Creed – Recenze – 80%

Je to vlastně s podivem, že boxerská série Rocky se po pěti dílech a po sentimentální, završující šestce s názvem Rocky Balboa z roku 2006 dočkává dalšího přírůstku v podobě snímku Creed, v němž vysloužilý boxer v podání Sylvestera Stalloneho udílí rady Adonisu Johnsonovi, synovi svého dávného rivala a zároveň největšího přítele Apollo Creeda. A ještě větší překvapení je, že Stallone byl nominovaný na Zlatý Glóbus za nejlepší výkon ve vedlejší roli, což je z hlediska ocenění jeho největší úspěch od roku 1977, kdy byl nominován za hlavní roli i za scénář k prvnímu Rockymu jak na Zlatý Glóbus, tak na Oscara.

Hlavním hrdinou je nicméně tentokrát Adonis Johnson (Michael B. Jordan), který si jako malý prošel řadou dětských domovů, než ho adoptovala a vychovala bývalá Apollova žena. V současnosti pak disponuje penězi, luxusním bydlením i slibně rozjetou kariérou v Los Angeles, ale rozhodne se to všechno odhodit, aby mohl jít ve stopách svého otce, kterého nikdy neměl šanci vidět, vyhledat ve Filadelfii Rockyho a přimět ho, aby ho trénoval na boxera. Nechce přitom využívat Apollova jména a slávy, naopak se chce vypracovat sám, jen díky genům a rváčské minulosti, které ho k boxování předurčily.

Mnohem víc než na boxu samotném ale snímek stojí na vztahu tohoto ambiciózního mladíka s výrazně stárnoucím Rockym, jehož Stallone už definitivně ztvárnil jako unaveného důchodce, jenž má problém vyjít schody a místo trénování už vyloženě jen rozdává poučky. Věnuje se už jen své restauraci a moc se netváří na spolupráci s kýmkoli, zvlášť pak s mladým a divokým boxerem-samoukem, který hloupě přijde o auto, když klíčky od něj unáhleně vsadí v boji proti profesionálům. Nakonec ho ale přesvědčí Adonisův zápal pro věc, odhodlání, nasazení a vytrvalost, kterou zdědil po svém otci.

Oba hrdinové jsou zahraní velmi dobře a oba působí jako ohromní sympaťáci, přičemž Rockymu přihrává ještě pořádná dávka nostalgie, která se na něj váže (nechybí návštěva u Adrianina hrobu, záběr na želvu v akvárku, známý hudební fanfárový motiv…). Film je velmi zručně režírovaný ani ne třicetiletým černošským režisérem Ryanem Cooglerem, který před dvěma lety debutoval festivalovým životopisným dramatem Fruitvale (také s Michaelem B. Jordanem v hlavní roli) a ke Creedovi napsal scénář spolu s debutujícím Aaronem Covingtonem. Velmi dobrá je kamera Marysey Alberti, která nasnímala např. Aronofskyho Wrestlera.

Tvůrcům rozhodně nedělá problém napsat chytré dialogy, díky nimž velmi dobře funguje velká řada scén, avšak s vymýšlením příběhu je to trochu horší. Průběh děje je až na jeden větší zvrat víceméně odhadnutelný (ne, že by to moc vadilo, ale rozhodně nečekejte žádnou nečekanou ránu na solar jako v Million Dollar Baby) a příliš mu nepřidává ani veskrze standardní a ničím výjimečná romantická linie Adonise s jeho sousedkou (Tessa Thompson). A nejsem sice expert na pravidla šampionátů v boxu, ale působí to vážně trochu divně, když má hrdina za sebou jen jeden úspěšný zápas a ve druhém bojuje rovnou s mistrem světa. V tomhle ohledu si filmaři vypomohli drobnou scenáristickou berličkou, a to když vtiskli šampionovi do rukou kontroverzní jednání a skandál, kvůli němuž nemá jinou šanci než bojovat s čerstvě objeveným synem boxerské legendy.

Jako berlička se nakonec jeví i ten zmíněný zvrat, který je zas přítomen kvůli tomu, aby postavy nabraly větší motivace ke svým činům a posílily vzájemná pouta, ale k nějakému dalšímu účelu neslouží. Creed tak není jako film ani zcela uzavřen a klidně by se tudíž mohl dočkat pokračování. Asi bych se ani moc nezlobil, kdyby k tomu došlo.

 

I se stopáží přes dvě hodiny Creed utíká velmi svižně a zábavně, dojímá na správných místech (stačí nastřihnout dvousekundový záběr na Apolla v tu nejlepší možnou chvíli, aby se divákovi orosil zrak) a úspěšně těží mnohé i z netušených míst, jako když Adonis běží po ulici v čele motorkářského konvoje, zdraví se s opotřebovanými boxery v opotřebované tělocvičně, nebo naslouchá Rockyho moudrům ve vězeňské cele. Zážitek film skýtá velmi dobrý, a i když nedosahuje kvalit některých svých starších dílů nebo třeba Warriora z roku 2011, tak je rozhodně lepší než loňský Bojovník s Jakem Gyllenhaalem či komediálněji pojatý a na fanoušky mířící film Zpátky do ringu, což je na šestý sequel zdánlivě vyčpělé série nebývale slušný výsledek.