Eva Nová – Recenze – 70%

Eva Nová (Emília Vášáryová) je bývalá herečka, co utopila svou kariéru i osobní život v alkoholu a nyní se již potřetí vrací z protialkoholní léčebny, přesvědčená, že to je naposledy. Zodpovědně abstinuje, snaží se najít si nějakou práci a především se odhodlaně pokouší napravit zoufale zpřetrhané vztahy se svou rodinou – se čtyřicetiletým synem Dodem a nemocnou sestrou Mankou, která se stala Dodovi náhradní matkou od doby, kdy mu byl jeden rok.

 

Zdroj fotek: acfk.cz

 

Slovenské drama Eva Nová je takový ten typ filmu, který má nezanedbatelné kvality a vycházejí na něj převážně pochvalné recenze, ale do kin na něj přijde hrozně málo lidí. Což vlastně v tomto případě nevadí, protože snímek má mnohem větší šance na různých festivalech a je natolik univerzální, že bez problémů může najít ohlas i ve světě, což je výrazně lepší, než mít úspěch pouze na domácí půdě. Ostatně, jeho režisér Marko Škop si již odnesl Mezinárodní cenu kritiků pro objev roku z filmového festivalu v Torontu, kde byla Eva Nová zařazena do programu.

Filmu vévodí skvělý výkon Emílie Vášáryové, která velmi uvěřitelně a sugestivně ztvárnila ženu, jež je nucena snášet mnoho různých utrpení – její syn ji nenávidí, její kariéra je v čudu, takže se musí doprošovat u bývalých kolegů, a když to nevyjde, tak vzít za vděk prací uklízečky nebo skladnice v hypermarketu, bývalý manžel na ni zcela zanevřel a oženil se s o čtyřicet let mladší herečkou, a ještě se k tomu všemu nad ní vznáší alkoholový démon-pokušitel. Emília svou postavu vystihla do detailu, do výrazu tváře dokázala dostat pozoruhodnou směs odhodlání a rezignace, naděje a skepse, hlubokého zármutku i snahy nedát na sobě lítost znát a zachovat si svou hrdost. Mimořádně zdařilé a působivé herectví na úrovni.

Kromě toho herečka propůjčila své hrdince ledacos ze své vlastní identity. Fotografie a plakáty s mladou Evou jsou autentické materiály z minulosti Emílie Vášáryové. Třeba ten starý film, v němž kdysi Eva účinkovala, a na který se v jedné scéně nostalgicky dívá v televizi, je Prípad krásnej nerestnice z roku 1973, kde Emília ztvárnila hlavní roli.

Druhou nejdůležitější složkou je režie Marko Škopa, který je vlastně na poli hraných celovečerních filmů debutant, neb doteď natáčel pouze dokumenty, z nichž Iné svety a Osadné šly i v našich kinech. V nich se zabýval národnostní, náboženskou i sociální situací na slovenském venkově, ať už se zaměřením na nějakou konkrétní vesnici či na konkrétní okrajový region. Tento dokumentární vliv se promítá i do filmu Eva Nová, v níž kromě psychologického příběhu hlavní hrdinky prosvítají i sociální aspekty řady postav. Např. Dodo (ve výtečném podání Milana Ondríka) žije se svou ženou, dětmi i tetou/matkou ve starém oprýskaném domě, potýká se s nedostatkem financí a nezaměstnaností, jeho manželka pravidelně odjíždí pracovat do Rakouska…

 

Režisérova dokumentární zkušenost je vidět i na jiných prvcích, jako je kamera či absence hudby. Ke slovu se hlásí symbolika, důraz na realismus a konzistentní budování depresivní atmosféry. Postavy jsou vlastně po 99% filmu nešťastné a zarmoucené, melancholie vládne celému filmu až do úplného konce a závěr je pozoruhodně vystavěn tak, že si vlastně nemůžete být jisti, jak se v něm kdo zachová.

Přirozenost je mírně zkoušena snad jedině ve scéně, kdy si Eva a její paneláková sousedka navzájem postěžují na své problémy a na zpackané životy a pak si společně zazpívají za doprovodu z rádia znějícího Karla Gotta písničku C´est la vie, což v kontextu vyznívá trochu křečovitě. Scéna s představením v domově důchodců asi měla vyznít trpce, ale vlastně je cynicky vtipná. Řada motivů se také kvůli častému opakování po čase omrzí, a buď postupně ztrácí na účinnosti, nebo zbytečně poukazuje na to, co je divákovi dávno jasné.

 

Eva Nová je realistický film o druhých šancích, o odcizení a o stáří, na nějž mohou být na Slovensku po právu pyšní, přičemž Emília Vášáryová je hlavním důvodem, proč jej vidět. Akorát je potřeba mít zrovna chuť na sledování přes sto minut dlouhé depky.