Urs je úspěšný právník se specializací na fúze farmaceutických společností,
jemuž se jednoho dne zastřelí v kanceláři ředitel jedné takové
společnosti, který v průběhu dlouhého vyjednávání přijde na buben. Urs
z toho má trauma, straní se přátel, kolegů i manželky a úlevu nachází
až v seznámení s mladší ženou, která se stane jeho milenkou a představí
mu svůj poněkud alternativnější styl života, zahrnující mimo jiné drogové
seance. Na jedné takové se Urs společně s ostatními sjede houbičkami, ale
dostane se mu špatného tripu, po němž se začne chovat agresivně. Účinek hub
však oproti očekáváním nevyprchá a z Urse se stane nevypočitatelná bytost
schopná i zabití. Nezbyde mu tudíž než pátrat po původu té houby, kterou pozřel…
Německý psychologický thriller Odvrácená
strana měsíce (natočený podle knižní předlohy) je režijním debutem herce,
scenáristy a režiséra Stephana Ricka, a jako takový je poměrně zajímavý,
zdařilý a napínavý přinejmenším ve své první polovině, která má patřičně temnou
atmosféru a mnohé motivy jsou v ní umně rozehrány. V podstatě je to
taková variace na Doktora Jekylla a Pana
Hydea, obsahující polemiku na téma zla v člověku ve stylu Davida
Cronenberga, kritiku užívání drog a obžalobu hrabivé právnické profese. Typově přesně
obsazení herci navíc povětšinou předvádějí celkem věrohodné a civilní výkony.
Postupem času ale začnou přicházet dějové zvraty, díky nimž začne vyplývat
na povrch, že film namísto drog a právníků kritizuje amorálnost, aroganci a
chamtivost zástupců farmaceutických firem, navíc dost kostrbatě a okatě, což by
ale ještě nebyl takový problém. Horší je, že příběh se začne ubírat o hodně
méně srozumitelnými cestami, podstatně se zkomplikují motivace postav a
přestane být zřetelné, proč kdo dělá to, co dělá. Nebýt té knihy, působil by
film dojmem, jako kdyby si jeho scénáristé nevěděli rady, jak s dějem naložit,
a patlali se s ním ode zdi ke zdi k nějakému rozplizlému vyvrcholení.
V jednu chvíli např. hlavní hrdina skáče z vysokého mostu do
řeky, aniž by bylo patrné, jestli to má být pokus o sebevraždu, nebo jestli to
má jen vypadat jako sebevražda. Pokud to sebevražda být měla, tak si měl vybrat
nějaký most, pod nímž neteče řeka. Pokud ne, tak je s podivem, jak moc
jeho následující plán připomíná improvizované vaření z vody.
Pravděpodobně to bude souviset s tím, že kdo knihu nečetl, bude se v některých
detailech a v událostech ve druhé polovině snímku výrazně méně
orientovat, než její čtenáři, jimž ale snímek v podobě mírně nadprůměrné
žánrovky nenabízí oproti četbě žádnou nadstavbu.
Kupodivu se v něm ani nedočkáte žádných stylizovaných scén evokujících
zdrogované rauše (i když možná je to naopak štěstí) a dojde akorát na pár
příliš doslovných obrazových metafor (hrdinu doslova pohlcuje tma), na několik příliš
doslovných dějových klišé (z hrdiny – lovce se stává lovná zvěř), na hojné
používání motivu zdivočelého vlka (spousta scén s vlkem v záběru) a
na mnoho pasáží využívajících přirozené krásy (a hrůzy) podzimního podvečerního
lesa.
Na to, jak slibně se Odvrácená strana
měsíce (s Pink Floydy film nic společného nemá, byť název této konkrétní
jejich desky je v něm zmíněn) vyvíjí na svém začátku a jak napínavě graduje,
tak její pozdější dění a zejména pak plochý a nedomrlý závěr zkrátka nelze
popsat jinak než jako nedostačující, neuspokojivé a zklamávající.
Žádné komentáře:
Okomentovat