Den nezávislosti: Nový útok (Independence Day: Resurgence) – Recenze – 70%

Na novém Dni nezávislosti je nejzajímavější asi to, jak ho na sociálních sítích i jinde na internetu lidé zmiňují v souvislosti s tím, jaká je to zábavná náhoda, že Velká Británie ohlásila vystoupení z Evropské Unie plus mínus ve stejný den, kdy má film s tímto názvem premiéru. Přičemž ze všech světových metropolí, jež ve filmu dojdou k újmě, dopadne nejhůř shodou okolností právě Londýn…

Jinak je Den nezávislosti: Nový útok našlapaným trikovým sci-fi blockbusterem za 165 milionů dolarů, který natočil původem německý megaloman Roland Emmerich. Zároveň je pokračováním jeho vlastního sci-fi Den nezávislosti z roku 1996. A dvacet let neuběhlo pouze mezi premiérami obou filmů, ale i v jejich fikčním světě budoucnosti, v níž lidstvo opět bojuje s mimozemskou invazí.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Vzhledem k tomu, že jde o drahý film od Emmericha, tak si můžete být jisti alespoň dvěma věcmi:

1)     Digitální triky jsou bezvadné, akční scény skvělé (lítají v nich stíhačky střílející lasery, místy to dost připomíná poslední Star Wars) a scény obsahující obří destrukci celých měst jsou úžasné, akorát jich je poskrovnu. Bylo by prima mít možnost pouštět si ty scény v nějakém extrémním rozlišení a zpomalené, aby se člověk mohl kochat všemi těmi detaily.

2)   Příběh je hrozná volovina, kde ani zápletka nedává moc smysl, natožpak jednotlivé scény, které mnohdy popírají fyzikální zákony, zákony pravděpodobnosti i veškerou logiku. Emmerich je větší americký nacionalista a patriot než většina Američanů, takže většina jeho postav je ochotná se hrdinně obětovat pro dobro svého národa, což obvykle vede k neskutečně stupidním scénám, jako když třeba vybuchuje město, všude padají mrakodrapy a lidé umírají po desetitisících, ale my přesto sledujeme, jak jedna z postav s vrtulníkem zachraňuje uprostřed toho všeho novopečenou matku s novorozenětem. Nebo jak řidič autobusu čeká na to, až nastoupí i malá holčička zachraňující svého psíka, zatímco ve zpětném zrcátku pozoruje, jak se k němu blíží naštvaný třicetimetrový mimozemšťan s kohortou stovky vesmírných lodí… Žádný jiný současný režisér by si nic tak trapného do filmu zařadit netroufl, možná s výjimkou Michaela Baye.

Oproti dvacet let starému prvnímu dílu je Den nezávislosti: Nový útok podstatně našlapanější, nahuštěnější a rychlejší, což je dáno převážně tím, že jednak se za tu dobu tempo vyprávění podstatně urychlilo, a zároveň tím, že se Emmerich úspěšně pokusil nacpat poměrně velké množství děje do pouhých 120 minut, možná snad za cenu mírné zmatenosti a přehnané uspěchanosti v některých momentech, což však může být způsobeno i přelidněností. Stylem vyprávění totiž režisér zůstal věrný devadesátým létům a šabloně z původního Dne nezávislosti, kdy např. během úvodní půlhodiny představuje přinejmenším patnáct postav – staré známé (mimo jiné Jeff Goldblum a Bill Pullman, nikoli však Will Smith) i početnou řadu nových tváří (mimo jiné Liam Hemsworth a William Fichtner). Přesto se mu podařilo udržet snímek slušně přehledný.

Mimozemská invaze tentokrát spočívá v tom, že nepřátelská mimozemská loď měří na délku zhruba 5000 kilometrů, takže když zalehne část zeměkoule, tak spolehlivě zabere prostor od východního pobřeží USA po západní Evropu a zpustoší podstatnou část pobřeží na obou stranách. Pak začne vrtat do středu Země ve snaze zničit zemské jádro, což by mělo za následek vyhynutí veškerého života na planetě.

Zajímavá inovace spočívá v tom, že lidstvo je od minule vybaveno mimozemskými zbraněmi a technologiemi, nicméně mimozemšťané mají v rukávu ještě lepší hračky (největší zabiják ufonů je ale stejně nová postava badass afrického diktátora s mačetami). Zajímavá je i jistá progresivita toto, že americký prezident je tentokrát žena, a že výraznou dvojici vědců představuje otevřeně homosexuální mužský pár, což u drahých sci-fi nebývá zvykem, nicméně tady je těch postav tolik, že si to režisér (gay) mohl dovolit. Pozoruhodné je ideologické vyznění, že cesta míru není možná a ani se o ní nediskutuje. Společnost po prvotním střetu s neznámou mimozemskou lodí okamžitě pálí (nevěda, zda se náhodou nejedná o spojence) a vůbec volí častěji ofenzivu než vyčkávání, strategii a pokus dohodnout se. Útočící mimozemšťané na druhou stranu nemají žádné jiné úmysly než pustošit a vyhubit lidstvo, aby mohli planetu zabrat pro sebe.

Nejpodstatnější však je, že Den nezávislosti: Nový útok je zábavná popcornová podívaná, konzistentní a skvěle odvedená po řemeslné stránce. Akce baví, většina hrdinů též a i humoru je dost, včetně toho, že občas si postavy samy dělají legraci z přítomných klišé (hláška „Určitě půjdou po památkách,“ těsně předtím, než vesmírný koráb rozsedne londýnský Tower Bridge). Místy je těch klišé ale opravdu příliš, kvůli čemuž film nelze brát ani na vteřinu jakkoli vážně. Natočený je ale dobře a je ho, mimo jiné i díky tomu popohnanému tempu, jenž eliminuje většinu případných hluchých míst, příjemné sledovat.