Zloději zelených koní – Recenze – 60%

Drama převážně televizního režiséra a scenáristy Dana Wlodarczyka Zloději zelených koní je ve zkratce dalším příspěvkem do série českých filmů o lidech, co na tom nejsou vyloženě špatně, ale zároveň si rozhodně nežijí v bavlnce, a ocitnou se v situaci, kdy se musejí zabývat různými existenciálními otázkami, a pak se dopustí série špatných rozhodnutí, jimiž si tu svou situaci ještě výrazně zhorší. A pak je konec. Podobně jako ve filmech Petra Václava (Nikdy nejsme sami) nebo ve většině filmů Bohdana Slámy (Štěstí), případně ve filmech ještě někoho dalšího (Poupata Zdeňka Jiráského).

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Trochu originality do tohoto společensky-sociálního tématu se do snímku podařilo zanést skrze zápletku o kopáčích vltavínů, polodrahokamů, které jejich nálezce může ve sběratelských kruzích draze prodat. Oficiálně je ale amatérské kopání vltavínů nelegální, takže kopáči se musejí občas potýkat s případnými policisty, neustále se musejí mít na pozoru, provádět výkopy třeba v noci, aby se zamezilo rizikům, a tak podobně.

Tohle téma vzešlo ze stejnojmenné knižní předlohy spisovatele Jiřího Hájíčka (jejíž děj se odehrává v osmdesátých a devadesátých letech, zatímco příběh filmu byl přesunut do současnosti) a rozhodně je to téma neotřelé. Na druhou stranu, výsledek je zhruba stejný, jako kdyby hrdinové filmu namísto kopání vltavínů třeba pěstovali a prodávali marihuanu nebo kradli měděné okapy. Pouze prostředí filmu je jím definováno konkrétně, protože naleziště vltavínů se nacházejí jen v jižních Čechách.

Hlavním hrdinou je student doktorandského studia oboru geologie Pavel (Marek Adamczyk), který si plánuje budoucnost se svou ženou Karolínou (Jenovéfa Boková). Jednoho dne ho navštíví nezaměstnaný dávný kamarád Kačmar (Pavel Liška), snažící se uživit rodinu na polorozpadlé farmě, který Pavla přemluví, že by si mohli přivydělávat kopáním vltavínů. Karolíně se to právem nelíbí, zaprvé proto, že si tím oba koledují o malér, nehledě na to, že Pavel by se svým vzděláním měl rozhodně na víc než na pokoutné kutání v hlíně někde v lese uprostřed noci, a zadruhé Karolína ví o Kačmarovi něco z jeho temné minulosti, o čem se Pavlovi bojí svěřit…

V hereckém obsazení se před Markem Adamczykem, který má hlavně na starosti tvářit se co nejvíc provinile, a Jenovéfou s jejími vyčítavými pohledy skví Pavel Liška, jehož postava je od pohledu grázl, co se umí dobře přetvařovat. Liška bilancuje mezi různými polohami od zoufalého živitele rodiny přes umaštěného hospodského štamgasta až po nebezpečného násilníka, jenž nemá problém s vyhrožováním a ke vzezření kamaráda z dávných dob má dost daleko. Poměrně dobrá je kamera Richarda Řeřichy (Samotáři, Jedna ruka netleská) a i režie je řemeslně velmi slušná.

Avšak scénář (na němž spolupracoval i Petr Jarchovský) bohužel obsahuje dost berliček sloužících k tomu, aby se postavy filmu rozhodovaly výhradně tak, aby se jim to později vymstilo. Takže Pavel si např. kopání vltavínů namísto přivýdělku povýší na hlavní zdroj příjmů a práci na plný úvazek a sekne s doktorandským studiem jenom proto, že „nehodlá někomu kvůli dizertaci a grantům lézt do zadku.“ Karolína by si ušetřila spoustu starostí, kdyby se Pavlovi svěřila se svým problémem, ale raději ho v sobě dusí, protože „jak by mu mohla jen tak říct něco tak strašnýho?“ Litovat hrdiny za jejich neblahý osud pořádně nejde, protože si za ledacos můžou sami. Třeba když se tu nelegální činnost rozhodnou navíc provozovat na místě, kde je nelegální se vůbec vyskytovat, tj. ve hlídaném vojenském prostoru, kde platí zákaz vstupu civilistům.

Ten motiv s kopáním vltavínů je vlastně dobrý, nicméně hlavní zápletka se netočí kolem něj, nýbrž kolem onoho (mnohem obvyklejšího) hrozivého tajemství z minulosti (které se dá celkem odhadnout, takže když film vyvrcholí jeho odhalením a vzápětí skončí, tak vás to úplně nevytrhne). Potenciálně dobré podzápletky související s vltavíny (třeba když hrdiny okradou jiní kopáči, nebo když je rozkmotří nález opravdu velkého kusu) jsou omezeny do pouhých krátkých epizodek, na nichž se posléze již nestaví a jsou opomenuty, což je škoda. Zajímavější by v tomto ohledu mohl být nějaký dokument o reálných kopáčích vltavínů, o jejich příbězích s tím spjatých a o problémech, s nimiž se musí kvůli tomu potýkat.

P.S. Film je ve všech kinech doprovázen patnáctiminutovým předfilmem Strom režisérky a výtvarnice Lucie Sunkové, jenž vznikl animační technikou olejomalby na sklo.