Tajný život mazlíčků (The Secret Life Of Pets) – Recenze – 60%

Kupodivu to nejzábavnější na animovaném filmu Tajný život mazlíčků, k čemu odkazuje i jeho název, a sice odpověď na otázku, co asi dělají naše domácí zvířata, když jsou sama doma, se v něm řeší asi jen pět minut na začátku a minutu na konci a skoro všechno už to bylo k vidění v trailerech.

Zápletka je ve skutečnosti o tom, jak si panička malého psíka Maxe pořídí dalšího, mnohem většího, zavalitějšího a chlupatějšího psa Barona, načež se oba hned následujícího dne při demonstraci vzájemné nesnášenlivosti ztratí v ulicích New Yorku, kde se dostanou nejprve do rukou zaměstnanců útulku a následně do podzemních kanálů, kde žijí bývalá domácí zvířata, jež jejich majitelé kdysi spláchli, odhodili nebo jinak zavrhli, vedená psychopatickým králíčkem. Max s Baronem si všechna poštvou proti sobě a společně se ocitají na útěku (během něhož se pochopitelně spřátelí), zatímco Maxovi kamarádi, co s ním bydlí ve stejném činžáku, se ho vydávají hledat.

Zdroj fotek: cinemart.cz

V podstatě jde tedy o něco velmi podobného, jako byl třeba Hledá se Nemo/Dory, akorát s tím rozdílem, že namísto hledání někoho v nekonečném moři se někdo hledá v nekonečné spleti velkoměsta. Ve studiu Pixar jsou nicméně schopni vymazlit příběh tak, že působí smysluplně, osudově, dramaticky i emocionálně, což se tvůrcům Tajného života mazlíčků ze studia Illumination Entertainment, kteří dělali mimo jiné i Loraxe a oba díly Já, padouch, nepodařilo až tak dobře, přičemž jejich největší slabina tkví právě v ději a ve vyprávění.

Na příběhu filmu je hrozně vidět, že výše popsaná zápletka by na hodinu a půl nestačila, a tak je na ni pověšeno pár vedlejších podzápletek, které se však nepodařilo zaimplementovat dostatečně hladce na to, aby se tím jejich existence ospravedlnila i z jiného důvodu než je natahování stopáže. Příkladem budiž dohledávání Baronova původního majitele, o němž se zničehonic v jednu chvíli začne mluvit, stráví se nad tím několik minut a pak to skončí nějakou pointou, ale nemá to nic společného s tím, co se děje předtím a potom. Prostě to tam je. Řada vedlejších postav je zbytečná, kdy jediný důvod jejich přítomnosti je, že dvakrát až třikrát za film se legračně zatváří, ale děj tím nijak neposunou.

Nikoli příběhové, ale vysloveně zdržovací jsou i vyloženě groteskové pasáže, kdy zvířata např. komplikovaně lezou po střechách, lešeních a žebřících (nebo jsou vláčeni vodou kanálem, nebo se zamotávají do prádelních šňůr, nebo řídí autobus v rušné dopravě atd.) a srandovně u toho padají a halekají. V Hledá se Dory byly takové momenty samozřejmě taky, ale byly nápaditější a lépe začleněné do celkového dění. Tady je to celkově primitivnější, zhruba jako v Mimoních (kteří jsou též od stejného studia).

Animace je samozřejmě parádní, ale ani ta nemůže zakrýt slabý děj a nekonzistentní kvalitu vtipů, kdy na každý dobrý připadá jeden další, nepříliš zdařilý. Kromě zmíněné grotesky se humor obvykle točí kolem hrátek se zvířecími stereotypy a jen místy se dočkáte i nějaké sofistikovanější reference, jako třeba když někdo nakopne želvu a ta při narážení krunýřem do ostatních vydává stejné zvuky, jaké se ozývaly ve hře Super Mario Bros.

Hlavní chlupatí hrdinové jsou každopádně sympaťáci, které si lze snadno oblíbit a strachovat se o ně, když jim hrozí nebezpečí, případně se bavit u jejich eskapád. Dojmout už ale nedovedou, a tak jediný opravdu nefalšovaně emotivní moment nastane až v závěru, kdy poznáme i majitele ostatních vedlejších postav, byť krátce. A hned po něm následuje naopak nejzábavnější moment, v němž hraje roli potetované prase (takhle měl vypadat celý film). A český dabing je velmi dobrý. Plusové body si přičtěte, pokud máte slabost pro malá heboučká zvířátka se spoustou chlupů a s roztomilými čumáčky. 

P.S. Snímek do kin doprovází krátký předfilm s Mimoni, kteří tentokrát zápolí se zahradnickým náčiním.