Thriller Dívka ve vlaku je
adaptací stejnojmenného úspěšného románu, který je mimo jiné zajímavý tím, že
jeho „nespolehlivými vypravěčkami“ je trojice více či méně vyšinutých žen
v čele s hlavní hrdinkou jménem Rachel, která je notorickou alkoholičkou s častými
výpadky paměti. To se otisklo do filmu prostřednictvím poněkud zmateného,
částečně zamlženého a komplikovaně strukturovaného děje, s nímž se
pokusil vypořádat americký režisér Tate Taylor. Ten natočil před pěti lety již
adaptaci románu Černobílý svět, která
však byla vypravěčsky i příběhově o dost jednodušší záležitostí, a také nijak
zvlášť povedené životopisné drama o Jamesi Brownovi s názvem Get On Up.
Rachel (Emily Blunt) je nezaměstnaná kvůli závislosti na alkoholu,
rozvedená z téhož důvodu a totálně na dně. Bydlí u kamarádky a dny tráví
kromě pravidelného nasávání zejména ježděním vlakem, kdy denně projíždí kolem
svého bývalého domova, který nyní obývá její ex-manžel Tom (Justin Theroux) s jeho
novou ženou Annou (Rebecca Ferguson) a jejich malým dítětem, a zároveň kolem
stavení, v němž bydlí jejich mladá chůva Megan (Haley Bennett) se svým
mužem (Luke Evans). Jednoho dne si však Rachel všimne, že Megan je na terase
svého domu s jiným chlapem. Tak ji to rozhodí, že opilá vystoupí
z vlaku a začne se potulovat po okolí. Ráno se vzbudí u kamarádky na
gauči, špinavá, ruce od krve, kocovina, absolutní ztráta paměti na události
z onoho dne… a v televizních zprávách se tvrdí, že Megan je pohřešovaná.
Od té chvíle věnuje Rachel všechen svůj čas pátrání po tom, co se vlastně
oné noci stalo, a kdo Megan zabil (pokud je vůbec mrtvá), protože jednak
se díky tomu může po dlouhé době konečně zas cítit v něčem užitečná a zároveň
se snaží dokázat, že tím případným vrahem není ona, čímž si ale nemůže být
vůbec jistá. Přičemž děj je sledován na střídačku z perspektivy všech tří
výše zmíněných žen (ale z pohledu Rachel pochopitelně nejvíc), a to
prostřednictvím retrospektivního vyprávění s řadou flashbacků a množstvím
scén, které se buď nestaly, nebo se odehrály jinak, než jak si je někdo
pamatuje.
Ze začátku dá trochu práci zorientovat se v tom, kdo je kdo, jaké jsou
vztahy mezi postavami a o co vlastně jde, a vůbec je nutné v průběhu
sledování filmu věnovat pozornost veškerému dění na plátně, všímat si detailů a
nepřijít o žádný dílek té skládačky, která je na první pohled dost složitá.
S odstupem a po skončení filmu už se tak moc složitá nejeví, nehledě na
to, že vzhledem k omezenému množství postav máte šanci na odhalení
totožnosti vraha zhruba jedna ku pěti, navíc celá ta záhada kolem Meganina
zmizení se ukáže být relativně prostou, a podstatně zajímavější je tak
odhalení týkající se dávnější minulosti hlavní hrdinky, k němuž dojde
v závěru společně s odhalením všeho ostatního.
Formálně to z nedávné doby hodně připomíná Zmizelou, k níž byla i původní knižní předloha přirovnávána
častěji, než by bylo zdrávo, asi díky onomu motivu neustálé paranoie a příběhu
točícího se kolem zmizelé ženy. Avšak tam, kde perfekcionista David Fincher nabídl
sofistikovanou filmařinu, skrz na skrz propracovaný scénář a skutečně nečekaná
překvapení, za což vděčí i autorce románu obsahujícího vyloženě libové
zvraty, tam Tate Taylor takovou oporu v ději nemá a předvádí jen
standardní režii, byť poctivě odvedenou. Výsledkem je pořád sice nadprůměrná,
přesto však nepříliš výrazná podívaná spíš na úrovni např. Temných koutů (též od autorky Zmizelé),
s níž Dívka ve vlaku sdílí kromě
žánru i nesympatickou hlavní hrdinku.
Rachel vám totiž k srdci rozhodně nepřiroste, na čemž má podíl i
výborný výkon Emily Blunt, která ztvárnila zuboženou alkoholickou trosku
překvapivě realisticky a věrohodně. Dokud se o ní ale nedozvíte trochu víc, je
poměrně těžké si k ní najít cestu, když kromě chlastání, lhaní, zabíjení
času a ježdění vlakem dělá akorát to, že v opileckém deliriu pravidelně
terorizuje telefonáty svého bývalého a jeho novou rodinu. Ostatní hrdinky také
sympatiemi zrovna nepřetékají – Megan se ukáže být psychicky labilní naivkou
s traumatem z minulosti, kterou zmítá existenciální nejistota, a Anna
se snaží být rodičovským vzorem a dokonalou matkou, přičemž si stěžuje na
přepracování a nedostatek času, ačkoli zůstává ženou v domácnosti jen
s jedním dítětem, a to se o něj ještě dělí s chůvou. K hereckým
výkonům všech zúčastněných nicméně nelze nic namítat.
Hlavně ale jde o to, že jakkoli zajímavě a neodhadnutelně se pointa filmu
jeví v jeho průběhu, tak její odhalení je velice standardní a omšelé.
Jediným ozvláštněním je ona hrdinka-alkoholička, díky jejíž přítomnosti si film
může dovolit cestu k té pointě, nahlíženou převážně z její
perspektivy, řádně zamotat a znepřehlednit a svádět diváky na falešné stopy,
což se mu daří naopak velice dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat