Smrt ve tmě (Don´t Breathe) – Recenze – 80%

Dva mladíky a jednu dívku už nebaví život na polorozpadlém předměstí Bostonu, a tak si vydělávají na lepší život vykrádáním domů. Jako poslední cíl si zvolí obydlí starého válečného veterána, jenž v něm bydlí sám a navíc je slepý, a který v nedávné době vysoudil velké peníze. S čím ale nepočítají je, že jejich oběť se i bez schopnosti zraku dokáže bránit velmi zdatně, neb má velké svaly a armádní výcvik, dům plný zbraní, všude elektrické ochranné systémy a zámky, krvelačného hlídacího psa a temný sklep, v němž má slepec samozřejmě nad zlodějíčky značnou převahu…

Zdroj fotek: falcon.cz

Především je na americkém thrilleru Smrt ve tmě fascinující jeho atmosféra. Rozhodně nejde o pozitivní nebo jakkoli veselý film. Jeho podstatná většina je místy až hororově napínavá a nepříjemně psychicky sžíravá, na plátně se dějí samé ošklivé věci, ať už jde o brutální násilí, nešťastné rodinné zázemí hlavní hrdinky, nesympatické chování jejího přítele, zoufalé pokusy hrdinů o útěk z domu či cokoli, čeho se dopouští majitel domu, kterého si tak nešťastně vybrali. Takže není moc radostné se na tento snímek dívat, ale přitom se nedá neobdivovat, jak kvalitně je napsán a natočen. Opravdu jde o výborný thriller, pozoruhodný hereckými výkony, dějovými zvraty i tím, jak je v něm maximálně využito ztemněné a stísněné prostředí slepcova domu.

Třeba předchozí film původně uruguayského režiséra Fedea Alvareze, remake kultovního Evil Dead (neboli též Lesní duch), také nebyl vyloženě příjemným pokoukáním, ale na otrlejší povahy působil svým dějem a přehnanou brutalitou už vlastně legračně a mohl si tím pádem hrát na cool krvavou řezničinu, která bavila hlavně formou guilty pleasure. Smrt ve tmě ale není legrační vůbec v ničem, ať už záměrně nebo nezáměrně, a od hororové přehnanosti má blíž k mnohem civilnější realističnosti a naturalističnosti.

A to, jak brilantně je ve filmu využita každá místnost v domě, každý možný východ včetně labyrintu větracích šachet a všechny možné rekvizity, je ohromující. Film má pod hodinu a půl a je vyloženě našlapaný – pořád se v něm něco děje. Motivace postav jsou osvětleny jasně a stručně, vztahy mezi hrdiny jsou načrtnuty přehledně a výstižně. Děj je přímočarý, ale zároveň nepředvídatelný a ubírající se pozoruhodnými cestičkami.

Tvůrci si pochopitelně chytře hrají s diváckými očekáváními, takže např. občas nadhodí udičku, aby to vypadalo, že se v průběhu filmu něco stane, ale ono se stane něco jiného – třeba je nějaká okatě opomenutá rekvizita využita jinak, než byste čekali, nebo se ukáže, že došlo k něčemu jinému, než k čemu jste si mysleli, že došlo. A podobně. V rámci toho se sice postavy sem tam chovají trochu podivně, děj se stane po nějaké době poněkud repetitivním a o jistou dávku nepředvídatelnosti se obere hned v úvodu první scénou, ale v zásadě jde spíš o drobnosti.

Samozřejmě si můžete říct: „Tak jasně, ale přes to všechno je to pořád jenom normální naháněčka v baráku,“ nicméně i v tomto ohledu snímek překvapuje, a to když zhruba v polovině vnese do děje něco podstatně více znepokojujícího, než je strašidelný slepý dědek s pistolí, a od té doby už jenom graduje. Toho slepce mimochodem velmi působivě ztvárnil Stephen Lang (alias plukovník Miles z Avatara) a i ti zbylí tři (nikdo další ve filmu prakticky nevystupuje) jsou velmi přesvědčiví.

Smrt ve tmě je skvělou ukázkou toho, že k natočení působivého thrilleru nepotřebujete hromadu prostředků, lokací, ani epických scén, stejně jako nepotřebujete digitální bubáky k vytvoření funkčního napětí – stačí, když si dokážete vystačit s tím, co máte, vydojit to do mrtě a využít naplno své schopnosti a talent. Smrt ve tmě stojí na režii, hercích a na scénáři a připomíná, jak jsou tyto tři elementy při tvorbě filmů zásadně důležité z hlediska jeho budoucích kvalit.