Milly (Toni Colette) a Jess (Drew Barrymore) jsou nejlepší kamarádky už od
základky. Obě se šťastně vdaly, přičemž Milly žije se svým mužem a dvěma dětmi
v luxusním londýnském bytě, Jess bydlí s tím svým na hausbótu na
Temži a o dítě se neúspěšně snaží. Pak se ale poštěstí a Jess otěhotní. Než se však
stihne s novinkou pochlubit, tak se dozví, že Milly má rakovinu prsu...
Britské drama Už teď mi chybíš
zpracovává několikero motivů, z nichž nejvýraznější jsou ty, co se
zabývají na jedné straně tématem neotřesitelného přátelství dvou osobitých žen a
na straně druhé traumatem z rakoviny a vyrovnáváním se z toho,
že „vypadávají mi vlasy, chemoterapie nezabírá a doktoři odhadují, kolik mi
zbývá času“. Minoritními motivy jsou radost ze života, umění brát nelehkou
situaci také trochu s humorem, láska mezi partnery a podobně, zkrátka to,
co byste od snímku s takovýmto námětem čekali.
Podobných filmů na toto téma přitom vznikl bezpočet a Už teď mi chybíš rozhodně nepřichází s ničím novým, co bychom
už neviděli jinde. Všechny ty známé a povědomé elementy však zpracovává celkem
slušně, není špatně natočený, ani hloupý, ani přehnaně citově vydírající (kromě
scény, v níž Milly seznamuje svou dcerku s krutou realitou). Hlavně ho ale
výrazně drží nad vodou ústřední ženské duo.
Toni Colette a Drew Barrymore se skvěle doplňují, snad i proto, že jejich
postavy jsou tak rozdílné. Milly je exkluzivní dáma z vybrané společnosti,
co ve vysokých podpatcích organizuje charitativní večírky a ráda na sebe
upozorňuje, zatímco Jess je spíš pohodářka, co dává přednost teplákům a
bačkorám a vedle výrazné a hlasité Milly je mírně upozaděná. V neprospěch filmu
hraje to, že Milly je místy vylíčena jako nesympatická sebestředná mrcha, což
je jí také její kamarádkou posléze vyčteno.
Jediná nadstavba spočívá v tom, že se film poměrně úspěšně snaží realisticky
ukázat průběh nemoci včetně příznaků a důsledků v podobě vypadávání vlasů,
postupného chřadnutí a jizev po chirurgických zákrocích, což nebývá v hollywoodském
filmu úplně zvykem.
Snímek Už teď mi chybíš umně
kombinuje smutný námět s lehkým humorem, s motivem neotřesitelného přátelství
obou hrdinek pracuje moc hezky, a ačkoli není tak dobrý jako třeba tematicky příbuzný
film 50/50, tak aspoň není tak
snaživě slzopudný jako Hvězdy nám nepřály,
takže citlivější divačky (a třeba i někteří diváci) se u něj mohou klidně dojmout
a nemít přitom pocit, že je s nimi nějak přehnaně manipulováno.
Žádné komentáře:
Okomentovat