Star Trek: Do neznáma (Star Trek: Beyond) – Recenze – 70%

Na Star Treku: Do neznáma je nejzajímavější to, že po předchozích dvou filmech už ho nerežíroval J.J. Abrams (který ustoupil pouze do pozice producenta), nýbrž původem tchajwanský režisér Justin Lin, tvůrce prostředních čtyř dílů ze série Rychle a zběsile (konkrétně dílů 3, 4, 5, 6), a to, že na scénáři pracoval hlavně Simon Pegg, britský komediální herec, který všechny scénáře, které doposud psal, psal ke komediím (a ve filmu hraje technika Scottyho). Podtitul Do neznáma tak v češtině vlastně vtipně komentuje i to, že zpočátku nemuselo být jisté, jakým směrem tihle dva tvůrci třetí díl této restartované ságy povedou…

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Nakonec jej dovedli k tomu, že se v podstatě svezli v kolejích toho, co nastolil Abrams, akorát na rozdíl od něj si s filmem o trochu míň vyhráli, a to zejména z hlediska příběhu, osudovosti, emotivnosti a přístupu k detailům. V jejich podání je Star Trek: Do neznáma asi stejně generickým pokračováním, jako bylo Rychle a zběsile 6 po Rychle a zběsile 5. Je to zábava, hezky se na to dívá, párkrát zalapáte po dechu, párkrát se zasmějete, párkrát se podivíte, jaká je to místy hovadina, ale žádný hlubší dojem, než dojem ze sice velmi nadprůměrného, dobře udělaného, ale de facto všedního sci-fi blockbusteru, ve vás nezanechá.

Téma objevování nových světů ve vesmíru je výrazně připomínáno jak slovy, tak dlouhými (a občas i pozoruhodně krkolomnými) záběry, kdy se kamera opájí novými světy, epickými lokacemi i vesmírným korábem Enterprise. Namísto dvojice Kirk-Spock, se nyní častěji legračně popichují Spock s Kostrou. Svou obyčejnost a seriálovost si tvůrci uvědomují do té míry, že v jednu chvíli kapitán Kirk ve svém monologu zahlásí, že si připadá jako v epizodě nějakého sitcomu.

Na účet Simona Pegga je třeba říct, že humoru je ve filmu rozhodně víc, než v předchozích dvou snímcích, ale zas ne tolik, aby někoho mohlo napadnout označovat jej za komedii. Kupodivu navíc nejde o humor kdovíjak povedený, kdy většina vtipů je buď slabá, nebo obsahující nějakou narážku, u níž se zasmějí pravděpodobně jenom znalí fanoušci. Dojatí budou pravděpodobně také jenom znalí fanoušci, a to výhradně ve dvou momentech, kdy se na fotkách objeví Leonard Nimoy.

Děj je o tom, že hrdinové se zachovají jako totální zelenáči, když se rozhodnou díky výpovědi jedné mimozemšťanky, jejíž loď i s posádkou ztroskotala na nějaké planetě zakryté hustou a nebezpečnou mlhovinou, letět skrz tu mlhovinu a onu posádku zachránit, aniž by kohokoli napadlo, že by to třeba mohla být past. A samozřejmě to je past, takže Kirk a spol. jsou napadeni nepřáteli vedenými démonickým Krallem, loď Enterprise je zničena a ztroskotá a hrdinové jsou rozděleni do jednočlenných až dvoučlenných skupinek, přičemž většina posádky je zajatá jako rukojmí. Zbytek filmu je věnován přetahování obou stran o jakousi superzbraň z pradávných dob, pokusu o záchranu rukojmích a následné snaze o překažení padouchových ďábelských plánů.

Není to tedy bůhvíjak osudová story s temnými podtóny, v níž by dramaticky šlo o něco vážného a postavám hrozilo nějaké reálné nebezpečí, kvůli kterému by bylo nutné se o ně bát, protože je jasné, že žádná podstatná postava ohrožena nebude, ba naopak, že upustí nějakou vtipnou průpovídku a následně bude zachráněna během nějaké absurdní akční scény, případně se stane jejím aktérem. Na druhou stranu je to velká švanda, protože na Star Treku: Do neznáma jsou vidět prachy, na každých deset minut dialogů připadá dvacet minut velmi slušné akce a herecké obsazení (Chris Pine, Zachary Quinto, Karl Urban, Zoe Saldana a další) je stejně skvostné jako minule. Nováčci (hlavně Idris Elba a Sofia Boutella) nejsou většinou pod množstvím make-upu poznat, ale to nic nemění na tom, že jsou super.

Star Trek: Do neznáma je zábavná a doporučitelná podívaná, na níž je však i přes všechna pozitiva vidět, že J.J. Abrams měl předešlé Star Treky přeci jen víc vymazlené, lépe uchopené a lépe vybalancované. Přesto si Justin Lin s filmem poradil velmi dobře, ačkoli je těžké si představit, že pokud by měl režírovat i čtyřku, že by s ní dokázal udělat něco, co by nepůsobilo tolik jako sériový produkt na zakázku, natožpak něco vyloženě nového nebo převratného. U Rychle a zběsile 5 se mu sice povedlo zničehonic pozvednout laťku překvapivě vysoko, ale očekávat takový zázrak podruhé se moc nedá.