Nová komedie bratrů Ethana a Joela Coenových Ave, Caesar! skládá poctu americké kinematografii 50. let a zároveň
si z této epochy mírně satiricky utahuje. Její těžiště spočívá v hemžení
mnoha postaviček pohybujících se kolem Hollywoodu, jejichž osudy seskupuje do pestré
mozaiky sestávající převážně z nezávazných scének zábavného charakteru a z ukázek
z filmů, které se během toho hemžení průběžně natáčejí.
Centrální postavou je jakýsi manažer jednoho filmového studia Eddie (Josh
Brolin), jemuž jeho práce poněkud přestává vonět, protože je jí na něho moc.
Musí řešit problémy studia, dohadovat se s režiséry, producenty,
herci, komparzisty, s lidmi od tisku i od církve. A aby toho nebylo málo,
tak jeho největší hvězdu, charakterního herce Bairda (George Clooney) právě
neznámý únosce unesl přímo z natáčení nového historického velkofilmu a
požaduje za něj výkupné.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Ona zápletka s únosem je jakýmsi hlavním příběhem, na nějž se postupně
nabalují další a další vedlejší postavičky, jež s ním na první pohled mají
pramalou spojitost, a jejichž existence v průběhu filmu někdy je
ospravedlněna a jindy není:
- Mladý populární westernový herec (Alden Ehrenreich), který najednou musí z westernu přesedlat do náročné role v křehkém dramatu sofistikovaného uměleckého režiséra (Ralph Fiennes), což se k němu brutálně nehodí.
- Slavná herečka řešící adopci svého syna (Scarlett Johansson).
- Dotěrné bulvární novinářky-dvojčata (obojí Tilda Swinton).
- Muzikálový herec a stepující tanečník (Channing Tatum).
- V epizodních mini-roličkách také Frances
McDormand, Jonah Hill, Christopher Lambert a další.
Ti všichni s sebou do filmu zanášejí nějaký vlastní příběh, který se
odehrává souběžně s tím hlavním, do něhož pak každý z nich v určité
chvíli nějak vstoupí (nebo taky ne). Většinu času se tudíž zaprvé bavíte eskapádami
vedlejších postav a zadruhé čekáte, v čem bude spočívat jejich přínos pro
onu zápletku s únosem a jak to bude propojeno. Přičemž jsou dvě možnosti –
že to propojení bude A) velmi slabé, nebo B) neexistující.
Z toho také plyne hlavní výtka, a sice že Ave, Caesar! pozůstává z velkého množství izolovaných scének,
jež mají společné jen to zázemí filmového studia, a které samy o sobě jsou v některých
případech úžasně vtipné (a místy zas naopak pozoruhodně nevtipné a výrazně
delší, než by bylo záhodno, viz Bairdovy dementní rozhovory s jeho únosci
o dějepisu a ekonomii), ale jejich význam pro všechno ostatní ve filmu je minimální
a dohromady netvoří nic, co by stálo za zmínku. Kdyby se např. úplně
vystřihla ta postava Scarlett Johansson, tak by se vlastně nic nestalo, akorát
by bratři Coenové přišli o možnost udělat pár narážek na něco z šedesát let
staré americké kinematografie.
Scarlettina postava je na tom dost špatně i proto, že ten její vlastní
příběh je strašlivě ošizený. Prakticky se
objeví jen ve dvou scénách, v nichž je naznačeno, o co jí jde, a pak už se
znovu neobjeví a je na ni zapomenuto, jen na konci filmu někdo zmíní: „No, ona
je teď vdaná, čímž se její trable vyřešily!“, a tím to hasne. A není sama, koho
se tohle líné řešení týká. I další postavy ve filmu fungují čistě proto, že se
zjeví na pár vteřin či minut, udělají nebo řeknou něco více či méně vtipného,
ale děj nijak neovlivní a prostě tam jenom tak nějak „jsou“.
Vlastně naprostá většina těch vedlejších postav by se dala zcela vystřihnout
a na hlavní zápletce by se nemuselo nic měnit. Byla by to sice škoda, protože
bychom přišli o Fiennesovu lekci z logopedie a Ehrenreichovo lasování se
špagetou, nicméně z hlediska nějakého budování příběhu a práce s postavami
je výsledek tristní a politováníhodný.
Ave, Caesar! je dobrá zábava, pokud se k ní přistoupí jako
k nahodilému spletenci všech možných žánrů od muzikálu přes westerny a komorní
dialogová dramata až po velkorozpočtové biblické velkofilmy a zcela se odstraní
divácký požadavek na koherentní děj s nějakou jasně definovanou
strukturou, v níž do sebe všechno hezky zapadne. Zároveň jde o film, který
by hrozně chtěl být novým Altmanovým Hráčem
nebo Truffautovou Americkou nocí, ale
zoufale na to nemá. Sice není špatný a za jedno podívání stojí, ale na Coeny je
to strašlivě málo a v rámci jejich filmografie jde spíš o záležitost,
která se zařadí po bok Lupičů paní domácí
a Po přečtení spalte.
Žádné komentáře:
Okomentovat