Francouzský film Mustang sice
reprezentoval Francii na letošních Oscarech v kategorii Nejlepší
cizojazyčný film, leč oním jazykem je turečtina, neb celý jeho děj se odehrává
v Turecku, odkud také původně pochází jeho režisérka Deniz Gamze Ergüven,
pro niž Mustang představuje značně
výrazný debut.
Hrdinkami filmu je pětice nedávno dospělých či dospívajících sester,
jejichž rodiče zemřeli před lety a ony od té doby žijí pod jednou střechou s babičkou
a s kupou tetiček a strýců v rodinném venkovském sídle. Svobodomyslná
děvčata se samozřejmě chtějí bavit, hrát si venku, dovádět na pláži a randit s chlapci,
leč tvrdě naráží na nátlak ze strany konzervativních příbuzných, kteří jejich domov
přetaví víceméně ve vězení, v němž panuje disciplína a slušné mravy, a kde
jsou dívky nuceny učit se být poslušnými manželkami pro své budoucí muže, s nimiž
jim tetičky samy začnou domlouvat svatby, aniž by se ptaly na jejich názor.
Nápadná a často zmiňovaná podobnost se snímkem Smrt panen tehdy též debutující režisérky Sofie Coppoly padá s uvědoměním
toho, že oba filmy mají společné akorát těch několik děvčat zavřených v domě
pod mimořádným dohledem a pár konkrétních motivů, ale okolnosti onoho zadržování,
atmosféra filmu i vyznění jsou podstatně jiná. Ve Smrti panen byla jedinou cestou ven z domácího zajetí sebevražda, zatímco
v Mustangovi jedna z hrdinek
dokonce nalezne štěstí v podobě sňatku s chlapcem, jehož opravdu miluje,
jiná se svému osudu pasivně podvolí a rozhodne se ho nedobrovolně snášet, možnou
alternativou je i plánování útěku z domova. Kromě toho tu hrají výraznou
roli turecké reálie.
Mustang je film o touze po svobodě, což se projevuje mimo
jiné občasným vzdorem některého z děvčat, jenž se sem tam dopustí nějaké
menší či větší rebelie. Přitom ale není syrovým dramatem, které by se do vás
snažilo naprat agresivní pohled na to, jak zastaralé společenské zvyky utiskují
v současném Turecku životy mladých žen. Kdyby totiž chtěl, tak by mohl nesnadný
život svých hrdinek přetavit v dusné, intenzivní a nesnesitelné peklo,
místo toho ale nabízí poněkud uvolněnější a lehčí podívanou, snadno skousnutelnou
a příjemnou ke sledování. Místy sice z některých ve filmu prezentovaných
tradic, jenž se současnému Evropanovi či Američanovi musí jevit zcela
nepochopitelně, slušně mrazí, tyto mírně sugestivnější pasáže jsou však
průběžně vyvažovány čistě komediálními scénkami.
V jednu chvíli vám tak může hýbat žlučí absurdní dobývání se
ženichových rodičů do novomanželské ložnice za účelem kontroly prostěradla po
prvním sexuálním styku ve snaze ujistit se, že nevěsta byla opravdu podle
dohody panna, a jindy se můžete nahlas smát tomu, jak omdlévající tetičky spatří
své svěřenkyně v televizi poté, co se navzdory zákazu vytratily na fotbalový
zápas, a spěchají odříznout celou vesnici od elektrického proudu, aby rodinu
ušetřily potupě. Zatvrzelá posedlost udržet do svatby nevěstu nevinnou se stává
čistou demagogií po odhalení jedné z dívek, že aby zůstala do svatby
pannou, tak si to od přítele nechává dělat výhradně zezadu, přičemž ani této
informaci se nedostává potenciálně alarmujícího dojmu, protože je také podávána
humorně a s nadhledem, ostatně jako většina událostí ve filmu.
Dramatičtěji a závažněji působí až zhruba poslední čtvrtina snímku, v níž se
děvčata pokusí definitivně završit svoji revoltu, a kdy humor naopak zcela
vymizí.
Své poselství tak Mustang vyslovuje
zcela zřetelně, ačkoli v jeho sdělování nepůsobí nijak naléhavě a spíš jen
nenuceně trousí různé poznatky o značně přežitých zakrnělých tradicích, s nimiž
skrze odmítavý postoj svých hrdinek může pracovat i mírně manipulativně.
Zároveň se snaží být co nejlíbivější, čehož dociluje jak komediálním
zabarvením, tak na pohled příjemnou kamerou a optimistickým laděním filmu
(všude je pořád čisto, neustále svítí slunce, dívky mají mezi sebou velmi
blízké a nekonfliktní vztahy…), i faktem, že všech těch pět děvčat ztvárnily
velmi půvabné a štíhlé (ne)herečky s pohlednými tvářemi a perfektní pletí.
Takto ošetřený se Mustang následně
může kdekomu jevit pro svou uhlazenost a vzhlednou stylizaci až nerealisticky a
nevěrohodně, případně jako vypočítavý konstrukt podbízející se festivalovému
publiku, které na snadno stravitelné a příjemně natočené „dojemné lidské příběhy“,
zde navíc okořeněné bojem proti despotismu a za práva žen v islámských zemích,
prostě slyší a reaguje automaticky pozitivně.
Stejně tak film může působit za aktuální situace v Evropě jako praktická
ukázka a voda na mlýn těch, co tvrdí, že „jak se k nám ty uprchlíci
dostanou, tak u nás začnou zavádět ty svoje ujetý tradice“, což nemusí být
nutně pravda už jen proto, že přinejmenším hlavní pětice hrdinek filmu by se od
těchto tradic ráda oprostila a žila „západně“. Liberálně a pokrokově se jeví i
několik dalších vedlejších postav, např. gynekolog jedné z dívek. A že
několik stařešinů a autoritativních hlav rodin lpí na staromódním dodržování zaprášených
pořádků, ještě neznamená, že se dá tato představa aplikovat na celé Turecko, či
na jiné celé země.
Na jednu stranu se tak lze přít o vyznění filmu, který věrohodněji působící
náhled na problematiku mladých děvčat trpících pod útlakem konzervativní
společnosti utopil ve snaze jít svým divákům co nejvíc naproti, na stranu
druhou mu zas ale nelze upřít velmi dobré řemeslné zpravování. Mustang je výtečně natočený, slušně
zahraný, má docela i tempo a spád. Diskutabilních je pár víceméně nadbytečných
motivů (snímek se např. otře o téma znásilňování, které ale jednak není dostatečně
vytěženo a hlavně se do něj vzhledem ke kontextu vůbec nehodí) a neškodilo by i
podrobněji vykreslit jednotlivé hrdinky, aby se ty méně výrazné z nich nepletly
mezi sebou. Jinak lze Mustanga ocenit
zejména jako silný a oceňovaný debut, pak jako zdařile vyrobený film na dobré
téma, o němž se dá dlouze hovořit, a v neposlední řadě jako snímek
přinášející zase trochu odlišný zážitek, než na jaký jsme v kinech zvyklí.
Příliš však klouže po povrchu a údernost nahrazuje zlehčujícím přístupem, jímž
dává tušit, že jakkoli mohou v našich končinách zvyklosti tradiční turecké
společnosti v něm prezentované působit na dnešní poměry nelidsky a
zvráceně, tak realita může být ještě mnohem horší.
Žádné komentáře:
Okomentovat