Představte si Avengers, akorát si
na místo superhrdinů Mirků Dušínů dosaďte tu nejhorší verbež z řad
psychopatických vrahounů a kriminálníků. Ve světě, kde zemřel Superman, se
k realizaci takové představy odhodlala americká vláda poté, co jí došlo,
že jakmile začne Zemi ohrožovat nějaké nadpozemsky silné zlo, na které ani
Batman (který si dává dohromady Justice League) nebude stačit, tak ho nebudou
mít jak odrazit. Dají proto šanci speciálnímu oddílu, v němž figurují mimo
jiné profesionální zabiják Deadshot, nezkrotná a svůdná Harley Quinn, krokodýlí
mutant Killer Croc, či ohnivý metačlověk Diablo.
Základem filmu je představení všech hrdinů a jejich předvedení coby
funkčního týmu, který operuje v životně nebezpečných misích pod rozkazy
americké armády a pod neustálou hrozbou okamžité smrti při jakémkoli náznaku
neuposlechnutí, a kterému by divák měl držet palce, přestože je složen
z hrdlořezů a sociopatických šílenců. Dalším bodem je uvedení jejich první
společné akce, kdy se vláda rozhodne vybíjet menším zlem větší zlo, tentokrát
v podobě hodně naštvaného sourozeneckého dua aztéckých bohů-čarodějů.
Podstatné je, že obojí se povedlo skvěle. Režisér David Ayer má za sebou
několik filmů, jejichž hrdinové se projevují jako cynické a okolním prostředím
zocelené svině (Drsný časy, Street Kings, Železná srdce), a na Sebevražedném
oddílu je to vidět. Sebranka titulních anti-hrdinů je perfektně napsaná,
výborně obsazená a úžasně zahraná. Ayerovi stačí pár promyšlených záběrů, aby
bylo i divákovi absolutně neznalému původní komiksové předlohy jasné, kdo že se
mu to producíruje před očima. Aby od prvního okamžiku vnímal, jakou hrůzu a
respekt všichni budí, ale zároveň si uvědomoval jejich slabiny, které je činí
zranitelnými, což je důležitý aspekt pro to, aby je člověk nevnímal jen jako
nelidské zrůdy a mohl jim vůbec fandit.
Deadshot (charismatem přetékající Will Smith) dokonale ovládá zbraně a
nikdy nemine, ale jeho Achillovou patou je jeho malá dcera. Rozverná Harley
Quinn (svou roli si děsně užívající Margot Robbie) zas k smrti miluje
krále podsvětí Jokera (pozoruhodně ujetý a skutečně děsivý mafián/klaun Jared
Leto). Potetovaný Diablo umí šlehat z rukou plameny a spálit na popel vše
v okruhu deseti metrů, kvůli traumatu z minulosti je však spíše defenzivní.
Oddílu velící důstojník (oproti ostatním spíše nevýrazný Joel Kinnaman) si před
ostatními buduje skořápku tvrďáka, přitom ho ale trápí, že pradávná entita,
proti které mají bojovat, posedla ze všech možných žen zrovna tu, do které se
zamiloval. Ostatní sice nemají tolik prostoru a dozvíte se o nich skutečně jen
ty nejnutnější informace, leč jsou to informace dávkované inteligentně,
systematicky a s rozvahou.
Kromě toho jsou ale všichni nehorázně cool a ať dělají, co dělají, vždycky
to působí ohromně efektně a nikdy ne trapně. Přitom dokázat zařadit do týmu
profesionálních zabijáků a superschopnostmi nadaných metalidí (slovo
superhrdina se fakt nehodí) i australského vagabunda, co pořád pije pivo a
zabíjí lidi bumerangem, a začlenit ho do společné akce tak, aby dotyčný ani na
okamžik nepůsobil nechtěně směšně či dementně, lze považovat za umění. U scén
s Jokerem (který je pouze epizodní postavou a spíš jde o větší cameo)
mrazí v zádech. Když se Deadshot správně postaví a správně zadívá a začne
kropit nepřátele, tak taky. Totéž, když se Diablo odhodlá a ukáže, zač je toho
loket.
Lví podíl na tom má hudba Stevena Price i významově používaný písničkový
soundtrack, a především režijní vklad Davida Ayera, který za dobře vynaložených
175 milionů vtiskl snímku temnou a silně stylizovanou vizualitu Snyderova Batman vs Superman říznutého Útěkem z New Yorku a hlavně mu
dodal neuvěřitelný prvoplánový náboj, díky němuž se zaprvé nedá nudit (spíš
žasnout) a zadruhé se toho stihne odvyprávět ohromné množství. Celý oddíl se dá
dohromady překvapivě rychle, přestože postavy Willa Smithe a Margot Robbie jsou
zvlášť představovány dokonce nadvakrát. Avšak ani vteřina filmu se nespálí na
zbytečném dialogu, prázdném místě či nadbytečné vycpávkové vatě. Film uhání jak
drak, téměř nenechá diváka vydechnout, a přitom je režírován s přehledem,
inteligentně a s neuvěřitelnou energií, která sálá z akčních scén,
vtipných hlášek i z hereckých výkonů.
Není pochyb o tom, že Ayer měl nějakou vytyčenou vizi, kterou nemohl zcela naplnit, protože mu to nebylo dovoleno. Přesto to dopadlo vzhledem k okolnostem (přestřihávání, omezení přístupnosti) asi nejlépe, jak mohlo, včetně toho, že Ayer dokázal výsledek ukočírovat a vybalancovat všechny motivy a
podzápletky, mentální pochody postav i gradaci děje. Navíc šel až
na hranu toho, co si mohl dovolit ve filmu přístupném mládeži (u nás má
přístupnost od dvanácti let), kdy akce je správně řízná, hrdinové jsou fakt
nebezpeční magoři a nechybí usekávání končetin, prostřelování hlav apod.,
akorát se to všechno odehrává bez krve a sprostých slov. Ani jedno sice nijak
výrazně nechybí, ale zároveň se nedá říct, že by tomu všemu občasný cákanec
nebo silnější vulgarismus nedodal ještě víc ohně pod kotel.
Ve vyprávění je Ayer příjemně přímočarý, což z filmu činí nehoráznou
divokou jízdu plnou audiovizuální rozkoše, ohromující a neskutečně zábavnou.
Zároveň má cit pro detail, takže i na pohled obyčejnou konverzaci hrdinů
v baru dokáže ozvláštnit tím, že např. nechá Diabla vypomáhat si během
monologu vytvářením obrazců z plamínků tancujících na dlani a jejich následným
uhašením pod obrácenou skleničkou. Podobně originálních a nápaditých drobností
je ve filmu spousta, ať už vizuálních, kameramanských, střihových, hudebních či
dějových.
Jistě se dá namítat ledacos. Že je neetické a morálně nesprávné povzbuzovat
komando složené z vrahů, kteří byli vytaženi z blázinců či
z vězení, kde si odpykávali trojité doživotní tresty. Že ono několik
tisícovek let staré zlo, proti němuž se bojuje, je až příliš vycucané
z prstu. Že ve filmu je toho tolik, a děje se to tak nahodile, že výsledek
připomíná spíš chaos, rozpadající se do epického kolotoče marnosti, v němž
talentovaní herci hrají machistické postavy, případně postavy degradované do
stereotypních sexuálních symbolů, které v některých případech ani nemají
pro svůj výskyt v příběhu pádné opodstatnění.
Přitom speciální jednotce složené z vězeňské lůzy se fandilo už před bezmála
padesáti lety v Tuctu špinavců.
Údernost a naturalističnost, s jakou bylo přistupováno ke
ztvárnění hlavních záporáků, činí jejich hrozbu ve srovnání
s hrozbami záporáků z většiny jiných komiksových adaptací až
překvapivě hrozivou a naléhavou (a hlavně tu máme po dlouhé době záporáka,
který má originální vzhled i chování a jehož zrod ve stanici metra se řadí
k nejpůsobivějším scénám filmu). Herci ať klidně hrají, co chtějí, pokud
jsou jejich výkony přesvědčivé, a to je přesně tento případ.
A David Ayer možná vytváří na pohled chaos, leč je to organizovaný a
promyšlený chaos s jasnou strukturou, který jednak plynule navazuje na
něco předešlého, jednak slouží jako našlápnutí k něčemu dalšímu a zároveň
představuje svěží vítr v komiksovém žánru, podobně jako nedávno Deadpool nebo před lety Kick-Ass. Sebevražedný oddíl plní svůj cíl být ojedinělou filmovou událostí
nabízející dvě hodiny konzistentní zábavy. Jen je škoda, že Ayerovi zřejmě
nepovolili úplně volné ruce, jinak to mohlo být fakt maso.
Žádné komentáře:
Okomentovat