Oscar je výroční přehlídka, na níž Hollywood subjektivně oceňuje svoje nejlepší
zaměstnance, takže jsem si zvykl, že ten film, který se mně osobně z výběru
nominovaných v producentské kategorii Nejlepší film líbí nejvíc, obvykle
sošku nezíská. Takže vítězství Spotlightu
mě rozhodně příjemně překvapilo.
Uznávám přitom, že třeba Sázka na nejistotu nebo REVENANT Zmrtvýchvstání (dva druzí největší favorité) jsou progresivnější,
modernější, dravější a skýtají možná i trvalejší divácký zážitek, protože zaprvé
operují v atraktivnějších žánrech a zadruhé jsou atraktivněji zpracovaní
vizuálně – jeden je zběsile rychlý a druhý má zas dech beroucí kameru. K oběma
mám ale nějaké výtky, zatímco u Spotlightu
nemám žádné.
Zdroj fotek: falcon.cz |
Drama Spotlight, vyprávějící o skupině
investigativních novinářů amerického deníku The Boston Globe, pátrajících po
identitách katolických kněží, kteří v Bostonu sexuálně zneužívali malé
chlapce (podle skutečné události, ona novinářská parta dostala za svůj článek v roce
2003 Pulitzerovu cenu), je naopak vlastně nenápadný a skromně se tvářící
filmeček, neřvavý a komorní. Kašle na rychlost a na stylizovaný vizuál (plyne
spíš pozvolna, není v žádném ohledu akční a klade důraz na přirozenost a
realističnost) a místo toho stojí výhradně na režii, hercích, dialozích a na
příběhu. A v tomto ohledu je tak nehorázně dobrý (až strhující), že už
prostě nemohl být lepší. Ani jedno hluché místo, ani jeden kraťoučký závan
nudy, ani jedna pokažená scéna, ani jeden špatný dialog. Zkrátka dokonalost
sama.
Režie, ačkoli snadno označitelná za staromilskou, je totiž perfektní (Tom
McCarthy má za sebou několik příjemných, komediálně zabarvených dramat a jednu
nepříjemnou komedii s Adamem Sandlerem a Spotlight je jeho první zcela vážný film, navíc dost společensky
angažovaný). Dialogy jsou mistrné (Oscar za nejlepší původní scénář byl udělen
zcela po právu), herci jsou skvělí, přitom na sebe ale příliš neupozorňují a
podávají velice minimalistické a civilní výkony (Marka Ruffala jsem lépe hrát
ještě neviděl a třeba Liev Schreiber je chodící definice charismatu, velmi
dobře obsazení jsou i Michael Keaton, Rachel McAdams či Stanley Tucci), a
příběh (skoro až detektivní) je mimořádně silný, navíc zabývající se důležitým kontroverzním
tématem.
Výborně jsou ale obsazení i herci v těch nejmenších roličkách, zdařilá
je dobová stylizace i spousta drobností, jež přispívají celkovému dojmu (když
v závěru vzniká článek, který má otřást katolickou církví, je tato pasáž hudebně
doprovázena dětským sborem zpívajícím Tichou
noc), a pozoruhodné je i to, jak decentně se snímek vypořádal s onou kritikou
církve. Bylo by totiž snadné sklouznout do bulvárních výkřiků a agresivní
manipulace (líčení duchovních představitelů jako prasáckých karikatur, rozhovory
s poznamenanými dětmi…), avšak Spotlight
jde místo toho poměrně nestrannou a objektivní cestou, kdy do popředí staví takřka
procedurální ztvárnění mravenčí novinářské práce a v jistém smyslu
fascinující vhled do zákulisí investigativní žurnalistiky, čímž pochopitelně řekne
hodně i o pozadí samotného případu, a jen sem tam upustí něco přímo souvisejícího
s církví, z čeho mrazí (např. reakce editorů na neustále se zvyšující
počet farností s případy sexuálního zneužívání nebo konfrontace s bývalým
knězem, který nejenže se ke zneužívání přizná, ale přijde mu to jako úplně
normální a běžná věc).
Někdo samozřejmě může namítat, že film působí příliš chladně a jakoby odfiltrovaný od emocí, ale to je pravděpodobně součást záměru vyhnout se za každou cenu laciné manipulativnosti. O to víc je ale možná Spotlight ve výsledku efektivnější ve svém sdělení, které i přes onu neokázalost dává najevo dost rázně, byť za použití nenápadných prostředků.
Žádné komentáře:
Okomentovat