Na Star Treku: Do neznáma je
nejzajímavější to, že po předchozích dvou filmech už ho nerežíroval J.J. Abrams
(který ustoupil pouze do pozice producenta), nýbrž původem tchajwanský režisér Justin
Lin, tvůrce prostředních čtyř dílů ze série Rychle
a zběsile (konkrétně dílů 3, 4, 5,
6), a to, že na scénáři pracoval
hlavně Simon Pegg, britský komediální herec, který všechny scénáře, které
doposud psal, psal ke komediím (a ve filmu hraje technika Scottyho). Podtitul Do neznáma tak v češtině vlastně
vtipně komentuje i to, že zpočátku nemuselo být jisté, jakým směrem tihle dva
tvůrci třetí díl této restartované ságy povedou…
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Nakonec jej dovedli k tomu, že se v podstatě svezli v kolejích
toho, co nastolil Abrams, akorát na rozdíl od něj si s filmem o trochu míň
vyhráli, a to zejména z hlediska příběhu, osudovosti, emotivnosti a
přístupu k detailům. V jejich podání je Star Trek: Do neznáma asi stejně generickým pokračováním, jako bylo
Rychle a zběsile 6 po Rychle a zběsile 5. Je to zábava, hezky
se na to dívá, párkrát zalapáte po dechu, párkrát se zasmějete, párkrát se
podivíte, jaká je to místy hovadina, ale žádný hlubší dojem, než dojem ze sice velmi
nadprůměrného, dobře udělaného, ale de facto všedního sci-fi blockbusteru, ve
vás nezanechá.
Téma objevování nových světů ve vesmíru je výrazně připomínáno jak slovy, tak
dlouhými (a občas i pozoruhodně krkolomnými) záběry, kdy se kamera opájí novými
světy, epickými lokacemi i vesmírným korábem Enterprise. Namísto dvojice
Kirk-Spock, se nyní častěji legračně popichují Spock s Kostrou. Svou
obyčejnost a seriálovost si tvůrci uvědomují do té míry, že v jednu chvíli
kapitán Kirk ve svém monologu zahlásí, že si připadá jako v epizodě nějakého
sitcomu.
Na účet Simona Pegga je třeba říct, že humoru je ve filmu rozhodně víc, než
v předchozích dvou snímcích, ale zas ne tolik, aby někoho mohlo napadnout
označovat jej za komedii. Kupodivu navíc nejde o humor kdovíjak povedený, kdy většina
vtipů je buď slabá, nebo obsahující nějakou narážku, u níž se zasmějí
pravděpodobně jenom znalí fanoušci. Dojatí budou pravděpodobně také jenom znalí
fanoušci, a to výhradně ve dvou momentech, kdy se na fotkách objeví Leonard
Nimoy.
Děj je o tom, že hrdinové se zachovají jako totální zelenáči, když se
rozhodnou díky výpovědi jedné mimozemšťanky, jejíž loď i s posádkou ztroskotala
na nějaké planetě zakryté hustou a nebezpečnou mlhovinou, letět skrz tu mlhovinu
a onu posádku zachránit, aniž by kohokoli napadlo, že by to třeba mohla být
past. A samozřejmě to je past, takže Kirk a spol. jsou napadeni nepřáteli
vedenými démonickým Krallem, loď Enterprise je zničena a ztroskotá a hrdinové
jsou rozděleni do jednočlenných až dvoučlenných skupinek, přičemž většina
posádky je zajatá jako rukojmí. Zbytek filmu je věnován přetahování obou stran
o jakousi superzbraň z pradávných dob, pokusu o záchranu rukojmích a
následné snaze o překažení padouchových ďábelských plánů.
Není to tedy bůhvíjak osudová story s temnými podtóny, v níž by
dramaticky šlo o něco vážného a postavám hrozilo nějaké reálné nebezpečí, kvůli
kterému by bylo nutné se o ně bát, protože je jasné, že žádná podstatná postava
ohrožena nebude, ba naopak, že upustí nějakou vtipnou průpovídku a následně
bude zachráněna během nějaké absurdní akční scény, případně se stane jejím
aktérem. Na druhou stranu je to velká švanda, protože na Star Treku: Do neznáma jsou vidět prachy, na každých deset minut
dialogů připadá dvacet minut velmi slušné akce a herecké obsazení (Chris Pine,
Zachary Quinto, Karl Urban, Zoe Saldana a další) je stejně skvostné jako
minule. Nováčci (hlavně Idris Elba a Sofia Boutella) nejsou většinou pod
množstvím make-upu poznat, ale to nic nemění na tom, že jsou super.
Star Trek: Do neznáma je zábavná a doporučitelná podívaná, na níž je
však i přes všechna pozitiva vidět, že J.J. Abrams měl předešlé Star Treky přeci jen víc vymazlené, lépe
uchopené a lépe vybalancované. Přesto si Justin Lin s filmem poradil velmi
dobře, ačkoli je těžké si představit, že pokud by měl režírovat i čtyřku, že by
s ní dokázal udělat něco, co by nepůsobilo tolik jako sériový produkt na
zakázku, natožpak něco vyloženě nového nebo převratného. U Rychle a zběsile 5 se mu sice povedlo zničehonic pozvednout laťku
překvapivě vysoko, ale očekávat takový zázrak podruhé se moc nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat