Anthropoid – Recenze – 50%

Anthropoid je britským snímkem režiséra Seana Ellise (komedie Cashback, filipínsko-britské drama Metro Manilla), vyprávějícím o operaci Anthropoid, tj. o reálné události z českých dějin v letech 1941-1942, kdy byli z Anglie vysazeni na československé území parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík s cílem spáchat atentát na jednoho z nejvyšších představitelů Hitlerovy Třetí říše, Reinharda Heydricha. S tím, že film se natáčel z velké části u nás a hraje v něm spousta českých herců.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Onu událost zná snad každý, přinejmenším ze školních lavic. Je to ale důvod, proč k filmu může český divák přistupovat jinak, než diváci v zahraničí, kteří o ní nemusejí vědět vůbec nic, nebo opravdu jen velmi málo, a jimž je snímek určen především. Je sice rozhodně potěšitelné, že nějaký ždibec české historie je prezentován za hranicemi ve filmu, jehož děj je odvyprávěn univerzálně srozumitelnou a přímočarou formou, a že se díky němu ve světě alespoň trochu obrací pozornost na naši zemi a na naše dějiny, nicméně druhá stránka věci je, že samotné domácí publikum nemusí film brát zcela seriózně.

Čeští diváci totiž jednak povětšinou příběh Kubiše a Gabčíka znají, vědí, jak se bude vyvíjet a jsou obeznámeni s tím, jak skončí, čímž pro ně mizí z děje většina napětí, avšak to je jen druhotná nevýhoda. Hlavní nevýhoda spočívá v tom, že rozhodnutí filmařů nechat všechny herce mluvit anglicky s výrazným přízvukem dělá z filmu poměrně zcizující a odtažitý zážitek. Zahraniční herci v titulních úlohách (Jamie Dornan - Kubiš a Cillian Murphy - Gabčík) i v úlohách vedlejších záměrně přízvuk předstírají, i tak ale jejich angličtina zní podstatně jinak než anglická mluva českých herců, což je celkem rušivé. Místy je ta angličtina dokonce nechtěně legrační, nejznatelněji ve chvílích, kdy se na plátně objeví nějaký opravdu známý český herec v nějaké malinkaté roličce, byť je to role naprosto vážná (nejlépe Ondřej Malý nebo Jan Budař).

Výjimečně musím připustit, že nechat film nadabovat do češtiny by asi bylo na místě (a němčinu ponechat), pokud by tedy šlo o dabing kvalitní, a kdyby aspoň čeští herci dabovali sami sebe. Třeba by pak i fungovala ta iluze, že všechny postavy, které mají reprezentovat Čechy (resp. Čechoslováky) jimi opravdu jsou, zatímco v této podobě to spíš vypadá, jako by jimi nebyl nikdo. Moc nepomůže, že sem tam nějaký nápis je v češtině, a že Jan Kubiš jednou či dvakrát zakleje českou nadávkou. Tohle všechno ale vyřeší pravděpodobně vydání filmu na DVD a jeho uvedení v televizi, kde již dabing bude jistě přítomen.

Mnohem závažnější problém Anthropoidu tudíž tkví v jeho dramaturgii a ve scénáři, kdy jeho první polovina je věnována přípravám na atentát a polovina druhá již událostem po jeho spáchání. Film tím pádem vyvrcholí nadvakrát – uprostřed postřelením Heydricha a na konci dlouhou přestřelkou v kostele. Avšak to hlavní, o co šlo, tedy provedení atentátu, je vlastně završeno v půlce snímku a od té doby jsou hlavní hrdinové degradováni do pasivních figurek, jimž nezbývá než se v tichosti skrývat. Vyjma onoho akčního finále je tak celá druhá polovina filmu věnována obsahově poněkud prázdnému intermezzu v podobě tragicky-dojemného po-atentátního dojezdu, v němž je dost lidí zabito, pár lidí mučeno, padne zmínka o vyhlazení Lidic, ale nic z toho pořádně emocionálně nefunguje, protože se pro to v té první polovině ani nepodařila založit dostatečně živná půda.

Všechno podstatné se totiž kvůli takto zvolené struktuře filmu muselo nutně podařit nacpat už do jeho první hodiny, přičemž vzhledem k poměrně rozvolněnému tempu vyprávění a množství nijak zvlášť záživných dialogů je výsledkem to, že většině z toho zkrátka nebylo věnováno dost času. Ještě celkem obstojně se vydařilo například představení československého odboje, kdy zpečetění osudů některých jeho členů (výborná Alena Mihulová) vlastně působí emočně zhruba tak, jak by mělo, což už se ale nedá říct třeba o tragických láskách obou hlavních hrdinů, které se jeví již poněkud uspěchanými a nevěrohodnými. Vztah mezi Janem Kubišem a jeho partnerkou v podání Charlotte Le Bon vznikne prakticky ze scény na scénu, u Jozefa Gabčíka je zas silně s podivem, jak by pro něj mohla být jeho známost v podobě Anny Geislerové tak osudovou ženou, jak je ve filmu prezentováno, když spolu neměli žádnou scénu, jenž by tak silný vztah mezi nimi opodstatňovala. Postava Heydricha je představena opravdu jen velmi zběžně, spíš je redukována na abstraktní nacistické zlo.

Namísto emocí a napětí (které by se dalo budovat i prostřednictvím přidání scén z pohledu nacistů, leč ve filmu je prezentována pouze parašutisticko-odbojová perspektiva) tak akorát zbývá užít si akční sekvence (hlavně těch závěrečných dvacet minut), některé herecké výkony a dobovou stylizaci (která je velmi dobrá a čítá i počítačovou úpravu záběrů z Prahy, leč celkový vizuální dojem místy poněkud kazí laciná kamera s digitálním šumem, navíc sem tam rozklepanější, než by bylo záhodno). Všechno ostatní bohužel činí Anthropoid veskrze průměrným a rozpačitým počinem, u nějž je opravdu velká škoda, že není lepší.