Událost z dubna roku 2010, kdy v Mexickém zálivu explodovala plovoucí
vrtná plošina Deepwater Horizon, na níž během výbuchu a následné hromadné
evakuace zaměstnanců zahynulo jedenáct lidí, a do moře se vylily stovky
hektolitrů ropy, je popisována jako nejhorší ropná katastrofa v historii
Ameriky. Nyní podle ní natočil film režisér Peter Berg.
 |
| Zdroj fotek: freeman-ent.cz |
Ten se po filmech Království a Na život a na smrt znovu ponořil do
žánru filmů podle skutečných událostí a opět jej pojal velice realisticky, aniž
by zároveň sklouzával k přehnané patetičnosti, důrazu na vlastenectví,
nebo nevěrohodnému zveličování hrdinství svých postav, mezi nimiž se
nejvýrazněji hlásí o slovo hlavní technik (Mark Wahlberg), ředitel plošiny
(Kurt Russell) a manažer společnosti, která si plošinu k těžbě ropy pronajala
(John Malkovich). Postav je tu nicméně spousta, film si ale přesto dokázal
udržet naprostou přehlednost.
Přitom od začátku na diváka vybaluje různé technické pojmy, ukazuje, jak to
na plošině chodí, nechává postavy bavit se mezi sebou v pracovním žargonu
a jen sen tam vysvětlí pomocí přiložené definice nějaký odborný pojem či
proces, aby nikomu nemohlo uniknout, co se zrovna na plátně děje, případně co
se chystá. Zároveň okamžitě poukazuje na technické problémy, které plošinou
zmítají, a na nedokonalý stav nestabilního vrtu, což mu umožňuje vydatně
budovat napětí.
První polovina bezmála dvouhodinového filmu je díky tomu opravdu dost
napínavá a nervozita z toho, že jednou se to prostě bude muset podělat,
se postupem času výrazně navyšuje. Spousta scén je věnována i postavám, vztahům
mezi nimi, i představení zázemí, do něhož by se po skončení dlouhé šichty rádi
vrátili, zosobněném manželkou jednoho z hrdinů v podání Kate Hudson.
No a v polovině snímku to bouchne a po celý zbytek filmu se postavy
snaží zachránit si své holé životy a životy co největšího počtu svých
spolupracovníků a zmizet z té rozpadající se plovoucí hromady kovu a
ropných splašků, která se překvapivě rychle stihla proměnit v ohnivé a
kouřící peklo. S tím, že se dočkáte opravdu značného množství ohňových
efektů a efektních záběrů, ovšem aniž by vám je film lacině podsouval jako
nějakou atrakci. Namísto užaslého obdivování vší té pyrotechniky doprovázeného
wow efektem spíš budete jen tiše zírat na plátno a říkat si, jak je dobře, že
jste něco takového nemuseli sami zažít.
Je to způsobeno i tím, že film dokáže svou civilností a důrazem na
realističnost způsobit, že si připadáte, jako byste byli na té plošině spolu s hrdiny
filmu. Snadno se stanete zasvěcenými do pracovního procesu, cítíte se
sympatickými postavami a nenávidíte spolu s nimi ty nenažrané manažery, co
kvůli maximálnímu výdělku s klidem obcházejí bezpečnostní opatření,
nechávají plošinu zchátrat a šetří, kde můžou, a kterým film klade katastrofu
za vinu především.
Deepwater Horizon: Moře v plamenech je dramatem o lidské odvaze, o instinktu a síle
přežít a o tom, že za podobnými tragédiemi moderní doby nemusí být jen selhání techniky,
ale často je za ně zodpovědný i lidský faktor. Jde sice o film spíš nenápadný, ale
o to překvapivější je, jak v něm fungují všechny podstatné složky od
výborné režie a precizně vystavěného scénáře, přes herecké výkony a hudbu Steva
Jablonskyho až po technickou stránku a střih. A přestože třeba to volání si
hlavního hrdiny s manželkou, procedurální rekonstruování okamžiků před
výbuchem, i ony ničivé ohňové jazyky se mohou po čase přejíst, moc to snímku na
působivosti a dojemnosti neubírá. A to se o nějakou prvoplánovou působivost a
dojetí ani moc nesnažil, což ho činí ještě sympatičtějším.
Žádné komentáře:
Okomentovat