Grimsby (The Brothers Grimsby) – Recenze – 70%

Předem upozorňuji, že britské komedii Grimsby dávám 70% proto, že jsem se u ní opravdu dobře bavil a místy se u ní smál až překvapivě vytrvale a hlasitě, nicméně ne každý bude tento pocit sdílet (což asi platí pro všechny filmy, ale tady je to mimořádně extrémní). Její humor je totiž skutečně tak hraniční, že pro mnohé diváky to bude už hooooodně za prahem snesitelnosti a vůbec se nebudu divit, když se z ní bude v kinech houfně odcházet (určitě víc než z druhého Zoolandera).

Ideálního diváka filmu Grimsby lze definovat jako člověka se smyslem pro černočerný, vulgární a nekorektní humor, co často chodí do kina, ledacos už viděl a ledacos snese, jen tak něco ho nerozhodí a neznechutí, většina komedií mu připadá málo výživná a drsná a líbily se mu filmy Borat, Bruno a Diktáror (ne ten s Chaplinem) a chtěl by další takto intenzivní nálož.

Zdroj fotek: falcon.cz

Hlavním tvůrcem filmu, jenž jej produkoval, spolupracoval na jeho scénáři a hraje v něm hlavní roli, je britský komik Sacha Baron Cohen, jenž se v něm tentokrát stylizoval do buranského fotbalového fanouška Nobbyho Grimsbyho žijícího se svou ženou (Rebel Wilson) a asi devíti dětmi v jakémsi anglickém dělnickém maloměstě, kde se to hemží odpadky, narkotiky, bělošskou pivní lůzou a dětskými sígry, kteří mlátí lidi kulečníkovými koulemi zastrčenými v kondomech.

Sacha Baron Cohen nikdy nepřistupuje k humoru v rukavičkách a rád posouvá hranice toho, kam až může v komedii zajít. Grimsby v tomto ohledu představuje v rámci jeho tvorby pomyslný vrchol v experimentování s tím, kolik toho diváci vydrží. Není sice tak satiricky sžíravý jako Diktátor, ani tak kontroverzně pobuřující jako Borat, leč pořád platí, že si nebere absolutně žádné servítky a nabízí humor toho nejhrubšího zrna. Orální sex prováděný na obludně tlustých ženách, pro něž má hlavní hrdina slabost, nebo dělání si legrace z invalidních dětí nakažených virem HIV ještě patří k tomu přiměřenějšímu. Když jsem se dočkal pasáže, v níž Cohen cucá v detailním záběru varlata Marka Stronga (za situace, kdy to bylo dost vtipné), tak jsem nemyslel, že by mě ještě něco dokázalo ve filmu šokovat. Pak ale přišla scéna, ohledně níž nás distributor prosil, abychom se o jejím obsahu nezmiňovali…

Mark Strong mimochodem hraje Nobbyho bratra Sebastiana, který je profesionálním agentem britské tajné služby MI6, což je jeden z důvodů, proč ho Nobby posledních 28 let neviděl. Když se oba bratři znovu setkají, jsou nuceni společně utíkat před zabijáky a pátrat po strůjcích jakési plánované teroristické akce, což je dost komplikované vzhledem k tomu, že Nobby je prvotřídní dement, co si neváhal vytetovat na hruď nápis „Anglie – majstři světa ve fotbale 200016“, aniž by měl jistotu, že se Anglie vůbec dostane do finále. Například.

Obsazení Marka Stronga lze navíc maximálně kvitovat, protože na rozdíl od pitvořícího se a s výrazným cockney akcentem mluvícího Cohena pojal svou roli na doraz seriózně, což v kontextu scén, jež je nucen podstupovat, je vtipné nehorázně. Oběma hrdinům to spolu výborně šlape a skvěle se doplňují. Výborné jsou i scény z jejich dětství, kdy je hrají malí kluci (a vůbec všechny scény s dětmi), což je dané zaprvé tím, že jsou dobře napsaní, a zadruhé tím, že režisér Louis Leterrier (Kurýr, Podfukáři) film režíruje velmi zdařile, svižně a energicky (akorát rozklepané akční scény natočené ve stylu počítačové hry jsou občas nepřehledné). Řada vedlejších postav je naopak až zbytečně upozaděná, včetně již zmíněné Rebel Wilson a nezmíněné Penélope Cruz (její třetí film v našich kinech za poslední měsíc).

Takže jasně, je to vulgární a nestoudná ptákovina, ale je to neskutečně odvážná a zábavná ptákovina, na jejíž kalibr je však třeba se trochu naladit. Vůbec se nebudu divit tomu, když ji někdo označí za komedii roku a někdo jiný zas za nejnechutnější a nejblbější sračku, co viděl za poslední roky. Ale už jenom za ten vysoce aktuální vtip s Donaldem Trumpem palec nahoru.