Instalatér z Tuchlovic je nový film režiséra Tomáše Vorla s Jakubem
Kohákem v hlavní roli instalatéra, co „všechno spraví, ale svůj život
spravit nedovede.“
O žánru filmu se mluví jako o smutné komedii, což není tak úplně přesné. Ve
skutečnosti jde o poměrně realistické depresivní sociální vesnické drama
operující s motivy, jako jsou například smrt, rasismus, domácí násilí či
lidská osamělost, a na němž není rozhodně ani náznakem nic vtipného, jen je do
něj nastrčen hlavní hrdina, který jako jediný víceméně odpovídá představám o
postavě ze smutné komedie.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Instalatér Luboš se mentálně pohybuje někde na úrovni Otíka z Vesničky mé střediskové a zajímá ho
jen instalatérství, fotbal, pivo, sázecí tikety a krmení koček. Moc nepřijímá
realitu a místo toho si žije ve svém vlastním světě, čemuž by odpovídalo jak
jeho chování, tak způsob vyjadřování. Dělá mu problém formulovat byť celkem
jednoduché věty, příčí se mu komunikovat s neznámými lidmi, všechno vidí
hrozně jednoduše, vykládá si věci po svém a o nějaké soběstačnosti
nemůže být v jeho případě řeč. Ve svých čtyřiceti bydlí s maminkou
(Eva Holubová), která mu pomáhá s účetnictvím a placením účtů, vaří mu, neustále
ho za všechno kibicuje a marně se mu snaží dohodit dceru pošťačky.
Instalatér z Tuchlovic nemá nijak zvlášť souvislý děj a je vyprávěn
epizodně, prostřednictvím příhod hlavního hrdiny s jinými vedlejšími
postavami v podobě maminky, kamarádů, zákazníků či jiných lidí
z vesnice. Něco jako zápletka se začne probouzet až ke konci, když dojde
k vyvrcholení vedlejší linie v rodině rozvádějících se rodičů (Petra
Špalková a Filip Blažek), k nimž domů Luboš jezdí něco opravovat každou
chvíli. A také když v poslední třetině filmu dojde v Lubošově životě
k okamžiku, kdy se nakonec bude muset naučit postarat se sám o sebe (ale
nenaučí se to).
Všechno ostatní je však ve filmu přítomno, aniž by to k něčemu
směřovalo, a pokud ano, tak to buď vyšumí do ztracena bez jakéhokoli
vyvrcholení, nebo to vyvrcholí mimo plátno.
- Tu dceru pošťačky Luboš tak dlouho ignoruje, až i ona nakonec začne ignorovat jeho. Pak se její osud nějak završí, ale nevidíme to, dozvíme se o tom prostřednictvím vyprávění nějaké jiné postavy.
- Jeden z Lubošových kamarádů (Jan Budař) je hlučný fotbalový fanoušek a rasista, co se chová agresivně vůči Romům a Vietnamcům. Jeho nenávist k menšinám ho dožene k jistému činu, který má jisté následky, ale nic z toho nevidíme, pouze to nějaká jiná postava slovy popíše.
- Postavy Petra Čtvrtníčka a Tomáše Matonohy jsou ve filmu jen proto, aby reprezentovaly všechno to, co Luboš nemá. Manželku, děti, peníze…
- Dva kluci nakadí Lubošovi do rezervní záchodové
mísy, kterou má v kůlně. Po několika dnech jdou svůj výtvor
zkontrolovat, jestli tam ještě je. Čekáte, co z toho nakonec bude,
ale není z toho nic.
Kromě toho je spousta postav strašlivě nesympatická. Včetně Lubošovy
maminky, která ho pořád jenom sekýruje a srovnává s jeho podstatně úspěšnějším
bratrem, nadává na úřady a trousí poznámky jako: „Ty třešně nejsou letos
nic moc, ale na to naše vaření to stačí.“ Podobně se vyjadřuje nejen k třešním
a podsouvá tak divákovi myšlenku, že je v pořádku spokojit se
s podprůměrem a nevyžadovat nic lepšího. Ze scén, v nichž tyranský
manžel fyzicky i psychicky terorizuje před vlastní malou dcerkou svou ženu, mi
nebylo úplně dobře. Dobře mi nebylo ani u scén s barmankou, proti jejímuž
smíchu zní zvuk cirkulárek jako rajská hudba.
Takže v podstatě nic z dosud řečeného nenasvědčuje tomu, že by
mělo jít o komedii. Za celou dobu se nestane vůbec nic ani trochu komického, a
ten jediný vtip o hovně je jeden z nejhůře realizovaných gagů, co jsem kdy
ve filmu viděl. Přesto je do vší té deprese, nenávisti a neštěstí vsunut
hlavní hrdina, co legračně vypadá, legračně mluví, legračně se chová a legračně
se obléká. A u něhož není vůbec jisté, jestli by se mu divák měl spíš smát,
nebo ho litovat.
V každém případě je ale těžké pocítit k němu vůbec nějakou emoci.
Smát se mu, když je člověk zároveň postaven tváří v tvář všemu tomu zmaru
kolem něj, moc dobře nelze a litovat ho je též obtížné, protože ve filmu je
nejedna postava, která by si politování zasloužila víc. Problém je i
v obsazení Jakuba Koháka, který se do vážného dramatu pro své věčné
vtipkování a srandovní grimasy nehodí, na komedii je zas ale jeho postava
stylizována způsobem, který k úsměvu příliš nevybízí.
Hranice mezi vesnickou komedií se svérázným hláškujícím instalatérem a
smutným dramatem o smutných lidech je zde zkrátka hrozně nevyrovnaná,
v důsledku čehož Instalatér z Tuchlovic
nefunguje pořádně ani jako jedno z toho, přičemž neustálé přepínání nálad
mezi jedním a druhým je z diváckého hlediska v případě tohoto filmu ohromně
vyčerpávající. Z neučesaného polo-příběhu ani nejde pořádně poznat, co by
si z něj divák vlastně měl odnést. V paměti mu totiž zůstane jen
nepříjemné panoptikum pokřivených charakterů z nevlídné vesnice, o níž
člověk může být při odchodu z kina rád, že v ní nemusí bydlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat