Shodou okolností šel v našich kinech zhruba před rokem český dokumentární
film Stále spolu, který se zabýval
něčím velmi podobným jako americký nezávislý snímek Tohle je náš svět, a sice rodinou žijící alternativním stylem
života vzdálenému veškerému kapitalismu, konzumerismu, veřejnému školství a
moderním technologiím – v lánu přírody mimo dosah civilizace.
Charismatická a respektovaná hlava rodiny, otec Ben (Viggo Mortensen),
vybudoval se svou ženou (která na začátku filmu umírá a následný děj spočívá
v tom, že se zbytek rodiny vydává na její pohřeb) improvizované obydlí
uprostřed kanadského pralesa, kde mnoho let žije samostatně a svobodně se šesti
dětmi. Všichni pro obživu loví zvěř a pěstují vlastní rostliny, trénují si fyzickou
kondici a znalosti nutné pro přežití v divočině, učí se bojovat a
ovládat zbraně, jako jsou nože a luky s šípy, a zbytkem společnosti i
společenským systémem hlasitě opovrhují. Děti jsou vzdělávané svým otcem na
vysokoškolské úrovni.
 |
| Zdroj fotek: aerofilms.cz |
Tohle je náš svět stojí ideologicky zcela jednoznačně na straně
svých hrdinů, tudíž zobrazuje jejich způsob života jako něco čistého,
dokonalého a žádoucího. V tomto směru se snaží diváka seznámit s jistými
argumenty, které tento životní styl vyzdvihují, ospravedlňují a odůvodňují
jako jediný správný, a sice skrze argumenty otce Bena. Nicméně, veškerá tato
argumentace jde ruku v ruce s jistou manipulací.
Atmosféra filmu je nesmírně pohodová a příjemná, snímek je zdárně řemeslně
natočen a umně režírován, herci jsou skvělí, ať už jde o bravurního
Mortensena nebo o velmi přesvědčivé představitele rolí jeho potomků. Na film se
díky tomu hezky dívá, ale ve skutečnosti je to všechno jen součástí úhybného
manévru, který má zamezit tomu, abyste si sami kladli otázky, jak může taková
rodina vůbec fungovat. Tvůrci filmu se zkrátka snaží o to, aby se divák
při sledování filmu a ve společnosti jeho hrdinů cítil dobře a neměl tudíž
potřebu rozporovat způsob života, jež si zvolili.
Především to Benovi nějak moc hezky vychází. Uprostřed lesů stvořil ráj na
zemi, kde představuje absolutní autoritu. Všechny jeho děti jsou mimořádně
inteligentní a sečtělé a mají odborné znalosti v oboru medicíny, filozofie
i politologie, ovládají několik cizích jazyků (včetně toho nejmladšího,
osmiletého) a ani teoretická fyzika pro ně není překážkou. Žádné z dětí se
nikdy závažně nezranilo, přestože příležitostí by bylo mnoho (horolezení, používání
zbraní, lov vysoké zvěře).
V jedné scéně se Ben snaží názorně dokázat, že jeho domácí vyučování
je lepší než veřejné školství, když začne srovnávat znalosti svého dítěte se
znalostmi náhodných dvou městských floutků, co znají akorát videohry a
všechno je jim u zádě a od prvního pohledu jde o idioty. Nemůžu říct, že by to
srovnání bylo férové.
Podstatná je otázka, jestli takto vychovávané děti mají šanci stát se plnohodnotnými
členy společnosti, čímž se film ve své druhé polovině dokonce sám zabývá, když
např. nabídne scénu, v níž se nejstarší ze synů velmi naivně pokouší
dvořit náhodné dívce, načež po jejím odmítnutí konfrontuje otce s tím, že se
z něj stal po jeho boku vyvrhel a exot. K podobnému přesvědčení dojde
i mladší syn, kterého přestane bavit vykrádat samoobsluhy (v rámci akce „osvoboďme
potraviny“, což jakousi divnou logikou dává korporacemi pohrdajícím hrdinů k té
krádeži morální právo) a místo Vánoc slavit narozeniny Noama Chomskyho.
Dál však snímek tento problém neřeší a spíš to vypadá, že jeho hlavní teze
spočívá ve sdělení, že než aby ty děti zakusily i normální život, chodily do
školy a nakupovali v supermarketech, to raději z vlastní vůle
zůstanou vyvrhely a exoty – v závěru se totiž film z opatrného balancování
mezi pro a proti střemhlav překlopí do oslavování jejich podivínství
(posledních deset minut je opravdu jeden velký úlet), nechává je odhodit
případné ambice a cíle a místo nich beze zbytku naplnit vůli svých rodičů,
jakkoli bizarní se tato vůle může zdát.
Jako feel-good road movie s neobvyklými hrdiny tak film Tohle je náš svět relativně funguje
a obsahuje mnoho kvalitních elementů, kvůli nimž by byla škoda ho
zatracovat. Ve svém postoji k alternativní životní filosofii svých hrdinů
je ale poměrně neschopný být objektivní, pročež jsou jeho argumenty
přinejmenším nepřesvědčivé, sporné a přitažené za vlasy (a závěr je vyloženě strašný). Nicméně se dá počítat
s dost pozitivním ohlasem od liberálního festivalového publika, jež snímek
pravděpodobně osloví nejvíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat