Maggie (Greta Gerwig) nikdy neměla dlouhodobý vztah a prakticky už
zanevřela na možnost potkat toho pravého. Pak se ale zamiluje do profesora
antropologie Johna (Ethan Hawke), jenž je nešťastný ze svého manželství s egoistickou
Georgettou (Julianne Moore). Párkrát se spolu přátelsky sejdou a následně se spolu
jednoho dne vyspí.
Následuje skok o tři roky dopředu, během nichž evidentně došlo
k Johnovu rozvodu s Georgettou a k jeho sňatku s Maggie,
s níž má malou holčičku. O své dvě děti z prvního manželství se s Georgettou
nepravidelně střídá, takže Maggie se občas musí starat rovnou o tři děti. Horší
však je, že z její lásky k Johnovi mnoho nezbylo, a že Johnovy city
k ní také již před časem začaly vyprchávat. Napadne ji tudíž, že by mohla
Johna vrátit jeho exmanželce…
Na filmu Maggie má plán je
zajímavé to, že je inzerován jako romantická komedie, má atmosféru romantické
komedie, obsahuje řadu prvků typických pro romantické komedie (včetně srandovního
námětu týkajícího se bláhového pokusu o vrácení muže do náruče jeho bývalé), i je
tak režírován, ale přitom v něm prakticky nejsou žádné vtipy.
Situace, k nimž ve filmu dochází, by jistě mohly být záminkou pro
ohňostroj humoru, ale hrdinové je prožívají zcela vážně a s dospěláckou
seriózností a jejich počínání rozhodně není k smíchu. Mají propracované
osobnosti, charaktery i psychologické motivace a jejich dialogy jsou vyspělé a
inteligentní. Dokonce i na první pohled legrační vedlejší postavičky
v podobě Maggiina bývalého spolužáka a v současnosti prodavače okurek
(Travis Fimmel) a jejích nejlepších kamarádů – manželů (Bill Hader a Maya
Rudolph) jsou ve skutečnosti spíš melancholické postavy s řadou vnitřních
pohnutek.
Snímek má tudíž mnohem blíž k romantickému dramatu, jež na rozdíl od
mnohých jiných působí skutečně „jako ze života“. Jako nějaký americký nezávislý
film, jemuž se daří díky civilnosti a minimu žánrové stylizace vyvolat dojem
opravdovosti a uvěřitelnosti, a na němž je vidět, že ho natočila žena (Rebecca
Miller), navíc podle vlastního scénáře, který by klidně snesl srovnání s některými
serióznějšími věcmi od Woodyho Allena.
V onom vztahovém trojúhelníku jsou přitom snadno pochopitelné motivace
hrdinů, důvody jejich neshod, jejich rozhodnutí, jejich psychologické pochody,
jejich touhy a přání. Jde o velmi dobře napsané postavy, skvěle zahrané a
perfektně uchopené. O obyčejné lidi, kteří řeší problémy, jež nejsou nepodobné
problémům nás, kteří nežijeme ve filmu.
Na druhou stranu je jejich příběh sice zajímavý, ale že by vás vyloženě
tankoval a po celou dobu bavil, se říct nedá. Jistým zpestřením je podzápletka
týkající se snahy Maggie otěhotnět pomocí umělého oplodnění (před tím, než
začne chodit s Johnem), kdy si za dárce spermatu zvolí zmíněného prodavače
okurek. Tato linie pak sice zavádí trošku nejistoty do Johnova následného
otcovství, ale jinak se s ní de facto nepracuje a spíš se se zbytkem filmu
tluče, neb je přeci jen už mírně komediálně stylizovaná.
Žádné komentáře:
Okomentovat