Pat a Mat ve filmu – Recenze – 60%

Nešikovné kutily Pata a Mata snad ani není potřeba představovat. Populární loutkově animovaný večerníček A je to! vznikal od roku 1976 a v televizi se dočkal mnoha repríz, přitom ale stále vznikají nové díly (od roku 2009 pod názvem Pat a Mat na venkově). Ke čtyřicetiletému výročí seriálu se nyní Pat a Mat dostali i do kin, s filmem, který ale zklame každého, kdo by čekal něco víc, než co mu může nabídnout samotný seriál.

 

Zdroj fotek: bohemiamp.cz

 

Snímek Pat a Mat ve filmu totiž vznikl tak, že jeho tvůrci nalepili za sebe deset starších epizod, jež vznikaly postupně v letech 2011 až 2015, a orámovali je tím, že si je Pat a Mat jakoby promítají doma v obýváku (což není nový materiál vytvořený speciálně pro film, ale vybraná část scén z epizody Promítačka z roku 2011). Kromě těch deseti a půl epizody a úvodních a závěrečných titulků pak v kinech už nic dalšího neuvidíte. Rozhodně tím pádem nejde o celovečerní film, jak by se mohl kdekdo domnívat, ale o pásmo krátkých filmů představujících asi pět šestin z oné série Pat a Mat na venkově.  Název Pat a Mat ve filmu je vlastně poněkud zavádějící, pokud by tedy někdo nechtěl argumentovat tím, že mělo jít o film povídkový, což by ale ani tak neobstálo.

Nejméně polovinu z těch začleněných epizod jsem přitom určitě již před nějakým časem viděl, pravděpodobně v televizi, na Youtube nebo někde jinde na internetu (a dodnes se dá legálně, online a zdarma zhlédnout všech jedenáct). Otázka tudíž zní, proč za něco takového dávat peníze a chodit na to do kina, pokud tedy nemáte děti, kterým se Pat a Mat líbí a ještě ty nové epizody neviděli, a kterým byste ten zážitek z kina chtěli dopřát. Pak mají Pat a Mat ve filmu smysl, protože děti se spolehlivě zabaví a dospělý doprovod se zasměje taky. Je však těžké dokázat si představit nějaký jiný důvod. Pocit filmovosti tu totiž neexistuje a nejblíže má sledování Pata a Mata ve filmu ke speciálním půlnočním projekcím na festivalu v Karlových Varech, kde se promítají staré večerníčky. Ty ale aspoň nostalgicky komentují ovínění návštěvníci festivalu a nevybírá se na ně vstupné.

To, co se povedlo například tvůrcům Ovečky Shaun nebo Paniky v městečku, a sice vymanit se pro potřeby filmu z krátkometrážní stopáže a nabídnout oblíbené hrdiny v plnohodnotném celovečeráku s  celistvým příběhem, v němž se mohli na rozdíl od večerníčku pořádně rozmáchnout a vyřádit, se tvůrcům Pata a Mata nejenže nepodařilo, ale oni se o to ani nepokusili a místo toho zvolili to nejlínější a nejbezradnější řešení vůbec. Moc pěkný způsob, jak oslavit 40 let výročí.

Přitom těch možností by bylo hodně – proč by se třeba Pat a Mat nemohli vydat dál než na dvorek před své domečky a objevit tam malebné maloměsto plné příležitostí k opravám a vynálezům všeho druhu? Co kdyby si uvědomili, že strávili celý život v ateliéru, a rozhodli se z něj utéct a podívat se do skutečného světa? Proč by taková zápletka nemohla, podobně jako v Lego příběhu, končit nějakou nadčasovou a myšlenkově hlubokou pointou, která by katapultovala Pata a Mata coby filmový zážitek mnohem dál, než by kdy dokázal osmiminutový kraťas? Ne, to radši zůstaňme přízemní a u toho, co už všichni dávno znají, a pokusme se ještě trochu finančně trhnout na recyklaci staršího materiálu. Alespoň že to není konvertováno do 3D.

Hodnotit výsledek v rámci jednotlivých epizod nebo jako večerníčkovou řadu znamená uznat, že Pat a Mat jsou pořád dělaní vtipně, hravě a nápaditě, takže jsou i nadále zábavným, roztomilým a kvalitním groteskovým seriálem, navíc i po letech animovaným tradiční metodou, což je příjemné a sympatické. V televizi mají jistojistě své místo a kdekdo může být z jejich posledních trampot nadšený, nicméně šoupnout je v tomto formátu do kin za standardní vstupné, kde pochopitelně podlehnou náročnějším měřítkům, je poněkud zcestné. Když jdete do kina na film, tak čekáte přeci jenom něco víc než deset večerníčků naskládaných za sebe.

 

Míra zklamání je u Pata a Mata ve filmu značná, protože tahle dvojice má stále potenciál a pořádný vlastní film by si zasloužila. Dočkala se však jen velmi chabé náhražky v podobě pásma poslepovaného s minimem námahy.