Čtyři roky starý akční thriller Jack
Reacher: Poslední výstřel s Tomem Cruisem v hlavní roli byl snímek
sympaticky navozující atmosféru akčních filmů z 80. let, který byl natočen
s cílem diváka výhradně bavit a neklást na něj žádné myšlenkové nároky. To
také byla jeho jediná záchrana, neb scénář (resp. děj) filmu byl cokoli, jen ne
chytrý, a pak také Tom Cruise nepůsobil úplně věrohodně jako suverénní drsná a hláškující
mlátička, kterou by asi Jack Reacher vzhledem ke své vyřídilce a nadprůměrným
fyzickým schopnostem být měl (v knižní předloze spisovatele Leeho Childa je popisován
jako dvoumetrový borec, který kamkoli vejde, tam budí respekt), a obsazení
Cruise do hlavní role si tím pádem lze vykládat jako důsledek toho, že Tom
Cruise film produkoval.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Režisér a scenárista Christopher McQuarrie pak po Jacku Reacherovi natočil pátý díl Mission Impossible, čímž jen potvrdil svůj talent pro natáčení
akčních thrillerů, u nichž se příliš přemýšlet nevyplatí, ale dá se u nich
velmi dobře bavit, protože nemají ve zvyku brát samy sebe vážně. To se ale nyní
mění, jelikož po Christopherovi přebral režijní a scenáristické otěže Edward
Zwick, jehož filmy naopak mají tendenci brát se vážně celkem často. Ne vždycky
je to na škodu (Legenda o vášni, Tah pěšcem), avšak snímky typu Krvavý diamant, Poslední samuraj nebo Odpor
bohužel skončily někde na pomezí nenáročné hollywoodské zábavy a závažného pokusu
o vyjádření se k nějakému politicko-společensko-historickému tématu.
Výsledek je ten, že Jack Reacher: Nevracej
se (ne, vážně nebudu dělat narážku na to, že Jack Reacher už by se vracet
neměl) je o dost méně zábavný, než jeho předchůdce. Základem sice je pořád
akční blbůstka o nepřemožitelném elitním armádním policistovi/odstřelovači, co
je schopen sám holýma rukama vyřídit čtyři ozbrojené profesionální zabijáky,
leč vkrádá se do ní několik zbytečně vážných motivů v podobě např. válečných
veteránů-feťáků, mrtvých vojáků v Afghánistánu a především pak tématu
otcovství, neb v tomto filmu dělá hlavnímu hrdinovi doprovod patnáctileté
děvče, které by mohlo být jeho dcerou.
Kromě ní do děje vstupuje ale ještě další ženská postava, a sice armádní
velitelka v podání Cobie Smulders, známé ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku, která je na začátku filmu obviněna ze
špionáže těsně předtím, než se Jacku Reacherovi podaří pozvat ji na večeři, a
většinu zbytku filmu pak stráví po jejím boku ve snaze očistit její i svoje
jméno a utéct před hordou najatých vrahů. Vrahů, kteří tvrdí, že Jack má náctiletou
dceru, kterou se hrdina rozhodně vyhledat a vzít pod svá ochranná křídla, aniž
by si ověřil pravdivost té informace.
V důsledku zmiňované ztráty jistého podílu zábavnosti, způsobené
hlavně přítomností rodičovské zápletky na úkor akčních scén, si začnete víc
všímat toho, jak moc je příběh filmu předvídatelný a jak se neustále pohybuje v kruzích
(pokaždé, když tempo trochu poleví, tak se jakoby náhodou odněkud vynoří další nepřátelé,
které je třeba zlikvidovat), jak nekonzistentně na některých místech působí schopnosti
hlavního hrdiny (v letadle plném lidí je schopen identifikovat zabijáka jen
podle účesu vlasů, že ho někdo sleduje ze vzdálenosti patnácti metrů na ulici
plné lidí, si uvědomí téměř okamžitě, ale nevšimne si, když jeho potenciální
dcera odejde z hotelového pokoje), a že ani ty akční scény nejsou moc
vynalézavé a snadno se přejí (ani to nejsou akční scény, spíš jde o pouliční
rvačky).
Celkově se však nedá říct, že by Jack
Reacher: Nevracej se byl natočený špatně, řemeslně je totiž na poměrně
slušné úrovni, a i herecké výkony jsou více než ucházející. Jakkoli se Tom Cruise
hodí spíš do role mrštného agenta Ethana Hunta nebo frajerského pilota
Mavericka a poloha fyzicky nadměrně zdatného rváče se specializací boje těla na
tělo mu příliš nesvědčí, tak dokáže ledacos zachránit charismatem a legračními
výrazy, jimiž podtrhuje Reacherův smysl pro humor. Cobie Smulders je věrohodná
jako ambiciózní emancipovaná vojanda, zároveň však svou hrdinku nepřipravila o
ženskost. Akorát u osmnáctileté Daniky Yarosh se nedá říct, jestli byla její
postava poněkud nesympatické patnáctileté holky z ulice tak nesnesitelná
už ve scénáři, nebo jestli měla být akorát trochu svérázná a nesnesitelnou ji
udělala až hereččina stylizovaná kreace.
Těžko lze filmy s Jackem Reacherem vnímat jinak než jako žánrové
ostrůvky uvolněného oddechu, tvořících protipól vůči technologickým,
inteligentním, videoklipovým, společensky uvědomělým a na dokumentárně stylizovanou
ruční digitální kameru natáčeným thrillerům moderní doby. Jinak než jako filmy,
které dávají vzpomenout na akčňáky ze staré školy a nabízejí nenáročnou zábavu,
nezatíženou nutností interpretace. Jako takové by ale měly směřovat spíš k absurditám,
jako jsou přestřelené akční scény, překvapivé dějové zvraty, schopnost dělat si
legraci sám ze sebe a podobné sebeparodické výstřelky, jakým bylo např. v prvním
Jacku Reacherovi obsazení režiséra
Wernera Herzoga do role hlavního záporáka. Snaha o civilnost a vážnou tvář
zkrátka tomuto hrdinovi nesluší, popcornová zábava je to ale přesto pořád
slušná.
Žádné komentáře:
Okomentovat