiž se ten svět řídí, a nějaký pořádný příběh se rozjede až v jeho závěru
a následujících dvou dílech. Ty jsou však ignorovány, tudíž většina filmu je
založená vyloženě na onom představování, přičemž na posledních zhruba 40 minut
se v něm rozjede cosi jako zápletka, co je částečně inspirována předlohou
a částečně vycucána z prstu, a u níž je nutné se smířit s několika fakty:
- Hlavní hrdina je poněkud nezajímavý a Asa Butterfield (Enderova hra) není zrovna ten typ mladého herce, jehož by bylo snadné si oblíbit.
- Některá ta pravidla fungování světa podivných jsou opravdu dost nepochopitelná, zejména v případě všech, co se točí kolem časových smyček, cestování v čase a časových paradoxů. Ta pravidla se navíc v průběhu porůznu obcházejí, nesrozumitelně mění a nahrazují jinými, což činí děj filmu celkem nahodilou záležitostí, v níž se může stát vyloženě cokoli.
- Většina postav obdařených nějakou schopností ji téměř nevyužívá (ačkoli příležitosti by byly), což je činí prakticky zbytečnými. Některé z nich ji dokonce použijí jen jedinkrát, asi aby se neřeklo.
- Hlavní záporák se chová jako maniakální idiot,
co umí akorát hodně žvanit, aniž by cokoli předvedl, a pak se nechá zabít
opravdu hooodně dementním způsobem.
Především jde ale o to, že po té více než hodině představování všeho
možného to celé nezačne směřovat k nějaké osudové a smysluplné zápletce,
jež by měla šanci zapůsobit jako zadostiučinění po tom čekání na ni, a která by
dokázala naplno využít potenciál toho, co bylo představeno. Za celou dobu
snímek nabídne jedinou slušnou akční scénu, založenou na absurdní bitce digitálních
potvor v zábavním parku, přičemž „velké finále“ spočívá v tom, že
hlavní záporák je držen v šachu, zatímco po něm hlavní hrdina střílí z kuše,
aniž by byl schopen se jedinkrát trefit.
Kromě toho Burton má v rukávu trumfy jako loď plnou oživlých
kostlivců, druhou světovou válku, zubatá monstra s chapadly, co se živí
očními bulvami, a Barron umí libovolně měnit svou podobu, ale všechno to je využito
jen velmi málo a navíc jakoby ledabyle, bez možnosti si to všechno pořádně
užít. Místo toho je divák neustále zaměstnáván tím, jak funguje zmíněné
cestování v čase, kdo všechno má přístup do „ukryté“ časové smyčky, co se
stane, když je ta smyčka zrušena, a jestli se smí to nebo ono, ale aniž by se v tom
dala najít nějaká soudržnost.
Je to škoda, hlavně co se týče toho nevyužitého potenciálu. Protože když příběh nejenže za moc nestojí, ale ani se ho nepodaří pořádně ukotvit v jeho vlastním světě, tak sem tam hezký vizuální nápad, podivné postavičky, tu a tam děsivá příšera, občas hezky
nasnímaná scéna nebo místy i relativně slušný herecký výkon někoho ve vedlejší roli těch úmorných 128 minut opravdu neutáhnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat