Oficiálně je Kniha džunglí
v režii Jona Favreaua (Iron Man,
Kovbojové a vetřelci) adaptací povídky
Rudyarda Kiplinga, inspirovanou Disneyho stejnojmenným animovaným snímkem
z roku 1967. Víceméně jde ale o Disneyho remake onoho animovaného filmu,
pouze s pár změnami, které ho o trochu víc přibližují Kiplingově předloze.
Zároveň jde o něco, co tu už dlouhé roky nebylo – nefalšovaný velkolepý
dobrodružný RODINNÝ film, jenž dělá čest svému žánru a má velkou šanci stát
se dětskou klasikou, která může mít za pár let podobný status, jako má dnes
například Nekonečný příběh nebo E.T. – Mimozemšťan.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Zásadní změna, která Knihu džunglí
odlišuje od jiných adaptací, spočívá v technickém zpracování. Všechna
zvířata ve filmu jsou totiž plně digitální a stejně tak asi 98% veškerého
prostředí, v němž se pohybuje jediný skutečně živý hrdina filmu, dětský
představitel Mauglího Neel Sethi. Vizuálně film vypadá naprosto úchvatně, triky
jsou bezchybné, ztvárnění přírody i zvířat (která s Mauglím mluví lidským
hlasem a mají fantastickou obličejovou mimiku) je naprosto úžasné, až
z toho všeho přechází zrak. Šok to bude hlavně pro ty, kteří si nedovedou
představit, že by je mohlo upřímně dojmout třeba to, jak zkroušeně se zatváří digitální
vlčice. Kompletně digitální zvěř v zásadních vedlejších úlohách jsme tu
sice už několikrát měli (doposud nejlépe asi v Pí a jeho život), nicméně tohle je zase technologický průlom. Pryč
je dojem digitální přeplácanosti a křiklavosti Burtonovy Alenky v říši divů nebo Mocného
vládce Oz. Konzistentní svět Knihy
džunglí je pravděpodobně nejlépe realizovaným počítačem vytvořeným přírodním
světem od dob Avatara.
Kromě přenádherného vizuálu je snímek zároveň temnější, drsnější a
napínavější (vyloženě malé děti bych na něj nebral), ale zároveň také výrazně
filmovější, emocionálně funkčnější, dojemnější a dramatičtější než zmiňovaná
Disneyho animovaná verze, jenž byla v podstatě písničkovou groteskou, a
kterou se nynější Knize Džunglí definitivně
podařilo předčít.
Ve filmu zůstaly celkem dvě písničky – když medvěd Balú, který je
v zásadě opět vykreslen jako převážně komická figurka, zpívá píseň Moudrost medvědí, tak je to ještě
v pořádku, ale když pak stejný úděl čeká i opičího krále Ludvíka, jenž je oproti
Disneyho animáku představen jako majestátní, mocí zaslepená tragická postava,
navíc od pohledu nebezpečná (jeho honička s Mauglím v útrobách
opičího paláce připomíná příchod jeskynního trolla do Morie ve Společenstvu prstenu), tak mu to dost
ubírá na charismatu.
Co atmosféře a postavám naopak s velkým překvapením neubírá, je český
dabing, který se tentokrát velice povedl. Na druhou stranu je originální
hlasové obsazení natolik unikátní, že pokud dáváte přednost původnímu znění,
tak by byla škoda si nechat ujít Bena Kingleyho, Billa Murraye, Scarlett
Johansson, Christophera Walkena, Idrise Elbu a další.
Kniha džunglí je kromě toho zručně a dynamicky režírovaná a
některé konkrétní pasáže v ní jsou vyloženě lahůdkové (celá pasáž s opicemi
je takřka dech beroucí, až na ten králův song), a i v době natáčení
devítiletý Neel Sethi je rozhodně přinejmenším slušný, ačkoli je místy trochu
prkenný a je na něm vidět, že reaguje na neexistující zvířecí postavy (i když
ne moc často). Místy jsou některé scény až moc dlouhé a zbytečně ukecané,
nicméně vynahrazuje to taková kupa kvalitních elementů, že to v podstatě
posouvá Knihu džunglí do kategorie „nutno
vidět“. Příjemné překvapení, nad jehož návštěvou v kině (zvlášť pokud máte
děti) nemusíte příliš váhat.
Žádné komentáře:
Okomentovat