John (Mel Gibson) je bývalý motorkář, alkoholik a trestanec, co si ve svém
karavanu pěstuje plnovous a tetovací salon. Jednoho dne mu nečekaně zavolá jeho
několik let nezvěstná dcera, která kdysi utekla z domova (od matky, zatímco
rozvedený John si odpykával trest). Teď je jí šestnáct a potřebuje pomoct,
protože se ošklivě zapletla s nějakými gangstery, kteří jsou napojeni na
mexické mafiánské kartely, a chtějí ji zabít. John je sice v podmínce, ale
co by pro svou dceru neudělal.
Akční film Ve jménu krve natočil
francouzský režisér Jean-Francois Richet (Veřejný
nepřítel č. 1) podle knižní předlohy Petera Craiga, která je deset let
stará. Nicméně bych se nedivil, kdyby byla třicet let stará, protože výsledkem je
poměrně staromódní a oldschoolový akční thriller s poctivými (nedigitálními)
akčními scénami, s burácením motorek, s veterány z Vietnamu, s charismatickým
hrdinou ze staré školy, co pro výstřel z brokovnice a černočernou
hlášku nejde daleko, a se zápletkou jak z nějakého akčního hitu z roku
1986.
Třeba Mechanik zabiják: Vzkříšení
(který má premiéru ve stejný den) je cílený spíš na mladší diváky, kteří chodí
do kina na moderní akční filmy, hrají počítačové hry ve velkém a Mel Gibson je
pro ně spíš nezajímavý stařešina, kterého náhodou zahlédli v Expendables 3. Oproti tomu Ve jménu krve jednoznačně míří vstříc zejména
staršímu publiku, které pamatuje Gibsona z trilogie o Šíleném Maxovi a ze Smrtonosných
zbraní a nejlepší jim přišel v Odplatě,
a už dlouho touží po nějakém prima nářezu, natočeném přehledně a postaru, kde
by se Gibson zase choval suverénně nekompromisně, házel drsné kukuče, předváděl
hru svalů a střílel z brokovnice na potkání.
Něčeho podobného se přitom dočkali ve čtyři roky starém snímku Moje letní prázdniny, který byl ale o
poznání hůř režírován a ne úplně se v něm podařilo vyladit tenkou hranici
mezi scénami, v nichž se děje něco dramatického a měli bychom se o hrdiny
bát, a v nichž se hodně střílí a cynicky se to komentuje a měli bychom se
nezávazně bavit. To tady funguje dobře, kromě toho Gibson velmi slušně hraje a
ohromně celý film táhne (akorát je škoda, že v závěrečné třetině oholí
svůj vous), akce je příjemně fyzická a drsná a dialogy rozhodně nejsou tak dementní,
jak byste mohli očekávat (a oproti dialogům ve zmíněném pokračování Mechanika zabijáka vyloženě překypují
intelektem).
O nějaké ty body film přichází v závěru, kdy nevyvrcholí až tak
okázale, jak by si býval zasluhoval, a i v průběhu dobrý dojem naruší
několik těžkopádných scének, v nichž se řeší téma otec-dcera, a ve kterých
dojde na nějaké to vyčítání, odpouštění a usmiřování. Celkově Ve jménu krve rozhodně nepředstavuje nic
sofistikovaného, naopak jde o přímočarou věc s relativně předpokládatelným
vývojem děje, co ale dopadla velmi dobře a stylově, konzistentně baví a
příjemně ubíhá po celých těch necelých devadesát minut, které v kině utečou
opravdu ohromně rychle.
Žádné komentáře:
Okomentovat