Padesát odstínů černé (Fifty Shades of Black) – Recenze – 10%

Parodie na Padesát odstínů šedi v režii tvůrce dvojice filmů Pár nenormálních aktivit (prvnímu dílu jsem kdysi dal 0%) je založená na tom, že oba hlavní hrdinové jsou černoši a milionáře Christiana Greye Blacka v ní ztvárnil Marlon Wayans, který se proslavil rolí totálního zhulence v sérii Scary Movie.

Zásadními předpoklady pro to, abyste si film dokázali alespoň na minimální úrovni užít, je vidět film Padesát odstínů šedi (znalost knihy nestačí, tvůrci totiž kopírují podobu konkrétních scén z filmu, z čehož má vyplývat humor) a umět dobře anglicky (české titulky samy o sobě vtipné nejsou). Vedlejší předpoklad je být černoch, vyznat se v amerických reáliích a černošské kultuře a mít IQ na úrovni tvůrců tohoto filmu, nebo nižší.

Padesát odstínů černé je o trošičku lepší než Pár nenormálních aktivit, protože na rozdíl od nich alespoň obsahují vtipy (resp. pokusy o ně). Jinak jde ale o film velice, velice, velice špatný. Nikoli nepodařený, neb filmaři měli na jeho natočení nezanedbatelný rozpočet a dost pravděpodobně natočili přesně to, co chtěli, a o to je výsledek žalostnější. Vtipný je totiž minimálně a spíš jen na sebe vrší různé hloupé vulgarity (často rasistické i sexistické) a primitivní situační gagy.

Film nemá děj, protože pozůstává z náhodně vybraných citací z děje něčeho jiného, které jsou bez znalosti originálu absolutně nesrozumitelné, a v žádném ohledu se v něm nedá vysledovat něco jako vývoj postav, herecké výkony nebo konzistence čehokoli. Film jako takový nedrží pohromadě jakoukoli vnitřní logikou a jeho jednotlivé scény na sebe prakticky nenavazují. V polovině např. hlavní hrdina zjistí, že plácat hlavní hrdinku přes zadek je k ničemu, protože přes hýžďové implantáty nic necítí (ani když ji přetáhne přes tuto partii lopatou). V závěru nicméně hrdinka sténá bolestí, když je vyplácena řemenem.

Pochopitelně nechybí explicitní záběry na zduřelá chlupatá varlata, penisy různých délek, spodky od hoven a sex s důchodkyní. Ještě nakonec můžu být rád, že nedošlo i na různé scénky s tělesnými tekutinami, přehnaně zarostlými dámskými rozkroky a podobně, protože jsem je upřímně ve vší hrůze čekal. Na druhou stranu jsem opravdu nečekal, že parodie Padesáti odstínů šedi bude v konkrétních scénách parodovat i filmy Whiplash, Bez kalhot a 12 let v řetězech (a nic dalšího).

Jako nejlepší vtip jsem si napsal scénu, kdy je hlavní hrdinka spoutaná řetězy a Christian ztratí klíč od zámku, takže si postupně zavolá domů zámečníka, profesionálního lupiče, iluzionistu a svářeče. Za vtip relativně slušný se dá považovat to, že Christian má různé bičovací pomůcky pojmenované podle filmů, v nichž jsou bičováni černoši (Glory, Nespoutaný Django…) a v jednu chvíli hrdinku mučí předčítáním z knihy Padesát odstínů šedi. Zbytek je však poměrně tristní, v lepším případě neurážlivý, v horším případě nechutný a samoúčelný. Místy mi bylo vyloženě stydno, a to mám černočerný a politicky nekorektní humor rád.

Samozřejmě pokud vám stačí málo a smějete se i kdejaké stupidní hovadině, tak možná budete spokojeni, o tom žádná. Ale třeba i první Scary Movie je oproti tomuhle mnohonásobně lepší, a to vůbec nemluvím o věcech jako Připoutejte se, prosím! nebo Žhavé výstřely. Padesát odstínů černé je spíš na úrovni Děsného dojáku nebo Epic Movie a jediné, co se na nich dá brát jako pozitivum, je ten fakt, že mají naštěstí jen 88 minut.