Carol – Recenze – 40%

Milostné drama Carol, natočené podle stejnojmenného románu spisovatelky Patricie Highsmith (který původně vydala v roce 1952 pod pseudonymem a s názvem Cena soli), vypráví o osudovém vztahu dvou žen, které se do sebe zamilují na první pohled, nicméně jelikož z pohledu společnosti v Americe 50. let je takový svazek nepřípustný, musejí svou vášeň skrývat a tajně se scházet jen ve vší opatrnosti. Film byl nominován na pět Zlatých Globů a šest Oscarů, leč žádný se mu nepodařilo proměnit.

Pokud už snímek kvůli něčemu doporučit, tak kvůli hereckým výkonům ústřední dvojice. Oscarová Cate Blanchett ztvárnila vdanou ženu a matku středního věku Carol, elegantní a finančně zajištěnou dámu z vyšší střední společenské vrstvy, která si prochází komplikovaným rozchodem. Zdatnou společnicí je jí Rooney Mara, jejíž postava mladé introvertní prodavačky a nadějné fotografky Therese je zas nevinnou a nezkušenou šedou myškou, která se od distingované Carol liší nejen věkem, ale i postavením. Obě herečky zvládly své party na jedničku a těžko jim něco vytýkat, kromě toho, že jejich výkony jsou sice dobré, ale rozhodně ne nezapomenutelné. Na vině však nejsou ony, nýbrž celá koncepce filmu, která jejich výkon utápí ve všudypřítomné nezajímavosti, unylosti a akademické honosné nudě.

Stejně tak je utopená i zdařilá dobová retro stylizace, výprava, kostýmy, make-up a dobové rekvizity, které neslouží k ničemu jinému, než k pomalému budování mimořádně kultivované a uhlazené atmosféry, k čemuž ještě napomáhá staromódní režie Todda Haynese (jeho film Daleko do nebe je Carol formálně dost podobný), velmi rozvláčné a ponuré tempo, tklivý klavírní hudební doprovod Cartera Burwella a tónování záběrů do různých odstínů hnědé, takže obraz vypadá zakouřeně a zašle. Hrdinky jsou často snímány přes sklo, přes okenní tabulky nebo v odrazech, případně skrz otevřené dveře z vedlejší místnosti, což je záměrně činí pro diváka hrozně vzdálenými.

Otázka však zní, proč volit takovouto stylizaci u dobové červené knihovny o zakázané lásce, když ve výsledku snímek působí strašlivě chladně, odtažitě a nezáživně, a to hlavní na něm – romantický milenecký vztah dvou žen – je přinejlepším zdrženlivý a rezervovaný, v horším případě v některých chvílích bez viditelného náznaku jakékoli emoce. Obě hrdinky spolu verbálně komunikují jen sporadicky, místo toho se většinu filmu jen odevzdaně a posmutněle dívají před sebe nebo do země, případně se tváří rozervaně a nejistě, ale jakékoli jiné pocity lze z jejich výrazu vyčíst opravdu jen tu a tam, třeba když jsou spolu samy v soukromí, nebo když se Carol hádá se svým mužem. Skutečně vášnivá scéna je tu jedna jediná, a to v podobě odvážnější (a relativně krátké) postelové sekvence.

Příběh je přitom velmi nedramatický, s nulovou gradací, plytký a prázdný, skoupý na výrazné či intenzivní scény, jimiž by mohl zapůsobit a zažrat se publiku do paměti. Carol je totiž film pocitový, ale ony pocity jsou přitom nenápadně skryty v nitru jeho hrdinek, jež jsou patrně nuceny činit v sobě zásadní rozhodnutí a jsou neustále zmítány nějakými vnitřními konflikty, leč nedávají to příliš okázale najevo. Therese je nenápadné děvče s arogantním snoubencem, imponují jí vyšší poměry, z nichž pochází Carol, a vzrušuje ji představa začít si něco se starší ženou, která je sebejistá, ví, co chce, a která navíc už má se vztahem s osobou stejného pohlaví jisté zkušenosti. Carol zas nechce ohrozit své postavení a musí se mít na pozoru před manželem, který, kdyby se dozvěděl o jejím románku, by jej mohl využít při soudním sporu o opatrovnictví jejich dcerky. Na diváka se z toho všeho vnitřního zápolení však daří přenést jen zlomek, neb zjevně nestačilo spoléhat výhradně jen na to, že to všechno půjde vyčíst z mimiky protagonistek hlavních rolí.

Carol je zkrátka nesmírně studené, odměřené a bohužel i snadno zapomenutelné melodrama, jehož silná realizační stránka a kvalitní herecké výkony nepřebijí jeho celkovou příběhovou i emocionální prázdnotu. I ten náhled do tehdejší homofobní společnosti a do mezilidských vztahů téže doby je vlastně hrozně povrchní a nevytěžený. Výsledek působí jako vykalkulovaný a šablonovitý produkt vytvořený za účelem sbírat ceny na festivalech. K melodramatu jistá šablonovitost sice patří, ale dalšími charakteristickými znaky jsou i výrazné emoce a patos, kterých se Carol zoufale nedostává. Zůstalo jen hezky zahrané a z hlediska výpravy působivé, leč nevzrušivé a vyprázdněné vyumělkované dvouhodinové nic.