Kupodivu to nejzábavnější na animovaném filmu Tajný život mazlíčků, k čemu odkazuje i jeho název, a
sice odpověď na otázku, co asi dělají naše domácí zvířata, když jsou sama doma,
se v něm řeší asi jen pět minut na začátku a minutu na konci a skoro
všechno už to bylo k vidění v trailerech.
Zápletka je ve skutečnosti o tom, jak si panička malého psíka Maxe pořídí
dalšího, mnohem většího, zavalitějšího a chlupatějšího psa Barona, načež se oba
hned následujícího dne při demonstraci vzájemné nesnášenlivosti ztratí v ulicích
New Yorku, kde se dostanou nejprve do rukou zaměstnanců útulku a následně do
podzemních kanálů, kde žijí bývalá domácí zvířata, jež jejich majitelé kdysi
spláchli, odhodili nebo jinak zavrhli, vedená psychopatickým králíčkem. Max s Baronem
si všechna poštvou proti sobě a společně se ocitají na útěku (během něhož se pochopitelně
spřátelí), zatímco Maxovi kamarádi, co s ním bydlí ve stejném činžáku, se
ho vydávají hledat.
Zdroj fotek: cinemart.cz |
V podstatě jde tedy o něco velmi podobného, jako byl třeba Hledá se Nemo/Dory, akorát s tím rozdílem, že namísto hledání někoho v nekonečném
moři se někdo hledá v nekonečné spleti velkoměsta. Ve studiu Pixar jsou
nicméně schopni vymazlit příběh tak, že působí smysluplně, osudově, dramaticky
i emocionálně, což se tvůrcům Tajného
života mazlíčků ze studia Illumination Entertainment, kteří dělali mimo
jiné i Loraxe a oba díly Já, padouch, nepodařilo až tak dobře,
přičemž jejich největší slabina tkví právě v ději a ve vyprávění.
Na příběhu filmu je hrozně vidět, že výše popsaná zápletka by na hodinu a
půl nestačila, a tak je na ni pověšeno pár vedlejších podzápletek, které se
však nepodařilo zaimplementovat dostatečně hladce na to, aby se tím jejich
existence ospravedlnila i z jiného důvodu než je natahování stopáže. Příkladem
budiž dohledávání Baronova původního majitele, o němž se zničehonic v jednu
chvíli začne mluvit, stráví se nad tím několik minut a pak to skončí nějakou
pointou, ale nemá to nic společného s tím, co se děje předtím a potom. Prostě
to tam je. Řada vedlejších postav je zbytečná, kdy jediný důvod jejich
přítomnosti je, že dvakrát až třikrát za film se legračně zatváří, ale děj tím
nijak neposunou.
Nikoli příběhové, ale vysloveně zdržovací jsou i vyloženě groteskové pasáže,
kdy zvířata např. komplikovaně lezou po střechách, lešeních a žebřících (nebo
jsou vláčeni vodou kanálem, nebo se zamotávají do prádelních šňůr, nebo řídí
autobus v rušné dopravě atd.) a srandovně u toho padají a halekají. V Hledá se Dory byly takové momenty samozřejmě
taky, ale byly nápaditější a lépe začleněné do celkového dění. Tady je to
celkově primitivnější, zhruba jako v Mimoních
(kteří jsou též od stejného studia).
Animace je samozřejmě parádní, ale ani ta nemůže zakrýt slabý děj a
nekonzistentní kvalitu vtipů, kdy na každý dobrý připadá jeden další, nepříliš
zdařilý. Kromě zmíněné grotesky se humor obvykle točí kolem hrátek se zvířecími
stereotypy a jen místy se dočkáte i nějaké sofistikovanější reference, jako
třeba když někdo nakopne želvu a ta při narážení krunýřem do ostatních vydává
stejné zvuky, jaké se ozývaly ve hře Super
Mario Bros.
Hlavní chlupatí hrdinové jsou každopádně sympaťáci, které si lze snadno
oblíbit a strachovat se o ně, když jim hrozí nebezpečí, případně se bavit u
jejich eskapád. Dojmout už ale nedovedou, a tak jediný opravdu nefalšovaně
emotivní moment nastane až v závěru, kdy poznáme i majitele ostatních
vedlejších postav, byť krátce. A hned po něm následuje naopak nejzábavnější
moment, v němž hraje roli potetované prase (takhle měl vypadat celý film).
A český dabing je velmi dobrý. Plusové body si přičtěte, pokud máte
slabost pro malá heboučká zvířátka se spoustou chlupů a s roztomilými
čumáčky.
P.S. Snímek do kin doprovází krátký předfilm s Mimoni, kteří tentokrát zápolí se zahradnickým náčiním.
P.S. Snímek do kin doprovází krátký předfilm s Mimoni, kteří tentokrát zápolí se zahradnickým náčiním.
Žádné komentáře:
Okomentovat