Deadpool – Recenze – 70%

Herec Ryan Reynolds asi dost těžce nesl to, že si zahrál komiksovou postavu Deadpoola už ve filmu X-Men Origins: Wolverine, což se tenkrát ne úplně povedlo, a upřímně řečeno, skoro bych si na něj nevzpomněl. Po letech snažení si konečně pro sebe a pro svého oblíbeného hrdinu prosadil nový film, tentokrát takový, jenž by nesl Deadpoolovo jméno, a představil jej divákům pořádně a se vší parádou. Film spoluprodukoval, podařilo se mu na něj získat dost peněz a debutujícího režiséra Tima Millera, který se ukázal být poměrně schopným. Hlavně se mu ale podařilo prosadit, aby film mohl být po vzoru původního komiksu patřičně krvavý a brutální, čímž pádem se Deadpool stal prvním superhrdinským filmem studia Marvel, který je do patnácti let nepřístupný (v Americe R-kový).

 

Zdroj fotek: foxmovies.com

 

Rozdíl oproti jiným superhrdinům je v tom, že Deadpool se radostně vyžívá v likvidování padouchů, usekávání končetin a vystřelování mozků, přičemž hýří vulgarismy a nekorektními hláškami, často se sexuálním podtextem. Kromě toho si dělá legraci sám ze sebe a z ostatních superhrdinů, ví o tom, že je komiksová (resp. filmová) postava, mluví přímo ke čtenářům (resp. k divákům) a je si dobře vědom toho, jak moc zábavný, vtipný a cool je (a snaží se ze všech sil v tomto ohledu nezklamat).

Že nás bude čekat něco podstatně jiného, než na co jsme u filmů od Marvelu zvyklí, bylo znát už z výjimečně skvělé reklamní kampaně, která stavěla Deadpoola do opozice vůči jiným filmům o superhrdinech:

A za zmínku stojí i tento plakát, který láká na Deadpoola coby na ideální film na Valentýna:

Překvapení spočívá v tom, že ten film je v určitých částech skutečně nefalšovaně romantický, romantičtější než leckteré romantické komedie, takže ty plakáty vlastně nelhaly.

A teď už k filmu. Součástí představení nové postavy je samozřejmě i obligátní příběh jejího vzniku spočívající v tom, že bývalý člen speciálních jednotek Wade Wilson (Reynolds) dostal rakovinu a nechal se svěřit do péče organizace, která mu slíbila účinnou experimentální léčbu, ovšem s vedlejším účinkem v podobě genetické mutace, což už mu samozřejmě neřekli (ostatně, ze stejné organizace vyšli X-Meni). Takže po sérii bolestivých procedur je z Wadea silný, samovolně se uzdravující mutant, ale zároveň zrůda, tudíž se zdráhá vrátit ke své snoubence, a většinu filmu stráví naháněním zlého doktora z oné organizace (taky mutanta, hraje ho Ed Skrein), doufaje, že mu vylepší fazónu.

Příjemné je, že tyto sekvence, osvětlující zrod hlavního hrdiny a počátky vztahu s jeho přítelkyní (Morena Baccarin), jsou od samého začátku průběžně promíchávány s akčními scénami, v nichž už má Deadpool dávno kostým, naplno využívá svých schopností a hláškuje ostošest, tudíž na všechny tyto věci nemusíme dlouho čekat. Vzhledem k tomu, že Deadpool spadá do univerza X-Menů, tak ho jistou část děje doprovází i dva noví mutanti a Edu Skreinovi dělá bodyguarda taky mutantka (Gina Carano). A celé to pochopitelně směřuje k rutinnímu vyrovnávání účtů mezi všemi najednou (nijak zvlášť epické, ostatně Deadpool neopomíná zdůrazňovat, že tvůrci na lepší neměli rozpočet). Příběh (který, když opomenu flashbacky, zabírá asi tak půl hodiny) tedy opravdu není nic moc a hlavní záporák není žádné terno, ačkoli je Ed Skrein rozhodně charismatičtější než v restartu Kurýra.

Co se týče vizuálního stylu nebo atmosféry, tak tam k žádné velké změně nedošlo – v těchto ohledech se Deadpool nijak zvlášť neliší třeba od Avengers nebo Iron Mana a jediný rozdíl tkví v tom množství krve a sprostých slov. Jde prostě o popcornovou zábavu pro ty, kterým nevadí dlabat popcorn při sledování toho, jak si někdo uřezává ruku a komentuje to tím, že to je spoiler pro ty, co neviděli film 127 hodin. Akce je dobrá a slušně natočená, ale pořád málo nápaditá na to, aby dokázala utkvět v paměti. Vtipy jsou místy hodně laciné a puberťácké, jindy překvapivě sofistikované (mojí nejoblíbenější scénou z celého filmu jsou úvodní titulky) a bohužel i plné narážek na americkou popkulturu a na tamní celebrity, které u nás prakticky nikdo nezná (české titulky v tomto skvěle plní svou funkci a nabízejí podstatně známější ekvivalenty). Velmi dobře zvolená je (často i významově použitá) hudba.

Když to ale srovnám s mládeži nepřístupnými Kingsmany nebo s Kick-Ass, tak ti šli ještě mnohem dál a byli i o dost chytřejší, lépe natočení, promyšlenější a hlavně zábavnější a přirozenější, zatímco Deadpool je tak trochu chtěný a příliš přímočarý a obsahuje i dost hluchých míst a gagů, kterým bych se napodruhé už pravděpodobně nezasmál. Občas je jeho humor i dost předvídatelný – když někdo začne říkat něco dojemného a patetického, jak vystřiženého z nějakého „normálního“ superhrdinského filmu, tak si můžete být jisti, že někdo jiný udělá nebo řekne něco, čím to shodí. Na jiných místech se zas Deadpool v kontrastu s tím zásadním množstvím nadsázky bere až překvapivě vážně, což se týká hlavně té romantické linie.

Režisérovi dělá čest, že filmu dokázal dát svižné tempo a konzistentní úroveň od začátku do konce, přičemž snímek jen místy poleví, ale hned tu rychlost zase nabere, a hlavně zábavného hlavního hrdinu (který neustále opakuje, že vlastně není žádný hrdina, a ani není kdovíjak sympatický), a že Deadpoola natočil opravdu nekompromisně (nicméně by klidně šlo ještě přitvrdit). Není to tedy žádná velká pecka, na kterou bych měl chuť každého okamžitě poslat, ale je to docela dobrá nezávazná oddechovka. A klidně si jí dejte i na toho Valentýna, fakt.