Maggie má plán (Maggie´s Plan) – Recenze – 70%

Maggie (Greta Gerwig) nikdy neměla dlouhodobý vztah a prakticky už zanevřela na možnost potkat toho pravého. Pak se ale zamiluje do profesora antropologie Johna (Ethan Hawke), jenž je nešťastný ze svého manželství s egoistickou Georgettou (Julianne Moore). Párkrát se spolu přátelsky sejdou a následně se spolu jednoho dne vyspí.

Následuje skok o tři roky dopředu, během nichž evidentně došlo k Johnovu rozvodu s Georgettou a k jeho sňatku s Maggie, s níž má malou holčičku. O své dvě děti z prvního manželství se s Georgettou nepravidelně střídá, takže Maggie se občas musí starat rovnou o tři děti. Horší však je, že z její lásky k Johnovi mnoho nezbylo, a že Johnovy city k ní také již před časem začaly vyprchávat. Napadne ji tudíž, že by mohla Johna vrátit jeho exmanželce…

 

Zdroj fotek: cinemart

Na filmu Maggie má plán je zajímavé to, že je inzerován jako romantická komedie, má atmosféru romantické komedie, obsahuje řadu prvků typických pro romantické komedie (včetně srandovního námětu týkajícího se bláhového pokusu o vrácení muže do náruče jeho bývalé), i je tak režírován, ale přitom v něm prakticky nejsou žádné vtipy.

Situace, k nimž ve filmu dochází, by jistě mohly být záminkou pro ohňostroj humoru, ale hrdinové je prožívají zcela vážně a s dospěláckou seriózností a jejich počínání rozhodně není k smíchu. Mají propracované osobnosti, charaktery i psychologické motivace a jejich dialogy jsou vyspělé a inteligentní. Dokonce i na první pohled legrační vedlejší postavičky v podobě Maggiina bývalého spolužáka a v současnosti prodavače okurek (Travis Fimmel) a jejích nejlepších kamarádů – manželů (Bill Hader a Maya Rudolph) jsou ve skutečnosti spíš melancholické postavy s řadou vnitřních pohnutek.

Snímek má tudíž mnohem blíž k romantickému dramatu, jež na rozdíl od mnohých jiných působí skutečně „jako ze života“. Jako nějaký americký nezávislý film, jemuž se daří díky civilnosti a minimu žánrové stylizace vyvolat dojem opravdovosti a uvěřitelnosti, a na němž je vidět, že ho natočila žena (Rebecca Miller), navíc podle vlastního scénáře, který by klidně snesl srovnání s některými serióznějšími věcmi od Woodyho Allena.

V onom vztahovém trojúhelníku jsou přitom snadno pochopitelné motivace hrdinů, důvody jejich neshod, jejich rozhodnutí, jejich psychologické pochody, jejich touhy a přání. Jde o velmi dobře napsané postavy, skvěle zahrané a perfektně uchopené. O obyčejné lidi, kteří řeší problémy, jež nejsou nepodobné problémům nás, kteří nežijeme ve filmu.

Na druhou stranu je jejich příběh sice zajímavý, ale že by vás vyloženě tankoval a po celou dobu bavil, se říct nedá. Jistým zpestřením je podzápletka týkající se snahy Maggie otěhotnět pomocí umělého oplodnění (před tím, než začne chodit s Johnem), kdy si za dárce spermatu zvolí zmíněného prodavače okurek. Tato linie pak sice zavádí trošku nejistoty do Johnova následného otcovství, ale jinak se s ní de facto nepracuje a spíš se se zbytkem filmu tluče, neb je přeci jen už mírně komediálně stylizovaná.

V každém případě je Maggie má plán inteligentní, konzistentní a poměrně kvalitní záležitostí, kterou lze vyznavačům romantiky doporučit asi stokrát raději než nedávný Svátek matek.