Perfektní den je španělský film na pomezí černé komedie a
dramatu, který natočil španělský režisér nezávislých festivalových snímků
Fernando León de Aranoa, leč s hvězdným mezinárodním obsazením (Benicio
Del Toro, Tim Robbins, Olga Kurylenko…) a v angličtině. Film vznikl
na základě knižní předlohy a střídavým poukazováním na hrůzy války a na její
absurditu šíří protiválečné poselství. Svým stylem trochu připomíná Tři krále z roku 1999.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Jeho hrdiny jsou členové smyšlené dobrovolnické organizace (něco jako
Humanitární pomoc bez hranic), kteří se snaží v devadesátých letech ve
válečné zóně kdesi na Balkáně vypomáhat tamním obyvatelům. Někteří jsou už v zemi
dlouho a stihli válkou otupět a zcyničtět, zatímco nováčci mají ještě své
ideály a chtějí změnit svět, nicméně střetávají se s tvrdou realitou
a nesmyslnou byrokracií a nařízeními ze strany mírových vojsk OSN. Zažívají
kruté a smutné okamžiky (rozbořená vesnice, sem tam nějaká mrtvola), pobuřující
okamžiky (jednotlivci zneužívající válku k vlastnímu obohacení) a okamžiky
komicky absurdní (cesta v horách je zatarasena mrtvou krávou a hrdinové
musí nocovat před ní, protože neví, kde všude okolo ní jsou nastraženy miny).
Absurdnost a komičnost vyplývá i ze samotné zápletky točící se kolem toho,
že se hrdinové (čtveřice humanitárních pracovníků a jejich překladatel) pokoušejí
zasadit o vytáhnutí mrtvoly muže z hluboké studny, jenž zásobuje vodou
několikero vesnic. Většina filmu pak pozůstává z toho, že jezdí v autech
přes hory a vesnice ve snaze sehnat dlouhé lano a fotbalový míč.
Souznění dramatické a komediální stránky filmu je velmi funkčně vyladěno,
takže na některých místech může být divák skutečně napnutý či smutný, případně
se pohoršovat nad tím, jak je válka hrozná, a prokládat to hlasitým smíchem
nebo aspoň pobaveným úsměvem. Cynické a ironické černohumorné průpovídky postav
většinou fungují (hlavně u Tima Robbinse) a herci hrají veskrze standardně,
podle očekávání.
Za celou dobu však nenastane žádný zásadnější konflikt (ze samotného válčení
nevidíme vůbec nic) a děj není dostatečně nosný, aby více jak stominutový film
utáhl. Stane se toho vlastně poměrně málo, tempo je spíše loudavé a jakým
směrem se bude příběh ubírat, je jasné přinejmenším od poloviny. Víc než na děj
tak film spoléhá na postavy, na vztahy mezi nimi a na rozhovory, které spolu
vedou. Zdaleka ne všechny dialogy jsou však dost zajímavé nebo zábavné a ne
všechny situace, do nichž se hrdinové dostanou, stojí za to.
Nenápadné scénky, jako když domorodá pasačka krav nechává jít své stádo
napřed, aby případně odhalilo skryté nášlapné miny, patří k tomu nejzapamatovatelnějšímu.
Díky podobným nápadům Perfektní den
funguje, jak má, a zvýrazňuje své protiválečné přesvědčení bez přehnané
angažovanosti. Jen není kvalitní zcela konzistentně, chybí mu poutavější příběh
a není dost výrazný na to, aby dokázal zasáhnout širší spektrum publika.
Žádné komentáře:
Okomentovat