Krach amerického trhu s nemovitostmi v roce 2008, vzešlý
především z toho, že hypotéky se poskytovaly každému bez ohledu na to,
jestli je dokáže splácet, měl za následek položení několika bank na lopatky,
celosvětovou ekonomickou krizi a ztrátu zaměstnání a domovů milionů lidí. Snímek
Sázka na nejistotu, vycházející ze
skutečných událostí popsaných ve stejnojmenné knize Michaela Lewise (který
napsal třeba knižní předlohu Moneyballu),
přitom spadá do žánru komedie. Je to ale komedie tragikomická, u níž se místy lze
smát nahlas a místy u ní hořce mrazí. Oba tyto přístupy jsou dokonale sladěny
do nejmenších detailů a výsledek je unikátní svou atmosférou, hereckým
ztvárněním jednotlivých postav i stylem vyprávění.
Hlavními protagonisty je pár jedinců povětšinou z řad správců fondů, finančních
analytiků nebo burzovních specialistů na hypotéky a cenné papíry, kteří
dokázali na ekonomické krizi profitovat. Dlouho před rokem 2008 si totiž
všimli, že trh s nemovitostmi nemůže za tehdejšího stavu obstát, a de
facto onu krizi předpověděli. A byli si tak jisti svými výpočty, že začali hromadně
skupovat za desítky miliony dolarů jisté konkrétní dluhopisy a tudíž ve chvíli,
kdy ke krizi opravdu došlo, se slušně napakovali. Pokud jsem to správně
pochopil.
Film přitom ani jednoho z nich nevykresluje jako vychcánka, co dokázal
přechytračit skrz naskrz prohnilý systém a na všechny vyzrát – naopak tu jsou
za mírné psychopaty s ocelovými nervy, kteří přes veškeré své sebevědomí
začnou mít v průběhu filmu morální problémy a traumata spojená s tím,
že tragédie, kterou předpověděli, zjevně nakyne do mnohem větších rozměrů, než
si kdy dokázali představit, a že vsadit si proti zákeřným bankám a jejich
hrabivým manažerům znamená vsadit si současně i proti obyčejnému americkému
lidu, který to odskáče ze všech nejvíc – film je tedy líčí velmi lidsky,
empaticky a emotivně, a ne jako zákeřné svině.
Všichni herci, kteří je hrají (hlavně Steve Carell a Christian Bale, ale třeba
i Ryan Gosling a Brad Pitt), dokázali ve svém výkonu naprosto skvěle skloubit jak
rovinu tragickou, tak komickou, jak strach z toho, že se mýlili a
strašlivě prodělají, tak radost z úspěchu, i rozčarování z toho, že
ten systém, proti němuž vsadili, je v mnohem větším rozkladu, než v jejich
nejhorších nočních můrách. K tomu se ještě řadí osobní rovina každého z nich,
problémy se šéfy, s firmou, i s oním samotným systémem, jenž se může
kdykoli změnit někým, kdo disponuje obrovskou mocí, vedle něhož bezmocný
jedinec nemá šanci.
Když na začátku filmu vidíte úlisné zaměstnance banky, jak se hystericky
vysmívají jednomu z hrdinů za zády, tak zároveň tušíte, že na konci je
uvidíte, jak budou se slzami v očích vyklízet kanceláře. Že ten chlapík,
co je devadesát dnů pozadu se splácením hypotéky, o níž zažádal jménem svého
psa, asi nedopadne dobře. Obdobně bych nevěřil, s jakou směsicí mrazivosti
a absurdního humoru se dá natočit scéna, v níž jiná postava zjistí, že kdejaká
striptérka v nočním klubu může mít bez problémů deset hypoték na pět
různých domů a dvě na byt. Natočené a napsané je to naprosto skvěle a
nejpřekvapivější je na tom to, že autorem filmu je režisér a scenárista Adam
McKay, tvůrce několika dementních a polo-dementních komedií, z nichž nejlepší
byly doteď Benga v záloze.
Ono to sice nezní zrovna dvakrát lákavě, nicméně faktem je, že Sázka na nejistotu je NAPROSTO VYNIKAJÍCÍ a v mnoha ohledech
bych se nestyděl použít i slovo originální, například v tom, jak
postmoderně přistupuje k orientaci diváka v odborné terminologii. Jako
by totiž nestačila k naprosté bezradnosti už rychlá mluva postav, zběsilé
tempo a místy až kulometný střih, tak tu vzduchem neustále létají odborné
výrazy z ekonomické sféry a hantýrka makléřů z Wall Street, takže
neodborníci se asi budou těžko chytat. Naštěstí je sem tam prolomena bariéra
tvořená plátnem a herci začnou promlouvat přímo k divákům, komentovat dění
na plátně, případně dodávat různé poznámky a vysvětlivky. Jindy zas řeknou
něco jako: „Pravděpodobně se v tom teď trochu ztrácíte, co? Tak tady máte
Margot Robbie ve vaně, která vám to vysvětlí!“ A následuje scéna s Margot Robbie
naloženou v bublinkové koupeli, která začne vysvětlovat, co to znamená
shortovat CDO obligaci.
Není to nepodobné The Social Network
nebo nedávnému Stevu Jobsovi, což
byly filmy, které také vyžadovaly soustředěného, pozorného a inteligentního
diváka, který se dokáže v tom nepřeberném množství informací, jimiž je bez
milosti zasypán, v panické hrůze neztratit. Sázka na nejistotu jich z těch tří sype možná nejvíc, a už jen
proto je obdivuhodné, že se ji podařilo natočit tak, aby se v ní dalo jakžtakž
vyznat a ještě si užít to, jak dovedně míchá různé nálady, filmařské postupy a nápadité
oživovací prvky.
Krom několika málo míst, kdy mírně poleví v tempu, je Sázka na nejistotu konzistentně zábavná od začátku do konce, i když má něco málo přes dvě hodiny. Jediná zásadnější výtka spočívá v tom, že pokud nejste expert na probíranou problematiku, tak film pravděpodobně budete muset vidět víckrát než jednou, abyste vůbec dokázali vstřebat všechny ty mimořádně složité elementy, které splétá hned v několika vrstvách, a náležitě si je vychutnali. Což vzhledem k tomu, že jde o snímek mimořádně zdařilý, vlastně nemusí nikoho příliš trápit.
P.S. České titulky jsou výborné a určitě dalo hroznou práci je dělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat