Anomalisa – Recenze – 60%

Ve filmografii velmi originálního scenáristy a již podruhé i režiséra Charlieho Kaufmana (Adaptace, Věčný svit neposkvrněné mysli) představuje Anomalisa, jíž natočil spolu s režisérem Dukem Johnsonem, poněkud nestandardní zářez, neb jde o snímek animovaný, a to konkrétně klasicky stop-motion animovaný s loutkami s výměnnými obličeji. Navíc jde o animovaný film pro dospělé, což se vyznačuje třeba zařazením několika vulgárních výrazů, zobrazováním loutkové nahoty a sexu, depresivním námětem a tak podobně.

Příběh je hrozně jednoduchý a spočívá v tom, že do luxusního hotelu v Cincinnati přijede populární motivační řečník a marketingový odborník Michael, životem unavený muž s krizí středního věku, jenž má následující den vést přednášku pro zaměstnance telefonních služeb. Asi tak v polovině filmu se mu ještě téže noci podaří sbalit nesmělou fanynkou Lisu a zamilovat se do ní. Pak už jde jen o to, jestli se s ní nakonec rozhodne zůstat a opustit tím pádem svou manželku se synem, nebo ne.

 

Zdroj fotek: cinemart.cz

Anomalisa je velmi komorním, intimním psychologickým dramatem, jenž se odehrává z drtivé většiny uvnitř hotelu. Kdyby byla hraná, bylo by její natočení výrazně lacinější a jednodušší. Ona schválně mírně toporná pookénková animace je však jedním z důmyslných prostředků sloužících zaprvé k důslednému budování melancholické atmosféry, která jde ruku v ruce s pocity hlavního hrdiny, osamělého, ztrápeného a tápajícího, jak dál naložit se životem, a zadruhé k docílení toho, aby film působil na diváka co nejvíc zcizujícím dojmem.

Mezi další takové prostředky patří kromě zmíněné animace kupříkladu to, že:

• Postavy mají ve tvářích jasně viditelné mezery mezi díly, z nich jsou jejich obličeje složeny.

• Hlavní dva hrdiny namluvili David Thewlis a Jennifer Jason Leigh, přičemž všechny ostatní postavy (včetně žen a dětí) nadaboval Tom Noonan, což je místy dost bizarní.

• Tempo je pomalé a moc se toho ve filmu z hlediska děje nestane. Navíc dochází k častým repeticím – opakující se dialogy, dveře od pokoje jdou otevřít vždy až napočtvrté atd.

• Sem tam dojde na nějakou znejišťující scénu, jako třeba když Michael prochází hotelovou chodbou a najednou mu upadne čelist. Nebo když jde za manažerem hotelu, sídlícím v suterénu tak prostorném, že k jeho kanceláři na druhé straně místnosti musí jet golfovým vozíkem. Škoda, že podobných absurdit, naznačujících, že film třeba časem sklouzne do něčeho šílenějšího, není přítomno víc, takhle to totiž skončilo opravdu jen u náznaku.

• Snímek cíleně pracuje s hromadou klišé, počínaje charakterem hlavního hrdiny. Motivační řečník, jemuž samotnému schází motivace, po mnoho let ho provází ozvěny dávného zpackaného vztahu a sužuje ho stereotypní rodinný a pracovní život, je vlastně stereotypem sám o sobě, nepůsobí nikterak zajímavě a od samého začátku není ani ničím sympatický. Lisa je zas trochu střelená a ostýchavá holka s minimem sebevědomí a s traumatem z minulosti, k níž je pro diváka těžké si najít cestu – Michaela přitahuje hlavně tím, že mluví jiným hlasem než všichni ostatní.

 

Anomalisa je tudíž v budování atmosféry opravdu pečlivá a je i originální v neotřelém využívání animované formy. Díky tomu jí může kdekdo být okouzlen, nicméně po čase se i hezký vizuál přejí – ačkoli zejména začátek a několik vybraných sekvencí mají šanci svou neobvyklostí upoutat, tak filmu začne celkem brzy docházet nápaditost, projevující se jen v krátkých izolovaných okamžicích, a počáteční nadšení tím pádem postupně klesá, až rozbředne zcela v příliš uspěchaném závěru. Na rozdíl od ostatních filmů z Kaufmanova pera je navíc Anomalisa z hlediska příběhu málo sofistikovaná a obecně nezajímavá, což vynahrazuje právě její forma. Atraktivní a divácky přívětivé obrazové ztvárnění snímku pak ale naráží na záměr pojmout jej tak, aby působil co nejodtažitěji, což mu na té přívětivosti naopak výrazně ubírá.