V režii herce a režiséra Dextera Fletchera (Divoký Bill) a v produkci Matthewa Vaughna (Hvězdný prach, Kick-Ass) vzniklý film Orel
Eddie vypráví na základě skutečných událostí příběh sportovce Michaela „Eddieho“
Edwardse, který už od raného dětství věděl, že je předurčen pro olympiádu, a
stal se díky své vytrvalosti a odhodlání nejlepším britským skokanem na lyžích,
který navíc způsobil na zimní olympiádě v Calgary v roce 1988 poměrně
poprask.
A teď pozor, přichází změna. Od standardních sportovních snímků se totiž Orel Eddie liší tím, že jeho hlavní
hrdina rozhodně není žádný vrcholový sportovec. Naopak jde o snaživého
prosťáčka s naivními sny, s jogurtovými brýlemi na očích a s výrazem
nekňuby, jemuž sice nechybí sebevědomí a kuráž, leč všechny sporty, co v průběhu
dospívání vyzkoušel, provozoval čistě jen na amatérské úrovni, přičemž skoky na
lyžích začne poprvé trénovat teprve pár měsíců před olympiádou. Využije totiž
toho, že Anglie měla olympijského skokana na lyžích naposledy v roce 1929
a od té doby se nároky na kvalifikaci nezměnily, takže mu stačí skočit jakkoli
daleko a nespadnout přitom, aby se ihned stal rekordmanem.
Poprask na zimních hrách pak Eddie způsobil tím, že na ně dorazil jako
laik, co mezi ostatními trčel jako želva mezi zajíci, nicméně díky svému
přirozenému optimismu, nadšení pro věc a upřímnému a bezprostřednímu vystupování
se stal miláčkem publika, kterému všichni drželi palce (podobně jako jamajskému
bobovému týmu ve filmu Kokosy na sněhu,
který mimochodem soutěžil na té samé olympiádě, na což je v Orlovi Eddiem dokonce jedna narážka).
Film tudíž kombinuje dramatický příběh o touze splnit si sen (a pokud možno
se přitom nezabít) s komediálními prvky, jež jdou ruku v ruce s absurdností
celé té situace. Drama i humor jsou tu smíchány velmi citlivě a v přesném
poměru a výsledkem je feel-good podívaná, která je místy napínavá, místy
vtipná, ale především milá, příjemná a konzistentní ve svém stylu. Taron Egerton
(Kingsman: Tajná služba) v hlavní
roli i Hugh Jackman coby vyhořelý bývalý skokan a Eddieho příležitostný trenér jsou
instantní sympaťáci a i jejich postavy jsou sympaticky napsané. Moc hezky jsou
ztvárněna i prostředí, v nichž se hlavní hrdina pohybuje, od dělnického
britského městečka se stoprocentně podporující maminkou a skeptickým otcem-štukatérem
přes kompetitivní německé výcvikové středisko plné drsných Norů až po vzrušením
nabité olympijské středisko, kde výkony sportovců komentuje Jim Broadbent. Hodně
pomáhá i hudba Matthewa Margesona.
Tenhle outsider si vás prostě získá, protože představuje odpočinkovou a
pohodovou nenáročnou zábavu, která je dobře napsaná, zahraná i režírovaná a
navíc hrozně pozitivní a povzbudivá. Navíc má docela spád a jen pár míst v ní
působí trochu zbytečně, křečovitě nebo až příliš naivně (Eddieho problém s koleny
z mládí není příliš dramaticky využit, německá restauratérka, u níž Eddie
začne bydlet, je až moc vstřícná, a Hugh Jackman taky nemusel při tréninku předvádět
ty postelové vzdechy). Ale jinak paráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat