Jakýsi tropický ostrov obývají nelétaví ptáci, jež žijí v permanentní harmonii
a v klidu. Až na trojici Ruďák, Žluťas a Bombas (jeden je konfliktní, druhý je
na speedu a třetí vybuchuje), kteří se chovají agresivně a jsou za to ostatními
odsuzováni. Pak jednoho dne připlují na ostrov zelená prasata, která se nejprve
tváří přátelsky, ale pak pokoutně ptákům ukradnou veškerá jejich vejce. Ptáci
se rozhodnou pod velením Ruďáka své budoucí potomstvo vybojovat zpět, čemuž je
věnována poslední třetina filmu. A TO JE CELÝ DĚJ.
Právě příběh je na tomto americko-finském filmu tou zdaleka nejslabší
složkou, a není divu. Jde totiž o adaptaci původně mobilní a následně
počítačové hry (z Finska), v níž vystřelujete z praku ptáky po
prasatech. Námět filmu je tudíž zcela dementní a jeho tvůrci (scenárista Alvina a Chipmunků a dvojice debutujících
režisérů) jej převedli do celovečerního filmu tím nejjednodušším a nejlínějším možným
způsobem, tj. že veškerá zápletka je ohlodaná na kost a všechno ve filmu se
děje jen proto, aby se nějak omluvilo, že musí dojít k tomu vystřelování z praku
a k dalším prvkům známým z oné mobilní aplikace.
Vtipy bohužel variují na dost široké škále od těch největších
primitivností, jako že někdo jde a spadne mu kámen na hlavu, nebo někdo někoho
nakopne a ten odletí do dáli, až po humor určený vyloženě dospělým, a to včetně
neškodných, leč sexuálně zabarvených narážek. Jde patrně o důsledek snahy
oslovit humorem jak ty nejmenší, tak jejich dospělý doprovod. Dospěláci se
ovšem budou muset tím nejinfantilnějším chtě nechtě prokousat a děti zas nemají
šanci odhalit parodie na Kubrickovo Osvícení
nebo na Quicksilverovu scénu z předposledních X-Men. Ovšem opakuji, těch vtipů je tolik, že ani moc nevadí, že film vytváří
humor pro obě divácké skupiny zvlášť.
Nejvtipnější je nicméně to, že mnozí ve filmu spatřují celkem komplexní odkazy
na uprchlickou situaci v Německu, na islámské extrémisty i na Třetí říši.
Pochybuji, že by šlo o záměr, protože Angry
Birds ve filmu jsou hlavně zábavní komerční produkt určený k vydělávání
peněz, vznikající ještě před uprchlickou krizí, do něhož by si jeho tvůrci podobné
narážky pravděpodobně netroufli zabudovat. Některé ty interpretace každopádně
působí relativně přesvědčivě, avšak je třeba je brát s nadsázkou.
Ve finále Angry Birds ve filmu
fungují zejména z hlediska nezávazné zábavy, z hlediska příběhu o
tom, jak se z vysmívaného společenského outsidera stane hrdina lidu, už o
poznání méně (včetně podivného ponaučení, že hněv a agrese je někdy také
cesta). A animace je samozřejmě bezchybná. Jen je škoda, že se producenti
vytasili s nápadem na celovečerní film až letos, kdy popularita jeho herní
předlohy z roku 2009 už není na špici tak jako před lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat