Nový film jihokorejského režiséra Chan-wook Parka (natočený podle britského
románu Zlodějka) je popisován jako
erotický thriller, ale pravda je poněkud složitější. Jeho hrdinkou je korejská dívka Sukhui, která někdy ve třicátých letech dvacátého století přijíždí
do Japonska dělat komornou pro bohatou šlechtičnu Hideko,
která nikdy neopustila komnaty svého honosného panství, a o niž se po smrti
její matky i tety stará její podivínský strýc.
Ve skutečnosti je ale Sukhui profesionální kapsářkou, jenž se za služku jen
vydává, aby s příslibem tučné odměny pomohla jistému sňatkovému
podvodníkovi mladou a naivní Hideko svést. Ten ji po svatbě plánuje nechat
zavřít do blázince a shrábnout její záviděníhodný majetek. Celou akci však
zkomplikuje nenadálé vzplanutí milostných citů mezi oběma hrdinkami.
Zdroj fotek: aerofilms.cz |
Film je přitom dělen do tří kapitol, přičemž každá z nich je vyprávěna
z pohledu jiné postavy. Nejprve tedy z pohledu Sukhui, poté z pohledu
Hideko a ve třetím případě z pohledu ještě někoho jiného. Každý ten pohled
zcela obrací smysl doposud viděného, přichází s novými příběhovými zvraty
a odkrývá nové a netušené souvislosti, zásadní odhalení v motivacích postav
a sofistikovaně propojené střípky děje bohatého na intriky, přetvářku a
erotické dusno. V příběhu ubírajícím se nečekanými cestičkami jednak na
konci už nic není takové, jaké to bylo na začátku, a zároveň je tento příběh
diskurzem o propastech lží a o lásce a sexualitě.
Pokud jste viděli nějaké předchozí Chan-wook Parkovy filmy (Oldboy, Nebohá paní pomsta, Stokerovi…)
tak máte slušnou dispozici ke znalosti toho, co zhruba očekávat. Komorná je snímkem dlouhým a spletitým a
kromě na pozornost relativně náročného stylu vyprávění záměrně mate a
znejišťuje diváka i občasným výrazným poukázáním na nějaký detail, který působí
až snově a magicky, dokud se třeba později nevysvětlí. Zároveň jde o snímek vizuálně
skvostný a exoticky působící, jehož většina se odehrává v přepychovém sídle
kombinujícím architektonické styly starého Japonska a viktoriánské Anglie, a
jehož postavy mluví záměrně (z příběhového i dramatického důvodu) střídavě
korejsky i japonsky, což je do češtiny přeneseno dvoubarevností titulků (korejština
bíle, japonština žlutě).
Erotika je ve filmu poměrně odvážná (nicméně přirození vidět nejsou), avšak
ne vždy vzrušující a příjemná. Na vášnivé jiskření mezi oběma hrdinkami a na
jejich milování je vždy pohlíženo jako na něco dokonale přirozeného, jemného a
žádoucího, zatímco touhy mužské jsou vykládány jako chlípné, odporné a odpudivé,
respektive vysloveně perverzní. Navíc se Chan-wook Park místy zjevně pokouší
šokovat zařazením nějakého extrémního jevu, jak má ostatně ve zvyku, a jako
obvykle jsou takové jevy ve své netradičnosti i záměrně zvrhle vtipné, ať už jde
o nějakou neobvyklou sexuální praktiku, náhlý záblesk brutálního násilí,
komickou vsuvku nebo nějakou zábavnou konotaci (závěr ve stylu „zazvonil zvonec
a pohádky byl konec“).
Pozornost si zaslouží i herecké výkony prakticky všech přítomných, výprava
filmu, kamera a hudba. Chvílemi je snímek sice až příliš zmatečný a zbytečně
často skáče v čase, což ho nečiní v kombinaci s korejsko-japonskými
historickými, kulturními a společenskými reáliemi zrovna jednoduchým v orientaci
a v pochopení všech souvislostí hned napoprvé, tudíž by mu slušela trochu
učesanější a přímočařejší forma, leč to je také asi jediná podstatnější výtka.
Sledování Komorné je opojným
zážitkem, už jen pro její atmosféru, dějové kličky či využívání neotřelých
motivů. Jde o nesmírně působivé dílo, které si pravděpodobně zaslouží i
detailnější rozbory, hlavně jde ale o nadstandardně dobrý film, který dokáže
překvapit na mnoha úrovních v tom nejlepším slova smyslu.
Žádné komentáře:
Okomentovat