Je to vlastně s podivem, že boxerská série Rocky se po pěti dílech a po sentimentální, završující šestce s názvem
Rocky Balboa z roku 2006 dočkává
dalšího přírůstku v podobě snímku Creed,
v němž vysloužilý boxer v podání Sylvestera Stalloneho udílí rady Adonisu
Johnsonovi, synovi svého dávného rivala a zároveň největšího přítele Apollo
Creeda. A ještě větší překvapení je, že Stallone byl nominovaný na Zlatý Glóbus
za nejlepší výkon ve vedlejší roli, což je z hlediska ocenění jeho
největší úspěch od roku 1977, kdy byl nominován za hlavní roli i za scénář k prvnímu
Rockymu jak na Zlatý Glóbus, tak na
Oscara.
Hlavním hrdinou je nicméně tentokrát Adonis Johnson (Michael B. Jordan),
který si jako malý prošel řadou dětských domovů, než ho adoptovala a vychovala
bývalá Apollova žena. V současnosti pak disponuje penězi, luxusním bydlením
i slibně rozjetou kariérou v Los Angeles, ale rozhodne se to všechno
odhodit, aby mohl jít ve stopách svého otce, kterého nikdy neměl šanci vidět,
vyhledat ve Filadelfii Rockyho a přimět ho, aby ho trénoval na boxera. Nechce přitom
využívat Apollova jména a slávy, naopak se chce vypracovat sám, jen díky genům
a rváčské minulosti, které ho k boxování předurčily.
Mnohem víc než na boxu samotném ale snímek stojí na vztahu tohoto
ambiciózního mladíka s výrazně stárnoucím Rockym, jehož Stallone už definitivně
ztvárnil jako unaveného důchodce, jenž má problém vyjít schody a místo trénování
už vyloženě jen rozdává poučky. Věnuje se už jen své restauraci a moc se netváří
na spolupráci s kýmkoli, zvlášť pak s mladým a divokým boxerem-samoukem,
který hloupě přijde o auto, když klíčky od něj unáhleně vsadí v boji proti
profesionálům. Nakonec ho ale přesvědčí Adonisův zápal pro věc, odhodlání,
nasazení a vytrvalost, kterou zdědil po svém otci.
Oba hrdinové jsou zahraní velmi dobře a oba působí jako ohromní sympaťáci,
přičemž Rockymu přihrává ještě pořádná dávka nostalgie, která se na něj váže
(nechybí návštěva u Adrianina hrobu, záběr na želvu v akvárku, známý
hudební fanfárový motiv…). Film je velmi zručně režírovaný ani ne třicetiletým černošským
režisérem Ryanem Cooglerem, který před dvěma lety debutoval festivalovým životopisným
dramatem Fruitvale (také s Michaelem
B. Jordanem v hlavní roli) a ke Creedovi
napsal scénář spolu s debutujícím Aaronem Covingtonem. Velmi dobrá je
kamera Marysey Alberti, která nasnímala např. Aronofskyho Wrestlera.
Tvůrcům rozhodně nedělá problém napsat chytré dialogy, díky nimž velmi
dobře funguje velká řada scén, avšak s vymýšlením příběhu je to trochu
horší. Průběh děje je až na jeden větší zvrat víceméně odhadnutelný (ne, že by
to moc vadilo, ale rozhodně nečekejte žádnou nečekanou ránu na solar jako v Million Dollar Baby) a příliš mu
nepřidává ani veskrze standardní a ničím výjimečná romantická linie Adonise s jeho
sousedkou (Tessa Thompson). A nejsem sice expert na pravidla šampionátů v boxu,
ale působí to vážně trochu divně, když má hrdina za sebou jen jeden úspěšný
zápas a ve druhém bojuje rovnou s mistrem světa. V tomhle ohledu si
filmaři vypomohli drobnou scenáristickou berličkou, a to když vtiskli šampionovi
do rukou kontroverzní jednání a skandál, kvůli němuž nemá jinou šanci než
bojovat s čerstvě objeveným synem boxerské legendy.
Jako berlička se nakonec jeví i ten zmíněný zvrat, který je zas přítomen
kvůli tomu, aby postavy nabraly větší motivace ke svým činům a posílily
vzájemná pouta, ale k nějakému dalšímu účelu neslouží. Creed tak není jako film ani zcela
uzavřen a klidně by se tudíž mohl dočkat pokračování. Asi bych se ani moc
nezlobil, kdyby k tomu došlo.
I se stopáží přes dvě hodiny Creed
utíká velmi svižně a zábavně, dojímá na správných místech (stačí nastřihnout
dvousekundový záběr na Apolla v tu nejlepší možnou chvíli, aby se divákovi
orosil zrak) a úspěšně těží mnohé i z netušených míst, jako když Adonis
běží po ulici v čele motorkářského konvoje, zdraví se s opotřebovanými
boxery v opotřebované tělocvičně, nebo naslouchá Rockyho moudrům ve
vězeňské cele. Zážitek film skýtá velmi dobrý, a i když nedosahuje kvalit některých
svých starších dílů nebo třeba Warriora
z roku 2011, tak je rozhodně lepší než loňský Bojovník s Jakem Gyllenhaalem či komediálněji pojatý a na
fanoušky mířící film Zpátky do ringu, což je na šestý sequel zdánlivě vyčpělé série
nebývale slušný výsledek.
Žádné komentáře:
Okomentovat