Hledá se Dory (Finding Dory) – Recenze – 70%

Po třinácti letech přichází do kin pokračování filmu Hledá se Nemo, v němž starostlivý rybí táta Marlin našel s pomocí zapomnětlivé rybky Dory svého ztraceného synka Nema. Děj se tentokrát točí právě kolem Dory, která si náhodou vzpomene na své rodiče, které neviděla od dětství, a rozhodne se je najít (a je hlavní hrdinkou filmu). Marlin s Nemem jí v tom samozřejmě pomohou, neboť se obávají, že by se Dory, trpící ztrátami krátkodobé paměti, mohla sama snadno ztratit.

Zdroj fotek: falcon.cz

Celkem záhy se ukáže, že Dory pochází ze vzdáleného obřího mořského lunaparku s akvárii, kde by její rodiče mohli stále být. Hrdinové se tam přesunou během asi jedné minuty filmu (zbytek děje se odehrává tam), přičemž jejich cesty se osudově rozdělí, načež pátrají po sobě navzájem, každou chvíli mění lokaci a potkávají různé více či méně zábavné živočichy žijící ve vystavených expozicích.

Co se filmu daří asi nejlépe, je vyvolávání vzpomínek na to nejlepší z Hledá se Nemo, což je vzhledem k tomu, že jedním z nejzásadnějších motivů filmu jsou právě vzpomínky a snaha rozpomínat se na ně, docela příhodné. Znovu uvidíme první seznámení Dory a Marlina, rejnok-učitel stále provozuje rybí školičku, sem tam lze zahlédnout hejno racků… Opět se ukazuje, jak dobře jsou mnohé postavy napsané, a že mělo smysl se k nim i po letech vrátit.

Podmořský svět je opět ztvárněn naprosto dokonale, všechna čest animátorům. V tomhle Pixar pravděpodobně nemá konkurenci. Humoru je ve filmu plno a je multigenerační, tudíž se u stejných vtipů děti zasmějí stejně jako jejich rodiče, oproti třeba nedávným Angry Birds, kteří generovali gagy pro děti a pro dospělé zvlášť. V tom je Pixar na poli animovaných filmů také nepřekonatelný. Děj je nakonec tou nejméně zajímavou složkou, protože je až příliš obvyklý, byť je příběh vystavěn smysluplně a nápaditě. Jen těch nápadů už třeba není tak moc a nejsou všechny tak geniální, jako tomu bývalo pár let nazpět, případně je znáte už z Hledá se Nemo, či jiné pixarovky (např. strach z nenechavých malých dětí byl tematizován už v Toy Story 3).

Z nových vedlejších postav je zdaleka nejzdařilejší chobotničák Hank, který se snaží za každou cenu dostat z akvárií pryč, používá za tím účelem kamufláž a chová se jako zahořklý cynik. Je to výborně napsaná postava, skvěle animovaná a ohromně vtipná. Jinak je překvapivě dost postav stylizováno tak, aby byly vtipné nějakým fyzickým nebo psychickým handicapem – hlavní hrdinka je chorobně zapomětlivá, máme tu potáplici s poruchou soustředění, mentálně zaostalého lachtana, běluhu, co si myslí, že přišla o sonar, a krátkozrakou velrybu, co neustále naráží do stěn. Netvrdím, že tím tvůrci chtěli něco říct, ale je zajímavé se nad tím pozastavit.

Český dabing je velmi dobrý, přičemž pro postavy známé už z Hledá se Nemo se podařilo získat většinu tehdejších dabérů (Ivan Trojan a Barbora Munzarová jsou výteční). Rozhodnutí obsadit hlas Marka Ebena je nejlepším dabingovým tahem za poslední roky.

Hledá se Dory je velmi dobrý rodinný film, který funguje příběhově, komediálně i emocionálně. Není to sice taková pecka, jako většina starších pixarovek, ale rozhodně je o chlup lepší než jiná nedávná pokračování tohoto studia, jako byla Auta 2 a Univerzita pro příšerky. A je vhodný i pro nejmenší děti, protože neobsahuje žádnou zápornou postavu a vyjma závěrečné honičky na dálnici ani žádnou třeskutou akční scénu.

P.S. Do kin jde snímek s předfilmem Ptáčátko, který je o super-roztomilém ptačím mláděti a o překonávání strachu z vody.