V zajetí démonů 2 (The Conjuring 2) – Recenze – 80%

Nejlepší mainstreamový hororový režisér současnosti James Wan opět cuchá nervy v pokračování své asi nejlépe přijímané děsivé lahůdky v podobě V zajetí démonů. Spirituální bojovníci s duchy, přízraky a jinými temnými bytostmi manželé Warrenovi (Patrick Wilson, Vera Farmiga) se tentokrát vydávají do Londýna, kde jsou rozvedená matka a její čtyři děti strašeny ve starém domě, odkud se je snaží vyštvat jeho předchozí (dávno zesnulý) majitel.

 

Zdroj fotek: freeman-ent-cz

Podobně jako v předchozím filmu, i tady není strašidlo jenom jedno – kromě nasupeného důchodce ve filmu straší i zubící se jeptiška a panák z dětské říkanky, takže není potřeba bát se monotónnosti. Děj je poměrně spletitý a film díky skvělé Wanově režii i slušně odsýpá a hlavně nenudí, takže na něm skoro ani není znát, že trvá dvě a čtvrt hodiny.

Jinak James Wan se tentokrát rozhodl dopustit se té samé změny, kterou kdysi udělal i mezi prvním a druhým dílem Insidious, a sice že přidal humor. Sem tam postavy tudíž řeknou nebo udělají něco záměrně vtipného, co sice komediálně funguje, ale do hororu se to úplně nehodí a trochu to shazuje jeho atmosféru. Na druhou stranu to pro kdekoho může být vítaným odlehčením, díky němuž snáze vydrží ony intenzivní, strašidelné pasáže.

S děsivou atmosférou totiž Wan umí pracovat dokonale a je neuvěřitelné, kolik hororového potenciálu je schopen vytěžit z takových věcí, jako je portrét visící na zdi nebo dětské hasičské auto (a pravděpodobně bydlí vedle strašidelného hračkářství, kde nakupuje i Tim Burton). Obvyklé lekačky doprovázené hlasitým zvukem dává i na místa, kde nejsou tak čekané, a naopak tam, kde byste je čekali, je často nedá. Znepokojuje diváka tím, že např. letmo ukáže v záběru ducha dávno předtím, než si ho všimne někdo z hrdinů, a výborně přitom pracuje s kamerou. Řemeslně si film dokonale pohlídal, a to včetně triků, masek, castingu dětských herců, zvuků i dobové stylizace, neb příběh se odehrává v sedmdesátých letech.

Všechny dějové linky jsou hezky propletené a strašení zajímavě graduje, dokonce obsahuje i nejeden zvrat. Na škodu je tak akorát poněkud hloupé uvažování některých postav, které se zachovají vždy tak, aby to bylo co nejnapínavější (tradiční klišé typu „pronásleduje mě bubák – tak to abych zalezla s baterkou pod peřinu a poslouchala jeho blížící se sípající dech“) nebo aby se to scenáristům co nejvíc hodilo do krámu, třeba když se kolem hrdinů objektivně dějí nadpřirozené věci, ale oni nadále podezírají jedenáctiletou holčičku promlouvající hlasem sedmdesátiletého dědka, že to všechno fixluje ona.

V podstatě se to dá shrnout tím, že v současné hororové produkci neexistuje lepší a děsivější alternativa.

P.S. V úvodu se mimo jiné dočkáte titulku, že film je podle skutečných událostí z let 1977-1979. Tehdy ale šlo opravdu o podvod a děti strašení jen předstíraly. Filmaři si nicméně šli vlastní cestou, avšak i tato dobová fakta do filmu začlenili a zajímavě si s nimi pohráli.