Nejlepší mainstreamový hororový režisér současnosti James Wan opět cuchá
nervy v pokračování své asi nejlépe přijímané děsivé lahůdky v podobě
V zajetí démonů. Spirituální
bojovníci s duchy, přízraky a jinými temnými bytostmi manželé Warrenovi
(Patrick Wilson, Vera Farmiga) se tentokrát vydávají do Londýna, kde jsou
rozvedená matka a její čtyři děti strašeny ve starém domě, odkud se je snaží
vyštvat jeho předchozí (dávno zesnulý) majitel.
Podobně jako v předchozím filmu, i tady není strašidlo jenom jedno –
kromě nasupeného důchodce ve filmu straší i zubící se jeptiška a panák z dětské
říkanky, takže není potřeba bát se monotónnosti. Děj je poměrně spletitý a film
díky skvělé Wanově režii i slušně odsýpá a hlavně nenudí, takže na něm skoro ani
není znát, že trvá dvě a čtvrt hodiny.
Jinak James Wan se tentokrát rozhodl dopustit se té samé změny, kterou kdysi
udělal i mezi prvním a druhým dílem Insidious,
a sice že přidal humor. Sem tam postavy tudíž řeknou nebo udělají něco záměrně
vtipného, co sice komediálně funguje, ale do hororu se to úplně nehodí a trochu
to shazuje jeho atmosféru. Na druhou stranu to pro kdekoho může být vítaným
odlehčením, díky němuž snáze vydrží ony intenzivní, strašidelné pasáže.
S děsivou atmosférou totiž Wan umí pracovat dokonale a je
neuvěřitelné, kolik hororového potenciálu je schopen vytěžit z takových věcí,
jako je portrét visící na zdi nebo dětské hasičské auto (a pravděpodobně bydlí
vedle strašidelného hračkářství, kde nakupuje i Tim Burton). Obvyklé lekačky
doprovázené hlasitým zvukem dává i na místa, kde nejsou tak čekané, a naopak
tam, kde byste je čekali, je často nedá. Znepokojuje diváka tím, že např. letmo
ukáže v záběru ducha dávno předtím, než si ho všimne někdo z hrdinů,
a výborně přitom pracuje s kamerou. Řemeslně si film dokonale pohlídal, a
to včetně triků, masek, castingu dětských herců, zvuků i dobové stylizace, neb příběh se odehrává v sedmdesátých
letech.
Všechny dějové linky jsou hezky propletené a strašení zajímavě graduje,
dokonce obsahuje i nejeden zvrat. Na škodu je tak akorát poněkud hloupé uvažování
některých postav, které se zachovají vždy tak, aby to bylo co nejnapínavější (tradiční
klišé typu „pronásleduje mě bubák – tak to abych zalezla s baterkou pod
peřinu a poslouchala jeho blížící se sípající dech“) nebo aby se to scenáristům
co nejvíc hodilo do krámu, třeba když se kolem hrdinů objektivně dějí
nadpřirozené věci, ale oni nadále podezírají jedenáctiletou holčičku
promlouvající hlasem sedmdesátiletého dědka, že to všechno fixluje ona.
V podstatě se to dá shrnout tím, že v současné hororové produkci
neexistuje lepší a děsivější alternativa.
P.S. V úvodu se mimo jiné dočkáte titulku, že film je podle skutečných událostí z let 1977-1979. Tehdy ale šlo opravdu o podvod a děti strašení jen předstíraly. Filmaři si nicméně šli vlastní cestou, avšak i tato dobová fakta do filmu začlenili a zajímavě si s nimi pohráli.
P.S. V úvodu se mimo jiné dočkáte titulku, že film je podle skutečných událostí z let 1977-1979. Tehdy ale šlo opravdu o podvod a děti strašení jen předstíraly. Filmaři si nicméně šli vlastní cestou, avšak i tato dobová fakta do filmu začlenili a zajímavě si s nimi pohráli.
Žádné komentáře:
Okomentovat