Tvůrcům filmu Ulice Cloverfield 10
se celkem podařilo přesvědčit řadu potenciálních diváků, že jejich snímek má
z hlediska příběhu něco společného se snímkem Monstrum z roku 2008 (v originále Cloverfield). Viz například trailer, v němž se nejprve objeví
jméno J. J. Abramse (který Monstrum
produkoval), pak nápis „Cloverfield“
a posléze i zbytek názvu filmu. Má i podobnou propagaci – dělaly se s ním
celkem tajnosti, o jeho natáčení se do nedávné doby vůbec netušilo, a sice se
ví, že jeho hrdinové v něm čelí jakési hrozbě, nicméně se neví, v čem
ta hrozba přesně spočívá, s výjimkou jednoho MEGA-SPOILEROIDNÍHO OFICIÁLNÍHO PLAKÁTU K FILMU, který jeho pointu vyzrazuje dost natvrdo a
necitlivě, tudíž na ten odkaz neklikejte, pokud ji nechcete znát (pro zvědavce ZDE).
Realita je však taková, že s filmem Monstrum nemá Ulice
Cloverfield 10 společného nic a zdá se, že je to skutečně jen shoda
okolností, že J. J. Abrams produkuje něco se slovem Cloverfield v názvu. Sám jakoukoli spojitost popírá a
vyjadřuje se k tomu takto: „To
bychom tenhle film nazvali Cloverfield 2. Tohle je úplně jiný žánr a úplně jiný
film“.
Takže chodit na tento film do kina v očekávání toho, že půjde o nějaké
pokračování Monstra nebo o něco
podobného, je zbytečné. Ale to je jen tak na okraj a nyní k recenzi.
Nejvíc ze všeho Ulice Cloverfield 10
svým zpracováním připomíná sci-fi Invaze
s Nicole Kidman, kterou studio hodilo jejímu původnímu režisérovi na hlavu
poté, co ji natočil jako velmi komorní a téměř psychologický thriller, a najalo
někoho úplně jiného, aby film přestříhal, přepsal závěr a dotočil k němu
akční scény. Na výsledném guláši to bylo znát, protože oba tyto přístupy
(komorně psychologický a velkolepě akční) se v něm dost nepříjemně třely.
Těžko říct, jak přesně vznikala Ulice
Cloverfield 10, nicméně působí to, jako by při jejím natáčení docházelo
k nějakým zásadním změnám a veletočům ve scénáři, které její celovečerně
debutující režisér Dan Trachtenberg neměl jak ovlivnit. Je totiž hrozně
nekonzistentní ve všech možných ohledech včetně chování postav, příběhu, žánru
i té marketingové propagace (maximální utajení závěrečného rozuzlení vs.
všeříkající plakát).
Pokud na ni ale chcete vyrazit a těšíte se na ni, tak si o ní pokud možno
nezjišťujte vůbec nic dalšího. O dalších výtkách k ní se totiž nedá mluvit
bez náznaků toho, co se v ní přibližně děje, takže pokud nechcete vědět předem
vůbec nic, tak raději nečtěte dál (zásadní spoilery to ale nebudou).
Hlavní hrdinkou filmu je Michelle (Mary Elizabeth Winstead), která jednoho
dne po autonehodě sjede ze silnice a poté se z bezvědomí probudí
v podzemním bunkru farmáře Howarda (John Goodman), který tvrdí, že ji
zachránil z vraku auta a odnesl do bezpečí bunkru během jakési globální
katastrofy, která mezitím stačila postihnout celou Zemi, a kvůli níž je teď
vzduch silně kontaminovaný a veškerý život na povrchu předurčen ke smrti.
V bunkru, který si nechal zhotovit pro podobný případ, je s ním ještě
chlapík Emmett (John Gallanger), který mu jej pomáhal stavět. Otázka ovšem zní,
jestli Howard náhodou netahá oba za nos a nejde ve skutečnosti o nějakého
psychopata, který je unesl a vězní. O následcích oné katastrofy se totiž nemají
jak přesvědčit, neb v bunkru nejsou žádná okna…
Film přitom nechává diváka na pochybách, přičemž se na střídačku přiklání
k oběma variantám a jediný otazník pak visí nad tím, která z nich
převáží. Celkem brzy pak divákovi dojde, že Howard to opravdu nemá v hlavě
úplně v pořádku a cosi tají, ale zároveň se ukáže, že k nějaké blíže
nespecifikované katastrofě opravdu došlo. Takže na začátku Ulice Cloverfield 10 vypadá jako nějaký standardní thriller a pak
se do ní začne vkrádat prvek sci-fi (akorát že z toho sci-fi elementu nic
nevidíte, takže venku klidně může zuřit atomová válka, mimozemská invaze, zombie
apokalypsa, útoky zabijáckých lidožravých klaunů nebo cokoli jiného. Pak se
ukáže, co Howard celou dobu tajil, a film se tím opět přiblíží blíž k thrilleru.
Vzápětí ale dojde na poslední čtvrthodinu filmu, která se věnuje už jenom
výhradně té katastrofě (Howardovo tajemství je zcela odhozeno a zapomenuto),
kdy přijdou na řadu exploze, házení zápalných lahví a honičky v polích. Takhle
to zní hrozně nekonkrétně, ale opravdu to nejde jinak popsat, pokud se má
člověk vyhnout prozrazování point.
Drtivá většina filmu se odehrává uvnitř bunkru mezi třemi lidmi (všichni
tři celkem slušně hrají a nejlépe z nich Goodman, který si pořád dokáže
urvat pro sebe každou scénu), kteří začnou po nějaké době trpět ponorkovou
nemocí, přičemž si nemohou navzájem úplně důvěřovat. Každopádně je to dost
komorní, a když se v závěru začne dít něco diametrálně odlišného a
epického, tak to ale vůbec nepůsobí hladce zaimplementované – naopak to budí
dojem něčeho dodatečně dotočeného, jako by si tvůrci nevěděli rady, jak film
zakončit. Jako kdyby měli k dispozici celkem slušný scénář laciného
thrilleru se třemi lidmi zavřenými ve sklepě a rozhodli se z toho na
poslední chvíli udělat sci-fi.
Kromě toho jsou ve filmu místy viditelné chyby v kontinuitě, sem tam
dojde k nějaké vyloženě trapné náhodě, hrdinové se občas zachovají úplně
nesmyslně a těch posledních patnáct minut je už vyloženě fraška, jenž dokonale
zabíjí veškerou předchozí pracně budovanou thrillerovou atmosféru, a kterou za
uspokojivé finále lze brát jen těžko. A do té doby se toho zase nestane až tak
moc – když si hrdinové zrovna nejdou po krku, tak prostě bivakují v úkrytu
s přemírou zásob, hrají společenské hry, koukají na filmy, případně se
vzájemně svěřují, což také zabírá dost času a není to vůbec ničím
zajímavé.
Jednotlivé scény jsou sice dobře režírované (jsem zvědav, co dalšího Trachtenberg
natočí), snaha držet diváky v nejistotě víceméně funguje a Goodman je boží,
nicméně jako celek Ulice Cloverfield 10
zklamává, a to zejména v závěru. Slibný rozjezd tak položil na lopatky záměr
sloučit dva velmi odlišné přístupy ke dvěma různým žánrům do jednoho filmu,
přičemž ale na to, aby to šlapalo, by byl potřeba ještě výrazně lepší scénář.
Žádné komentáře:
Okomentovat