Zootropolis: Město zvířat (Zootopia) – Recenze – 80%

Dospělí – nenechte se odradit hned na začátku. Animovaný film studia Disney s názvem Zootropolis: Město zvířat se příznačně odehrává ve velkoměstě obývaném výhradně zvířaty. Ta jsou civilizovaná, chodí oblečená, používají dopravní prostředky, bydlí v domech, mají zaměstnání a žijí spolu ve vzájemné harmonii (např. starosta je lev a jeho zástupkyně je ovečka). Hlavní hrdinkou je ambiciózní králice (resp. ramlice) Judy Hopkavá z vesnické farmářské rodiny, která sní o tom, že bude jednou policistkou v hlavním městě. Svého cíle dosáhne, leč zjistí, že jako malý králíček v policejním sboru plném medvědů, buvolů a nosorožců to nebude mít jednoduché.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Ono to zní prostě jako další řadový animák, zaměnitelný v tom množství animáků, které se dostanou k nám do kin, včetně těch z Německa, Brazílie, Filipín či Indonésie (je zjevně levné je nakupovat do distribuce a rodičům je evidentně jedno, na co své děti pošlou, hlavně když to je barevné a hýbá se to). V případě Zootropolis se však vyplatí zbystřit, protože jde o snímek výrazně zajímavější, než by mohl kdokoli očekávat.

Animace je naprosto skvělá a je velmi působivé, jak jsou všechna zvířata ztvárněna až detailně věrně. Ačkoli jsou dost stylizovaná (chůze po dvou, mluvení, výrazná mimika a gestikulace), tak si zachovala ledacos ze svých zvířecích fyziognomických a pudových vlastností (krčení čumáku, polohování uší…), které animátoři velmi trefně odpozorovali u reálných zvířat. Díky tomu ani v těch lidských šatech pořád nevypadají moc jako lidé nebo jako zvířecí mutanti, naopak působí velmi přirozeně. S tím souvisí i ten fakt, že onen svět zvířaty obývaného města je značně precizně promyšlený a soběstačný – Zootropolis obsahuje několik specifických čtvrtí (Tundrov, Sahara, malinkatá městská část pro hlodavce…) a každé zvíře v něm zastává svou funkci (i když lenochodi na úřadě jsou trochu laciný vtip a kdo je viděl v traileru, pro toho se ta pasáž stane nesnesitelnou). Co všichni vlastně obvykle jedí a co asi dělá hmyz sice není úplně vyřešené, ale nedá se říct, že by to nutně vadilo.

V podstatě už jenom tohle všechno by stačilo k tomu, aby Zootropolis byl zajímavě vymyšlený a umně vytvořený roztomilý animovaný film, na který by bylo zábavné se dívat. Navíc jde o zábavu vcelku inteligentní, založenou na nápaditosti tvůrců (černý trh se zmrzlinou), na různých paralelách mezi lidmi a zvířaty a na chytrém slovním humoru (český dabing se naštěstí velmi povedl), tudíž nějakého groteskového padání a mlácení se do hlav je tu opravdu jen sporadicky.

To hlavní však přichází s příběhem a s jeho vyzněním. Děj se točí okolo toho, že se v Zootropolis ztrácí zvířata (pravděpodobně série únosů) a policistka Judy se dostane případu na stopu, k jeho vyřešení jí však musí z donucení pomoci mazaný zlodějíček, lišák Nick. V podstatě jde tedy o policejní buddy komedii s kriminální zápletkou, která postupem času přeroste do něčeho většího – ve městě začnou z nějakého důvodu divočet dravci a stávat se nebezpečnými pro ostatní obyvatele, a protože možným vysvětlením je jejich postupná degenerace zpět k divokým kořenům, začne docházet k jejich segregaci a vyhazování ze zaměstnání. Kromě obvyklých ponaučení ve smyslu „rodina je fajn“ a „každý má právo být kým chce“ tak snímek nabízí i o dost hlubší myšlenky související s kritikou rasové diskriminace, předsudků a vytváření stereotypů ve společnosti. Na animovaný film od Disneyho je to dost překvapivé téma, zvlášť když je v něm zastoupeno v takové míře (skoro celá poslední třetina filmu).

Není třeba si dělat iluze, že by děti pochytili všechen tento interpretační přesah a jeho aktuálnost, těm půjde hlavně o to, že zvířátka jsou roztomilá a hezky animovaná, užijí si příběh a vystačí si s poselstvím, že by se neměly dělat ukvapené závěry, a že je špatné házet předem všechny do jednoho pytle. Jde ale o silně působivou nadstavbu pro dospělé, kteří si kromě toho přijdou na své i prostřednictvím řady narážek na současné technologie a popkulturních odkazů (mobilní aplikace, parodie na Kmotra).

Upřímně řečeno, jít do kina na animovanou taškařici a odcházet s pocitem, že se člověk nejen pobavil a užil si kvalitní a chytrý film, ale dočkal se i metaforického podobenství o stavu současné multikulturální společnosti, je docela zážitek. Některé zahraniční ohlasy dokonce mluví o Zootropolis jako o nejlepší Disneyovce vůbec, což je dost sporné. Ale tvrdit, že jde o jednu z nejlepších, už možné jistě je.