Nerve: Hra o život (Nerve) – Recenze – 40%

Americký thriller Nerve: Hra o život je snímek cílený hlavně na mladší diváky, a to především na ty, kteří neváhají dopouštět se všemožných hovadin, nahrávat se přitom na videa a vystavovat je na YouTube, aby získali co nejvíce zhlédnutí, a na všechny, kdo jsou ochotni se na taková videa dívat. A takových lidí je evidentně hodně. Protože kdo by nechtěl vidět třeba dvě prsaté holky v bikinách, co jedí nejpálivější papričku na planetě, nebo partu maníků, co dělají nebezpečné frajeřiny ve vysokých výškách a na střechách výškových budov. Ta videa mají miliony zhlédnutí. Třeba tenhle člověk si postavil kariéru na tom, že se ve svých videích mimo jiné noří do vany naplněné vždy nějakou jinou tekutinou a komentuje to.

Takže hlavní hrdinka, osmnáctiletá Vee, se jednoho dne zaregistruje do online hry pojmenované Nerve, v níž si na začátku zvolíte, jestli chcete být Hráč nebo Divák. Hráči pak mohou přijímat na svých elektronických zařízeních různé výzvy, které jim jejich Diváci odhlasují, a po jejich splnění a natočení na video se jim na účet přidá jistá peněžní částka, která se s každou další výzvou zvětšuje souběžně s její náročností. Nejlepší Hráči jsou ti, kteří po každé splněné výzvě přijmou okamžitě výzvu novou, čímž získávají větší a větší počty Diváků. Výzvu nemusejí přijmout, ale výrazně se tím obírají o Diváky i o peníze. Avšak jakmile výzvu přijmou, tak ji musejí splnit do časového limitu, jinak vypadávají ze hry a přicházejí i o všechny nastřádané peníze. A Vee se rozhodne, že bude Hráč.

 

Zdroj fotek: freeman-ent.cz

Pak je tu ještě ta věc, že Diváci mohou své oblíbené Hráče sami natáčet kdekoli na ulici, takže pokud jste dostatečně odhodlaní a šílení a nemáte pud sebezáchovy, tak se v této hře stanete celebritou a vaše soukromí je absolutně v čudu. A jak se kupí výzvy, tak samozřejmě stoupá riziko jejich plnění až do té míry, že v některých z nich Hráči hazardují o vlastní život. A když někdo opravdu zemře, tak to nejde nahlásit na policii, protože to pravidla hry zakazují. Kdo Nerve napráská nebo se o to pokusí, tomu je za trest zmrazen bankovní účet a zničen život a Diváci ho ukamenují. TO PROSTĚ CHCEŠ!

Takže v podstatě je to taková variace na Hunger Games nebo Běžícího muže převedená do současného multimediálního 21. století, v němž lidé zveřejňují své životy na Facebooku a Instagramu a věci jako anonymita, ochrana osobních údajů a svoboda na internetu jsou velká a citlivá témata, akorát s tím rozdílem, že v tomto filmu se lidé té životu nebezpečné hry účastní dobrovolně. Kdo byl někdy na internetu, tak se může rozloučit se soukromím, všichni ho sledují, kamery jsou všude, totální dystopie a ty mocné, co tahají za nitky, nelze nijak ohrozit.

Samozřejmě na Nerve: Hru o život jde koukat jako na satirickou kritiku aplikací, sociálních sítí a rozjívené mládeže, která je tak ovlivněna internetem, že raději žije životy jiných lidí online, než své vlastní životy v realitě. Diváci jsou fanatičtí konzumenti prožitků, které prožil někdo jiný než oni, zatímco Hráči jsou v pasti svých fanoušků, nemají žádnou osobní svobodu a musejí dělat vše, co jim je přikázáno, aby si udrželi své místo ve středu pozornosti.

Tohle ale na tu výše zmíněnou cílovou diváckou skupinu pravděpodobně moc fungovat nebude, protože ta se spíš nechá unášet prvoplánově efektní, atraktivní audiovizuální stylizací filmu a většina z nich si v něm nějaký myšlenkový přesah v tomto směru ani neuvědomí. Rychlé střihy, efektní noční záběry velkoměsta, pohlední a hezky oblečení mladí lidé, našlapaný soundtrack a snaha působit cool za každou cenu dost možná způsobí i to, že si nevšimnou, jak strašně hloupá ptákovina film Nerve: Hra o život je.  

Je možné, že všechny ty za vlasy přitažené zvraty a dějové zákruty doprovázené mnohdy až dementními nesmyslnostmi jsou ve skutečnosti myšleny ironicky a jsou tak idiotské schválně, aby ta satirická rovina víc vynikla. Ale když se film zároveň snaží tak okázale působit na první signální soustavu (nechybí dlouhá scéna, v níž protagonisté hlavních rolí, Emma Roberts a Dave Franco, pobíhají ve spodním prádle), a všechno to plnění výzev se snaží vypadat jako ohromná zábava, tak je to spíš kontraproduktivní. Nedivil bych se, kdyby někdo počítačově a technologicky zdatný začal řešit technické elementy, jako jsou pravidla fungování té hry, provázanost elektronických záznamů, otisky prstů a hackování (místy je film v tomto ohledu tak nereálný, že to vypadá, jako by se odehrával v blízké budoucnosti).

Pak je tu problém, že se film zároveň pravděpodobně odehrává ve světě, v němž neexistuje YouTube (kde se plno maniaků rádo předvádí při dělání neuvěřitelných věcí) a televizní pořady typu Fear Factor (kde lidé v rámci plnění soutěžních úkolů mimo jiné jedí živé sklípkany, potápějí se v kraví krvi, nechávají si propichovat kůži jehlami a podobně), protože jinak by Diváci netrávili čas placením za koukání na to, jak někdo plní vyloženě trapné výzvy typu:

• Líbat se s neznámým cizincem po dobu pěti vteřin (odměna 100 dolarů).

• Nechat se tím cizincem zavést do centra města (odměna 200 dolarů).

• Jít do luxusního obchodu s módou a vyzkoušet si jedny konkrétní drahé šaty (odměna 500 dolarů).

Tohle všechno Vee poctivě plní (a má štěstí, že ten neznámý cizinec je super-sexy Dave Franco, který je také Hráčem Nerve), a přestože jde o víceméně dost hloupé a nudné výzvy, tak jí vynášejí tisíce Diváků. Přitom to nejbrutálnější, co pro ni Diváci jsou schopni vymyslet, je „Přejdi mezi dvěma budovami po žebříku“ (asi za 10 000 dolarů) a občas se vytasí i s výzvou typu „Dojeď z místa A do místa B“. Zkrátka se spíš chovají jako hollywoodští scénáristé než jako masa voyerů, co by se snažila dohnat mladou holku do nějakého extrému, nebo do plnění něčeho opravdu šťavnatého.

Vyloženě k smíchu je „epické“ finále spočívající v tom, že Diváci jsou nahnáni do super-utajené prostorné speciální arény, kam se složitě jede tajným trajektem, aby tam byli svědky závěrečné výzvy hráčů s nejvyššími počty Diváků, která by měla v ideálním případě trvat méně než dvacet vteřin celkem.

Úplně bokem pak jsou vedlejší motivy, jako je vztah hlavní hrdinky s její (mimořádně nesympatickou) nejlepší kamarádkou, s ochranitelskou mámou, co se ještě nezotavila ze smrti svého syna (bratra Vee) nebo s klukem-nerdem, co je do Vee zakoukaný, ale nějak se nemůže rozhoupat jí to říct.

Jako žánrovka funguje snímek Nerve: Hra o život výhradně na úrovni prostoduché zábavy, co se snaží oslnit blyštivým zevnějškem, energickým zpracováním a námětem těžícím z toho, co frčí z hlediska techniky a internetu. Díky tomu všemu aspoň není nudný a je v podstatě zábavné se na něj dívat, pokud je člověk ochotný klouzat po povrchu, ale po obsahové stránce je vyloženě ubohý, a jakmile u něj začnete trochu přemýšlet, tak je zle.