Svátek matek (Mother´s Day) – Recenze – 30%

Pokud doufáte, že nová komedie Garryho Marshalla (Pretty Woman) bude konečně něco jiného, než jeho poslední dva snímky Na sv. Valentýna a Šťastný Nový rok (tj. nudné a zbytečně zdlouhavé spletence několika banálních příběhů v režii někoho, kdo už dávno ztratil cit pro dynamiku a tempo), tak budete zklamaní, protože tento popisek se bohužel přesně hodí i na Svátek matek.

 

Zdroj fotek: freeman-ent-.cz

Garry Marshall možná natočil v minulosti nějaké kvalitní (a rozhodně populární) věci, ale jeho filmografie za posledních patnáct let opravdu skýtá pramálo snesitelného (z Deníku princezny 2 mám dodnes třesavku), a celkově se na jeho filmech hodně podepisuje to, že panu režisérovi je už 81 let a jede tak nějak na autopilota (podobně jako třeba Woody Allen, ale ten má alespoň občas nějakou světlou chvilku a v záblesku geniality je schopen natočit i pecku typu Půlnoc v Paříži, což už u Marshalla pravděpodobně nehrozí). To pak ve spolupráci s lobotomizovaným scénářem (od čtyř scenáristů!) dělá ze Svátku matek veskrze hloupou a hlavně neskutečně se táhnoucí a unavenou podívanou, k níž by se mělo při vstupu do kina povinně rozdávat kafe.

Opět jsme svědky osudů mnoha postav, jejichž příběhové linky se v některých případech protnou a v některých ne, a sledujeme je na přeskáčku po několik dnů, opět vrcholících jistým specifickým významným dnem v roce (název filmu napoví). Oněch příběhů i postav je tentokrát méně než minule a předminule, což je jedině dobře, protože si mohou dovolit být něčím víc než plochými figurkami s nulovou psychologií. Nicméně i přesto, že jde o postavy dejme tomu lépe napsané a lépe charakterizované (a hrají je schopní a slavní lidé), se nikomu z tvůrců nepodařilo navléct na ně alespoň trochu zajímavé či zábavné zápletky.

 

• Jennifer Aniston má mindrák z toho, že její ex-manžel se oženil s o dvacet let mladší modelkou, a že mu musí každou sobotu půjčovat na odpoledne děti.

• Sestry Kate Hudson a Sarah Chalke se za pomocí klubka lží snaží tajit před svými homofobními a xenofobními texaskými rodiči, že jedna z nich žije v lesbickém vztahu a druhá má za manžela Inda.

• Jason Sudeikis se ani po letech pořád nevzpamatoval ze smrti své ženy a řeší dilema, jestli s dcerami vůbec slavit Svátek matek.

• Na Britt Robertson naléhá přítel se sňatkem, ale ta se do svatby nežene, dokud si nevyřeší cosi ze svého soukromí.

• Julia Roberts je úspěšná a všemi oblíbená moderátorka teleshoppingu, o níž půlku filmu netušíte, proč tam je.

Některé ty příběhy by přitom mohly generovat záplavu vtipů a humoru, na to je ale Svátek matek po všech stránkách STRAŠLIVĚ LÍNÝ A NENÁPADITÝ, takže z většiny jeho zápletek nevzejde vůbec nic vyjma toho úplně nejjednoduššího a nejpředvídatelnějšího řešení, které se nabízelo. Například očekávaná konfrontace oněch Texasanů s životními partnery jejich dcer se omezila na kulení očí, trochu křiku a následné trucování na zahradě, a podobně nevyužité, odbyté a na sto honů předpokládatelné je i všechno ostatní ve filmu. Objektivně se toho přitom z hlediska děje zas až tak moc nestane, ale je to uměle natahované až na neuvěřitelných 118 minut!

Symptomatické je třeba to, že Sarah Chalke staví se svojí partnerkou a s jejich adoptovaným synkem v garáži alegorický vůz ve tvaru obří dělohy, s nímž chtějí jet ve slavnostním průvodu u příležitosti Svátku matek. Onen vůz je přitom využit jen k jedné krátké rádoby honičce, při níž ho rádoby vtipně okomentuje jeden policista, a z toho průvodu neuvidíme ani vteřinu.

Přítel Britt Robertson se zas účastní soutěže stand-up komiků, jimž ale scenáristé ani nedokázali napsat dostatečně dobré vtipy, takže se jim smějí akorát komparzisti ve filmu (protože za to dostali zaplaceno). Vůbec celý ten film je podezřele málo vtipný na to, že mělo jít o komedii. A je v něm i trocha romantiky, ale takové té úplně nejjednodušší, jakože dva jedinci spolu řeší nějakou strašně trapnou situaci, a to je sblíží, nebo že zrzavý zakřiknutý kluk se dlouho zdráhá políbit dívku před jejím prahem, a tak ho políbí ona. Jako pocta matkám všeho věku nakonec film funguje nejlépe, ale i tak jde o poctu mdlou a rozbředlou.

Těžko říct, jestli Garry Marshall už jenom kopíruje sám sebe, nebo jestli se již potřetí snažil napodobit Lásku nebeskou, potřetí neúspěšně. V obou případech je to celkem smutné.