Mladá Američanka Nancy (Blake Lively) se sama vydává do Mexika zasurfovat
si na jakousi utajenou pláž, kde ji ošklivě kousne do stehna žralok. Podaří se
jí vylézt na skalní výběžek odkrytý odlivem a přemýšlí, jak by se mohla
zachránit a doplavat na zhruba 130 metrů vzdálený břeh, než zemře hladem a
žízní či na ztrátu krve a gangrénu, nebo než ji zabije ten žralok, co od té
doby okolo toho ostrůvků krouží.
Zdroj fotek: falcon.cz |
Mělčiny nejsou až tak úplně žraločím thrillerem jako
třeba Čelisti nebo Útok z hlubin, ale spíš survival
thrillerem, tedy dobrodružným snímkem o přežití jedince konfrontovaného s drsnou
přírodou. Dostatečně kvalitním se takový film stává ve chvíli, kdy má dost
zoufalou onu výchozí situaci, dostatečně dobrou režii a chytrý a spletitý
scénář, v němž se hlavní hrdina/hrdinka snaží tu situaci vyřešit s ohledem
na limitované možnosti nějakým inteligentním, důvtipným, neotřelým, resp. zábavným
způsobem, a když tu hlavní postavu hraje nějaký dostatečně schopný
herec/herečka.
Blake Lively je v hlavní roli vlastně dobrá a uvěřitelná, ale hlavní
pozitivum její přítomnosti v tomto filmu pořád spočívá v jejím fyzickém
vzhledu, což se odráží hlavně v prvních zhruba dvaceti minutách filmu, kdy
ji mimo jiné vidíme svlékat se a soukat se do neoprenového oblečku a surfovat
ji ve vlnách ve zpomalených záběrech. Digitální žralok vypadá bezvadně a scény
s ním jsou úderné a napínavé, leč je jich poměrně málo. Nicméně největší
slabinou Mělčin je právě scénář,
jehož autorovi Anthonymu Jaswinskému (který předtím psal scénáře pro nějaké obskurní
televizní filmy a pro několik obskurních hororů) se nepodařilo přijít s dost
nápady, co by si hlavní hrdinka v té svízelné situaci vlastně měla počít.
Nancy má u sebe pouze neoprenový obleček, nějaké šperky, ve vodě plave její
surfařské prkno a zbytky nějakého jiného prkna, pak helma s go-pro kamerou
a 30 metrů od ní je bójka, v níž jsou dejme tomu nějaké světlice. Což je
opravdu málo ingrediencí na to, aby se z nich dalo uplést něco nosného pro
plochu celovečerního filmu, a také že se z nich nic nosného uplést
nepodařilo. Takže podstatnou část filmu Nancy vegetuje na tom pidi-ostrůvku,
kde si povídá s rackem a přemýšlí o svém životě, o rodině a o dávno mrtvé
matce. Občas se sice po té nedaleké pláži někdo úplnou náhodou projde, ale to
se stane jenom třikrát a většinou proto, aby měl žralok koho zabíjet. A taky se
v jednu chvíli objeví medúzy, ale jenom na minutu.
Režisér Jaume Collet-Serra je známý tím, že ačkoli má poměrně často k dispozici
relativně dementní scénáře, tak aspoň dokáže dát svým filmům (NON-STOP, Noční běžec) dostatek atmosféry, napětí a svižného tempa, jimiž se
mu daří s vyšší či nižší úspěšností tu demenci zakrýt. Avšak v Mělčinách má oporu ve scénáři již tak
malou, že zvládá atmosféru a místy napětí, ale svižné tempo už opravdu ne.
No a bohužel právě kvůli poněkud volnějšímu tempu a řídkému obsahu dění má
divák čas na všímání si různých dalších nedokonalostí ve vyprávění, nesmyslů a
důsledků nepozornosti filmařů, které by v lepším filmu nemusely tak vadit.
Např. že příliv a odliv se chovají poněkud nestandardně, že den a noc se v jednu
chvíli vystřídají až podezřele rychle na to, že mezi těmi dvěma scénami ve filmu
uplynulo sotva čtyřicet vteřin, nebo že v jednu chvíli zmizí z pláže mrtvola,
která tam rozhodně správně měla být.
Každopádně žralok je fakt bezva, Blake Lively hraje docela dobře a také se
na ni hezky dívá, a na jedno zhlédnutí jsou Mělčiny
vlastně docela zábavné, což jsou asi ty druhé nejdůležitější aspekty tohoto
filmu hned po příběhu, který je fakt slabý a málo dramatický, což by pravděpodobně
hned při druhém sledování podstatně vyniklo.
Žádné komentáře:
Okomentovat