Těžko si představit pro udílení nominací na Oscary vhodnější film než
životopisné drama Toma Hoopera (Králova
řeč, Bídníci) s trans-gender
tématikou a s progresivními talentovanými mladými herci v čele s loňským
držitelem Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli Eddiem
Redmaynem a s čím dál tím obsazovanější Alicií Vikander po boku. Přesto to s Dánskou dívkou nakonec nevyšlo úplně
podle představ a kromě hereckých kategorií se do boje o zásadnější ceny nakonec
nepustí.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Příběh se odehrává ve 20. letech minulého století v Kodani, kde spolu
žijí manželé-malíři Einar a Gerda Wegenerovi (ve filmu se nicméně Gerda jmenuje
Greta). Ve zkratce – Einar si jednoho dne uvědomí, že se cítí být spíš ženou
než mužem, a dojde mu, že je ženou v mužském těle. Začne se oblékat a
líčit jako žena, chovat se jako žena, přivlastní si jméno Lili Elbe a v závěru
dokonce podstoupí experimentální operaci změny pohlaví (jako jeden z prvních
vůbec). Film se přitom snaží zabývat se jeho/jejími duševními pochody, mnohem víc
se ale věnuje následné krizi partnerského vztahu s Gretou, která zároveň s příchodem
Lili postupně přichází o milovaného manžela, k jehož přeměně částečně
přispěla tím, že ho jednou přiměla pózovat u malování obrazu v dámských šatech
a v podobném ošacení ho pod pseudonymem Lili přivedla v rámci žertu i
do společnosti.
Podstatné jsou na filmu především herecké výkony obou herců, kteří jsou ve
svých rolích velice přirození, umějí přesvědčivě plakat, pomocí velmi přesných
gest a obličejových výrazů dokáží znázornit poměrně hodně složité emoce a dokonce
se nebojí ukázat svá nahá těla. Obzvláště Eddie Redmayne je mimořádně přesný
a vyloženě skvostný a nebýt snaživého DiCapria, byl by ten Oscar letos zase
jeho. Kdyby si dal ještě trochu víc záležet na zabarvení hlasu, klidně bych se
odvážil tvrdit, že někdo, kdo ho jako herce nezná, neví, o čem Dánská dívka je, a viděl by několik
izolovaných scén z druhé poloviny filmu, by si klidně mohl myslet, že ta
dáma v nich je skutečně nějaká herečka. Alicia Vikander je mu spoluhráčkou
více než zdatnou a mezi nominovanými herečkami je zaslouženě favoritkou. A Tom
Hooper je oba skvěle režíruje.
O něco méně podstatné jsou lehoučká kamera Dannyho Cohena, podmanivá hudba Alexandra
Desplata, výprava filmu, kostýmy a dobová stylizace, jež jsou přesto takřka
perfektní a dělají z Dánské dívky
značně příjemnou záležitost k pokoukání i k poslechu. Jediné, co se
nedá označit za vyloženě vydařené, je děj, jenž odpovídá skutečnosti o dost méně,
než byste si mysleli, což je způsobeno tím, že nejde o adaptaci reálných osudů
Lili Elbe, ale o adaptaci neživotopisné knihy Dánská dívka Davida Ebershoffa, jenž se jejím příběhem nechal
inspirovat k vytvoření jeho fiktivní verze. Což samo o sobě nevadí, ale
to, že ona fikce není o mnoho zajímavější než realita, vadí už více.
V praxi to dopadlo tak, že první polovina filmu je nesmírně uhrančivá
svou lehkostí a atmosférou, kdy Einarovo/Liliino postupné navykání na nově
objevenou ženskost je okouzlující jak svou přirozeností (křeč se vážně nikdy nedostaví)
a nevinným zmatením pocitů, tak jemným humorem, což je vyváženo dramatičtějšími
sekvencemi, kdy Greta nejprve nabádá svého muže, aby s tou hloupou hrou
přestal, a později si začíná uvědomovat, že její manžel už neexistuje. Druhá
polovina filmu pak už jen variuje tyto momenty (a přibyde do ní postava Einarova
dávného přítele z mládí v podání Matthiase Schoenaertse) a hlavně
neúprosně směřuje k tomu, jak to s Lili nakonec dopadlo, čemuž je při
čtení různých materiálů o filmu celkem těžké uniknout. A když film skončí, tak
vám najednou dojde (poté, co si osušíte oči), že jste se vlastně o vnitřních pohnutkách
jeho hrdinek nedozvěděli všechno, co byste se dozvědět chtěli.
Ačkoli tedy mohl být příběh o Lili Elbe zpracován scenáristicky o dost lépe,
pořád jde o značně solidní filmové dílo, které rozhodně stojí za
pozornost, a to hlavně díky bravurnímu Eddiemu Redmayneovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat