Jack Reacher: Nevracej se (Jack Reacher: Never Go Back) – Recenze – 60%

Čtyři roky starý akční thriller Jack Reacher: Poslední výstřel s Tomem Cruisem v hlavní roli byl snímek sympaticky navozující atmosféru akčních filmů z 80. let, který byl natočen s cílem diváka výhradně bavit a neklást na něj žádné myšlenkové nároky. To také byla jeho jediná záchrana, neb scénář (resp. děj) filmu byl cokoli, jen ne chytrý, a pak také Tom Cruise nepůsobil úplně věrohodně jako suverénní drsná a hláškující mlátička, kterou by asi Jack Reacher vzhledem ke své vyřídilce a nadprůměrným fyzickým schopnostem být měl (v knižní předloze spisovatele Leeho Childa je popisován jako dvoumetrový borec, který kamkoli vejde, tam budí respekt), a obsazení Cruise do hlavní role si tím pádem lze vykládat jako důsledek toho, že Tom Cruise film produkoval.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Režisér a scenárista Christopher McQuarrie pak po Jacku Reacherovi natočil pátý díl Mission Impossible, čímž jen potvrdil svůj talent pro natáčení akčních thrillerů, u nichž se příliš přemýšlet nevyplatí, ale dá se u nich velmi dobře bavit, protože nemají ve zvyku brát samy sebe vážně. To se ale nyní mění, jelikož po Christopherovi přebral režijní a scenáristické otěže Edward Zwick, jehož filmy naopak mají tendenci brát se vážně celkem často. Ne vždycky je to na škodu (Legenda o vášni, Tah pěšcem), avšak snímky typu Krvavý diamant, Poslední samuraj nebo Odpor bohužel skončily někde na pomezí nenáročné hollywoodské zábavy a závažného pokusu o vyjádření se k nějakému politicko-společensko-historickému tématu.

Výsledek je ten, že Jack Reacher: Nevracej se (ne, vážně nebudu dělat narážku na to, že Jack Reacher už by se vracet neměl) je o dost méně zábavný, než jeho předchůdce. Základem sice je pořád akční blbůstka o nepřemožitelném elitním armádním policistovi/odstřelovači, co je schopen sám holýma rukama vyřídit čtyři ozbrojené profesionální zabijáky, leč vkrádá se do ní několik zbytečně vážných motivů v podobě např. válečných veteránů-feťáků, mrtvých vojáků v Afghánistánu a především pak tématu otcovství, neb v tomto filmu dělá hlavnímu hrdinovi doprovod patnáctileté děvče, které by mohlo být jeho dcerou.

Kromě ní do děje vstupuje ale ještě další ženská postava, a sice armádní velitelka v podání Cobie Smulders, známé ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku, která je na začátku filmu obviněna ze špionáže těsně předtím, než se Jacku Reacherovi podaří pozvat ji na večeři, a většinu zbytku filmu pak stráví po jejím boku ve snaze očistit její i svoje jméno a utéct před hordou najatých vrahů. Vrahů, kteří tvrdí, že Jack má náctiletou dceru, kterou se hrdina rozhodně vyhledat a vzít pod svá ochranná křídla, aniž by si ověřil pravdivost té informace.

V důsledku zmiňované ztráty jistého podílu zábavnosti, způsobené hlavně přítomností rodičovské zápletky na úkor akčních scén, si začnete víc všímat toho, jak moc je příběh filmu předvídatelný a jak se neustále pohybuje v kruzích (pokaždé, když tempo trochu poleví, tak se jakoby náhodou odněkud vynoří další nepřátelé, které je třeba zlikvidovat), jak nekonzistentně na některých místech působí schopnosti hlavního hrdiny (v letadle plném lidí je schopen identifikovat zabijáka jen podle účesu vlasů, že ho někdo sleduje ze vzdálenosti patnácti metrů na ulici plné lidí, si uvědomí téměř okamžitě, ale nevšimne si, když jeho potenciální dcera odejde z hotelového pokoje), a že ani ty akční scény nejsou moc vynalézavé a snadno se přejí (ani to nejsou akční scény, spíš jde o pouliční rvačky).

Celkově se však nedá říct, že by Jack Reacher: Nevracej se byl natočený špatně, řemeslně je totiž na poměrně slušné úrovni, a i herecké výkony jsou více než ucházející. Jakkoli se Tom Cruise hodí spíš do role mrštného agenta Ethana Hunta nebo frajerského pilota Mavericka a poloha fyzicky nadměrně zdatného rváče se specializací boje těla na tělo mu příliš nesvědčí, tak dokáže ledacos zachránit charismatem a legračními výrazy, jimiž podtrhuje Reacherův smysl pro humor. Cobie Smulders je věrohodná jako ambiciózní emancipovaná vojanda, zároveň však svou hrdinku nepřipravila o ženskost. Akorát u osmnáctileté Daniky Yarosh se nedá říct, jestli byla její postava poněkud nesympatické patnáctileté holky z ulice tak nesnesitelná už ve scénáři, nebo jestli měla být akorát trochu svérázná a nesnesitelnou ji udělala až hereččina stylizovaná kreace.

Těžko lze filmy s Jackem Reacherem vnímat jinak než jako žánrové ostrůvky uvolněného oddechu, tvořících protipól vůči technologickým, inteligentním, videoklipovým, společensky uvědomělým a na dokumentárně stylizovanou ruční digitální kameru natáčeným thrillerům moderní doby. Jinak než jako filmy, které dávají vzpomenout na akčňáky ze staré školy a nabízejí nenáročnou zábavu, nezatíženou nutností interpretace. Jako takové by ale měly směřovat spíš k absurditám, jako jsou přestřelené akční scény, překvapivé dějové zvraty, schopnost dělat si legraci sám ze sebe a podobné sebeparodické výstřelky, jakým bylo např. v prvním Jacku Reacherovi obsazení režiséra Wernera Herzoga do role hlavního záporáka. Snaha o civilnost a vážnou tvář zkrátka tomuto hrdinovi nesluší, popcornová zábava je to ale přesto pořád slušná.