Chtělo by se říct, že dobrodružné pohádkové fantasy Lovec: Zimní válka volně navazuje na čtyři roky starý snímek Sněhurka a lovec (kde Sněhurku hrála
Kristen Stewart), ale není to tak jednoduché. Tenhle film, vyprávějící příběh
oné vedlejší postavy lovce (Chris Hemsworth) je totiž částečně pokračováním Sněhurky a lovce a částečně jí dějově
předchází.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Na začátku tudíž vidíme královnu Ravennu (Charlize Theron) a její sestru Freyu
(Emily Blunt), která si po tragické smrti svého dítěte osvojí nadpřirozené
schopnosti a udělá jedinou možnou věc – odstěhuje se od Ravenny někam na sever,
kde začne vládnout coby Ledová královna, a začne unášet děti od jejich rodičů,
protože „láska je jen iluze, samá lež a klam“. Tyto děti pak nechává trénovat
na elitní válečníky ve snaze vybudovat z nich armádu.
Po několika letech děti dospějí mimo jiné do lovce Erika (Hemsworth) a
lučištnice Sáry (Jessica Chastain), kteří se milují, ale nesmějí to dát najevo,
protože Freya lásku zakázala. Pak jsou však přistiženi v intimní chvilce, načež
královna za trest Sáru zabije a Erika vyžene.
Pak je skok o sedm let později, během něhož se jakoby odehraje celý děj Sněhurky a lovce (což je naznačeno
jednou krátkou větou) a zbytek se odehrává už dávno poté, kdy je královna
Ravenna mrtvá a Sněhurka si spokojeně vládne (Kristen Stewart se v celém filmu
neobjeví). V tu chvíli se konečně dostaneme k ději, který se točí zejména
kolem zmizelého kouzelného zrcadla a milostných pletek nejen hlavního hrdiny.
Na adresu filmu Chris Hemsworth poznamenal: „Sněhurka a lovec byl skvělý film, ale byl možná až moc vážný a ponurý.
Mně víc vyhovují odlehčenější příběhy opepřené humorem a přesně tím se
Lovec od svého předchůdce odlišuje“.
Realita je taková, že snímek má úplně stejně vážnou a temnou atmosféru jako
Sněhurka a lovec, ale jako pěst
na oko do něj přibyli dva polo-komičtí a polo-trapní trpaslíci (Nick Frost a
Rob Brydon), kteří dvě třetiny filmu hlavního hrdinu doprovázejí na každém
kroku, aniž by k tomu existoval nějaký závažný důvod, a přivádějí ho do
různých svízelných situací, případně dělají primitivní žerty. A po čase se ke
družině připojí ještě další dvě trpaslice, protože zřejmě dvakrát víc trpaslíků
= dvakrát víc humoru.
Jsou filmy, u nichž vůbec netušíte, co se bude odehrávat v jejich
příštích vteřinách. Pak jsou filmy předvídatelné. A pak jsou filmy jako Lovec: Zimní válka, který by třeba ani
předvídatelný být nemusel, kdyby každou chvíli zbrkle a hloupě neprozradil nějakou
zásadní informaci, kvůli níž odhalíte příběhové zvraty a pointy třeba i o
několik minut dřív, než byste měli. Nejhorší je, že tyto pointy jsou pak
prezentovány jako nějaká úžasná nečekaná překvapení, což je místy na hranici
směšnosti.
Takže když se v jednu chvíli objeví na scéně tajemná zahalená postava,
která zatraceně dobře střílí z luku, tak není pochyb o tom, o koho by se
mohlo jednat. Nebo když je hlavní hrdina postřelen, tak z důvodu několika předtím
řečených a učiněných věcí snad nikoho nemůže napadnout, že by se jednalo o ránu
smrtelnou, ačkoli to tak má vypadat. Zoufalá nefunkčnost číší i ze závěrečného
odhalení, v němž se jistá postava přizná k vraždě asi o dvě minuty
dřív, než by bylo záhodno, a celé ty dvě minuty na to nikdo nereaguje, dokud
dotyčná postava ono přiznání nezopakuje (nicméně diváci celou dobu přinejmenším
tuší, což pak výsledný šok dost podstatně zmírňuje a ubírá to té scéně na
dramatičnosti). Například.
Jinak je to ale docela prima podívaná se sympatickým a uvážlivě obsazeným ústředním
párem (ona je křehká a sexy, ale zároveň drsná a od rány, on zas není nějaký
neporazitelný namakanec, nýbrž naopak sám dost často dostává nakládačku), s několika
jakžtakž snesitelnými vedlejšími komickými figurkami a se dvěma královnami,
z nichž jedna je zmítána traumatem a druhá komplexy. Emily Blunt sice již
v minulosti ukázala, že je přesvědčivou akční hrdinkou a dobrou volbou pro
režiséry romantických komedií, ale na roli zlé královny se nehodí, protože
neumí působit dostatečně zákeřně, hrozivě a nepřátelsky. Oproti ní si Charlize
Theron svou podlou panovnici vyloženě labužnicky užívá a krade si pro sebe
každou scénu, takže když jsou ty dvě spolu v záběru, tak je jasně vidět,
kdo v tu chvíli tahá pilku.
Vizuálně je na tom Lovec: Zimní
válka zhruba na stejné úrovni jako jeho předchůdce a je tím pádem na co se
dívat (hezké kontrasty zlaté a stříbrné). Technicky je zdařilý, akorát místy
trpí problémy s návazností (krvavá rána mizí a zase se objevuje a podobné
blbosti), které jsou místy tak očividné, že na sebe zbytečně strhávají divákovu
pozornost a odpoutávají od děje. Film má celkem tempo, akce je slušná (leč
místy nepřehledná), hudba Jamese Newtona Howarda je velmi průměrná, ale tepe
dostatečně dynamicky. Nakonec je však o něco horší než Sněhurka a lovec, nicméně je to z velké části způsobeno tím,
že stupidně dopředu upozorňuje na to, jaké karty má schované v rukávu.
Žádné komentáře:
Okomentovat